Tento víkend si vybíráme mnohem bližší destinaci než před týdnem. Začínáme v Hradci nad Moravicí nedaleko Kajloveckého rybníka, od něhož stoupáme po zelené turistické značce na vrchol Kalvárie. Cestou obdivujeme několik zastavení křížové cesty, na samotném vrcholu pak také nádherné výhledy či pozůstatky opevnění. Přes rozcestí Nad Kajlovcem, Nad Záviliším (změna značky na žlutou) a Záviliší (změna na místní žlutou) se dostáváme k lomu Bohučovice, v jehož blízkosti jsou patrné pozůstatky nedostavěné železniční tratě Opava–Fulnek. V nedaleké místní části Jakubčovice obdivujeme šance Pod Příletem, rozhlednu Šance a památník připomínající sestřelení amerického vojáka v průběhu druhé světové války. Pokračujeme úbočím Předního kopce znova na rozcestí Nad Záviliším, odkud odbočujeme po naučné stezce a místní zelené kolem několika bývalých štol či dolů. Klesáme do údolí říčky Hradečná, podél jejíhož toku se vracíme zpět. Během zpáteční cesty se ještě zastavujeme v Bravanticích, kde na zdejším hipodromu probíhají klusácké závody.

 Další prázdninový výlet směřujeme do vzdálenějších končin. Vycházíme z parkoviště Hildy Synkové v městě Brumov-Bylnice a již po několika stech metrech si prohlížíme zříceninu hradu Brumov. Za zmínku stojí studna na horním nádvoří, vyhlídková hranolová věž či exposice o historii hradu i města ve sklepení. Zde také naleznete truhlu s pokladem nebo bílou paní. Pokračujeme po zelené turistické značce úbočím hory Matka až na stejnojmenné sedlo. Odsud nás nejdříve čeká krátká odbočka k pomníku Andělíček a poté již neznačenou lesní cestou scházíme na cyklotrasu č. 49. Tu u hájovny Hložec opouštíme a stoupáme na rozcestí Vrbovce, čímž se napojíme na žlutou, která nás kolem kaple sv. Cyrila a Metoděje přes několik míst s nádhernými výhledy přivádí zpět do výchozího bodu. Na závěr ještě v jedné ze zdejších cukráren ochutnáváme výbornou zmrzlinu.

 První výlet po dvojici dovolených směřujeme na nejvyšší vrchol v okolí Ostravy, tedy Lysou horu (1323 m n. m.). Protože se pro některé z nás jedná o první samostatný výstup takové obtížnosti, parkujeme v Ostravici až u transformátoru (pro méně znalé u lanového centra Opičárna). Vycházíme klasicky po červené turistické značce (vedoucí souběžně s naučnou stezkou) a směřujeme přes Butořanku (první výhledy) či Lukšinec (malé občerstvení) vytrvale vzhůru. Přibližně kilometr před cílem nás překvapuje dlážděný chodník, který nepříjemně připomíná podobnou vymoženost například v Krkonoších ... nicméně pořád lepší než „asfalt“ z Pusteven na Radhošť. Kolem pomníku lysohorským obětem se dostáváme až na nejvyšší bod Moravskoslezských Beskyd. Následuje zasloužená odměna v Bezručově chatě, načež se pomalu vydáváme na sestup. Dole ještě v Opičárně zkoušíme lanové překážky, čímž dnešní akci definitivně zakončujeme.

 Další pěší výlet máme před sebou v pátek. Vycházíme ze Světců (část Tachova) a hned vzápětí obdivujeme zdejší jízdárnu, která je druhou největší ve střední Evropě. Obnovit tento novorománský skvost se podařilo až díky rozsáhlé rekonstrukci po roce 2000. Opodál stojí bývalý klášter, v němž se nyní nachází Střední průmyslová škola Tachov. Sousední budova konventu měla být v minulosti přestavěna na honosný zámek, což se ale nepovedlo, a tak z velkolepých plánů zůstaly pouze krásné ruiny, stejně jako z kostela Čtrnácti svatých pomocníků. Po naučné stezce Vysoká–Světce směřujeme kolem zaniklé Husmannovy kaple a Šibeničního smrku na vrchol Vysoká (563 m n. m.). Tady se nachází základy další bývalé kaple, Lurdská jeskyně, památník bitvy u Tachova a především rozhledna. Po zelené scházíme zpět a v místní kavárně ochutnáváme vynikající zákusky či neméně výbornou kávu. Následuje přesun do Tachova a prohlídka zdejšího zámku. Po obědě přejíždíme ještě do Plané, kde nás čeká hornické museum ve štole Ondřej Šlik a přilehlé budově.

 Ve čtvrtek během pobytu v západních Čechách nás nejdříve čeká téměř šestikilometrová procházka. Parkujeme u železničního přejezdu mezi Pomezím nad Ohří a chebskou částí Podhoří. Po žluté turistické značce vytrvale stoupáme na Zelenou horu (637 m n. m.), kde se kromě známého televizního vysílače tyčí také kamenná Bismarckova rozhledna. Počasí sice není úplně ideální, ale něco přeci jen vidíme. Po zelené se přesouváme do bývalé obce Horní Pelhřimov. Zde zaujme především zřícenina kostela sv. Anny, ale také například dřevěný kříž, několik náhrobních kamenů nebo pomník obětem první světové války. Poté se stejnou trasou vracíme zpět k autu a přejíždíme do Chebu. První zastávku představuje kostel sv. Mikuláše s vyhlídkovou věží, sarkofágem hraběnky Sidonie Schlickové, výstavou o pohřbívání nebo akcí 13. komnata, která má poukázat na případy zneužívání dětí katolickými duchovními. Pokračujeme na blízké náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, kde nás čeká oběd ve stejnojmenné stylové restauraci. Poté se vydáváme k chebskému hradu, u něhož bych vyzdvihl především Černou a Mlýnskou věž, tzv. Chebská kamna, kapli sv. Martina, Erharda a Uršuly nebo sochu Sépie Jaroslava Róny. V závěru dnešního dne se ještě přesouváme do Františkových Lázní, v nichž si postupně prohlížíme dvoranu Glauberových pramenů, sochu Josefa II., meteorologický sloup, Františkův pramen i blízkou pověstnou sochu Františka. Vše zakončujeme sladkou tečkou v Café Kolonáda.

 V rámci našeho středečního cyklovýletu na dovolené v okolí Mariánských Lázní nás čeká návštěva Bečova nad Teplou. Zdejší zámek nabízí dva hlavní prohlídkové okruhy. Celkem podle očekávání volíme ten s názvem Relikviář sv. Maura – přeci si nenecháme ujít druhou nejvzácnější památku na území naší republiky (po korunovačních klenotech). Seznamujeme se s relikviáři obecně, s historií vzniku tohoto konkrétního, s jeho přesunem na naše území a konečně s dobrodružným příběhem vedoucím k jeho znovuobjevení v roce 1985. Následovaly náročné restaurátorské práce a nyní jej můžeme opět obdivovat v plné kráse. Je skutečně nádherný; bohužel se nesmí fotografovat, nicméně pokud byste měli zájem, na internetu lze spoustu obrázků najít. Po skončení prohlídky se chvíli procházíme v zámeckém parku a poté ještě oddalujeme začátek fyzické aktivity návštěvou kavárny a palačinkárny Mlsný medvěd ... což se ukazuje jako výborné rozhodnutí.

 V úterý ráno se přesouváme autem do osady Kateřina (Skalná), kde parkujeme u známé reservace Soos. Nejdříve ovšem navštěvujeme Muzejní úzkorozchodnou dráhu Kateřina, která nabízí projížďky k depu a zpět. Vše je doplněno prohlídkou různých lokomotiv či vagonů a pochopitelně také poutavým výkladem průvodců. Po návratu nás čeká již zmíněná národní přírodní reservace. Krátký (přibližně dvoukilometrový) okruh představuje prameny Císařský a Věra, jezírka, rašeliniště, křemelinu nebo mofety. Na kole tak vyjíždíme až v poledne po cyklotrase č. 2133 do Skalné (roubené chalupy, kostel sv. Jana Křtitele, hrad a zámek Vildštejn, Horní zámek apod.). Pokračujeme po č. 23 do Vojtanova a dále po č. 2065 do Hazlova. Tady nás zaujme zřícenina zámku – ta je celkem pochopitelně nepřístupná, nicméně momentálně prochází rekonstrukcí a možná výhledově... Z nedaleké Polné odbočujeme po č. 2062 do Libé, v níž si postupně prohlížíme bývalou přádelnu Göldner, zámek a kostel sv. Kateřiny, načež v restauraci Liebenstein obědváme. Dále nás vede EV13 přes Ostroh (Poustka) s hradem Seeberg k rybníku Amerika, u něhož se nachází stejnojmenný zookoutek. To jsme již na okraji Františkových Lázní, odkud např. kolem rozhledny Salingburg, Císařských lázní nebo vinárny Zámeček míříme zpět do výchozího místa.

 Z pobytu ve Žďárských vrších rovnou přejíždíme na další dovolenou, a to do obce Drmoul pár kilometrů od Mariánských Lázní. Cestou se stavujeme v Koněprusích, ale na rozdíl od ostatních návštěvníků vynecháváme známé jeskyně a procházíme nádhernou naučnou stezku Zlatý kůň. Po ubytování v pensionu Styl a malém nákupu se pouštíme do přípravy programu na další dny. Zatímco předchozí dovolená byla míněná jako pěší s občasným výletem na kole, tady máme v plánu přesně opačný přístup – tedy především cyklistické vyjížďky doplněné nějakou procházkou.

 Ve čtvrtek volíme opět pěší výlet, tentokrát se startem v obci Sněžné, přesněji v části Blatiny. Začínáme po červené turistické značce a za chvíli vystoupáme do sedla mezi vrcholy Drátník a Teplá. Zde se nachází monument Radka Jaroše. Jedná se o několik tun těžký kámen, na němž jsou v chronologickém pořadí vytesány všechny jím dobyté osmitisícovky, tedy všechny osmitisícovky na světě. Pro méně znalé jenom dodávám, že Radek Jaroš je momentálně náš nejúspěšnější himálajský horolezec, těch vrcholů je čtrnáct, celkem od prvního neúspěšného pokusu o Everest po poslední úspěšnou K2 mu získání tzv. Koruny Himálaje trvalo dvacet let, stal se teprve patnáctým člověkem na světě, kterému se to podařilo bez použití kyslíku, a mimo jiné ho to stálo několik prstů na nohách. Když se dostatečně vynadíváme a přestaneme závidět, přicházíme ke skalnímu masivu Drátník, kde Jaroš v dávných dobách vylezl svou první horolezeckou cestu. Další naše zastavení představuje Malinská skála, jež po troše lezení nabízí nádherné výhledy do okolí. Do třetice skála, tentokrát Lisovská – ta zaujme především skalním hřibem na svém vrcholu. Zanedlouho měníme značku za žlutou, vzápětí za modrou a ocitáme se dokonce na Devíti skalách, tedy na nejvyšším vrcholu Žďárských vrchů (836 m n. m.). Následuje dlouhé klesání do Křižánek (leží současně v Čechách i na Moravě), v nichž si v hostinci Za Řekou dopřáváme oběd. Nakonec přejíždíme autobusem zpět do Blatin, kde nás ještě čeká zasloužená odměna v proslulé kavárně Hofr. 

 Úterní ráno nás nejdříve čeká asi hodinová cesta autem do městyse Nedvědice, konkrétně do jeho části Pernštejn. Zde lze celkem pochopitelně za největší lákadlo považovat stejnojmenný hrad, na který se z parkoviště dostáváme po naučné stezce s názvem, jak jinak, Pernštejn. Celý areál je poměrně rozsáhlý, a tak volíme prohlídku především exteriérů s nahlédnutím do hladomorny, kaple či na výstavu zbraní. Nakonec hrad obdivujeme z dělové bašty na 1. nádvoří a pokračujeme po naučné stezce na Mariino loubí (Maria Laube), odkud se nabízí další nádherné výhledy. Přes Výří skálu scházíme do údolí Nedvědičky a kolem studánky U Pernštejna (někdy také Korejtko) nebo Haslingerova kříže přicházíme ke krytému dřevěnému mostu. Odsud odbočíme ještě k jeho kamennému kolegovi a za chvíli jsme již na výchozím parkovišti. V centru Nedvědic obědváme, čímž náš dnešní výlet (tedy kromě zpáteční cesty) končí.

 První prázdninový týden trávíme ve stylové chalupě v malé obci Svratouch nedaleko známější Svratky. Náplní našeho pobytu jsou především pěší výlety, nicméně zvládáme i několik cyklistických vyjížděk. Po sobotním příjezdu, nákupu a vyzkoušení zahradního bazénu se hned v neděli vydáváme na první túru. Autem přejíždíme do Budislavi, z níž vycházíme po červené turistické značce. Kolem množství různých skal či skalních útvarů (Panský stůl, Cikánka, Velryba, Oslí chodba a další) i studánek (např. Pod Cikánkou, Voletínská) se dostáváme k populárnímu skalnímu bludišti Toulovcovy maštale. Po jejich prohlídce chvíli odpočíváme, načež pokračujeme k restauraci Na Verandě u Toulovce. Tady si dopřáváme různé druhy jídel i nápojů. Pokračujeme po žluté údolím Voletínského potoka k rozcestí Pod Kostelíčkem, v jehož blízkosti se nacházejí méně známé (ovšem přesto krásné) Městské maštale. Pomalu směřujeme zpět do Budislavi, odkud se ještě cyklotrasou č. 4021 necháváme vést k nedaleké Toulovcově rozhledně. Bohužel nikoho z nás nenapadne, že navzdory neděli, prázdninám a nádhernému počasí tato atrakce zavírá již ve čtyři hodiny odpoledne (což o necelou půlhodinu nestíháme), a tak se jen tiše vztekáme. Náladu si spravujeme jídlem v restauraci Na Skalách a prohlídkou blízkého netradičního kostela Boží lásky.

 Cestou na první letošní dovolenou se zastavujeme v olomoucké zoologické zahradě na Svatém Kopečku. Po jarní vichřici Eberhard sice není vše úplně dokonalé (popadané stromy dokážou nadělat obrovské škody), nicméně i tak jsme s návštěvou velmi spokojeni. Poprvé jedeme zdejším safarivláčkem, vystoupáme na rozhlednu s nádherným výhledem na blízké i daleké okolí, obdivujeme různá (především exotická) zvířata, hladíme si soba polárního, procházíme mezi klokany či psouny a vůbec si sobotní dopoledne příjemně užíváme. Před odjezdem ještě obědváme v restauraci U Maci, načež pokračujeme směr Žďárské vrchy.

 V rámci našeho několikadenního pobytu v Bartošovicích se ve čtvrtek vydáváme na výlet do nedalekého Kunína. Zajímá nás pochopitelně zdejší proslulý zámek s parkem, kuželnou a kostelem Povýšení sv. Kříže. Vše zahajujeme kávou a zákuskem. Následně se pohybujeme spíše v parku, později nás čeká speciální prohlídka zámku s výbornou průvodkyní. Za zmínku stojí například pohostinský pokoj, jídelna, pracovna bývalých majitelů, učebna zámecké školy, obrazárna, dětský pokoj nebo půda s unikátním komínovým systémem. V zámecké restauraci obědváme a nakonec se vracíme zpět do Bartošovic.

 Po turistickém kursu na Malé Fatře mám tento měsíc před sebou ještě jednu služební cestu – pětidenní pobyt na zámku v Bartošovicích (okres Nový Jičín). Slovní spojení služební cesta si samozřejmě dejte do uvozovek, neboť celá akce probíhá ve velmi pohodovém duchu s velmi pohodovými lidmi. Kromě samotného zámku se pohybujeme pochopitelně také v zámeckém parku, navštěvujeme opodál stojící záchrannou stanici pro volně žijící živočichy či vzdálenější mlýn a ve čtvrtek se jedeme podívat na zámek do Kunína. Večery trávíme nejen na zámku, ale často také u fotbalového hřiště, kde například probíhají různé hry. Prostě týdenní příjemné rozptýlení před začátkem prázdnin...

 Přibližně týden po festivalu Country fontána mě čeká další hudební zážitek. Tentokrát se jedná o vystoupení opavského Dobrozdání v ostravském Parníku. Dnešní koncert je druhým ze série tří, na nichž skupina křtí svou trojdesku s názvem 3x Víc dobra. Původně bluesfolkové duo Jiří Bosák (akustická kytara, dobro, zpěv) a Kamil Quis (akustická kytara, zpěv) se podle vyjádření samotné kapely často mění na sedmihlavou saň, tudíž nám ještě hrají Tomáš Havranek (foukací harmonika), Jan Stejskal (bicí), Tomáš Pěla (basová kytara), Oldřich Kutra (elektrická kytara, zpěv) a Petr Kašný (klávesy). Během večera se na pódiu objeví také další lidé, kteří se na vzniku alba podíleli – např. Hana Kopřivová nebo Tomáš Hubáček (Háček). Asi ani nemá cenu dodávat, že se jedná o velmi příjemně strávené přibližně dvě hodiny.