Chorvatské národní parky – Chorvatsko (16.

Také ve středu nás nejdříve čeká přesun autobusem, tentokrát do vesnice Baške Oštarije (Karlobag). Pět minut se snažíme zahnat déšť a potom už trasou HR-W-13 jedeme přes samotu Stupačinovo pod hřeben s několika tisícimetrovými vrcholy. Tady začíná krásný lesní úsek, který je však na některých místech docela náročný a určitě není určen začínajícím cyklistům (taky se jedná o turistickou značku). V sedle Dabarska kosa odpočíváme, občerstvujeme se a obdivujeme okolní hory. Neznačenou cestou, na níž po chvíli zaujme skalní tunel, klesáme k horské chatě Kata, kde doplňujeme tekutiny. Vracíme se do sedla, z něhož sjíždíme na pomezí obcí Ledenik a Sušanj Cesarički. Napojujeme se na „hlavní“ cestu ... i když to „hlavní“ berte s velkou rezervou, neboť na ní potkáváme jen pár aut. Se zastávkou na několika vyhlídkových místech pokračujeme ve sjezdu až k mořské hladině. Na pláži Tatinja ve stejnojmenné zátoce v Karlobagu ochutnáváme místní pivo i pokrmy a především ze sebe smýváme prach cesty (prostě se koupeme v moři, ale takhle to zní poetičtěji).

Čtvrteční předpověď počasí není vůbec příznivá – kromě silného deště se očekává také příchod silných bouřek, pročež není vhodné vyrážet na horské výlety. Vymýšlíme náhradní program, který se skládá z dopolední a odpolední části. Nejdříve jedeme na vyhlídkové místo pod vrcholem Pariževačka glavica, z něhož je krásně viditelné údolí řeky Zrmanja. To asi nikomu nic neřekne, ale když zmíním filmovou řeku Rio Pecos a souboj Old Shatterhanda s náčelníkem Apačů Inču-čunou (Inčučunou), asi se většina lidí začne chytat. Poté ještě směřujeme k nedalekému Maslenickému mostu. Odpoledne pak navštěvujeme vinařství Kotari ve vesnici Kakma (Polača).

Výhled na vrchol Kuk od pećica od osady Stupačinovo – Baške Oštarije (Karlobag)