Po sobotním výletě začínajícím v Pozlovicích a včerejší návštěvě koupaliště tamtéž máme dnes v plánu spíše odpočinkový den, ale vzhledem k nádhernému počasí své plány hned ráno měníme a vydáváme se na procházku přímo z Pozděchova. Vyrážíme přibližně z rozcestí Pozděchov (okraj) a bočními uličkami kolem dvou kostelů se napojujeme na žlutou turistickou značku. Kolem Peškovy lípy a studánky V Dolině se dostáváme na rozcestí Tanečnice, odkud pokračujeme po zelené na rozcestí Pod Širokou. Dále nás vede modrá (a souběžná naučná stezka Chodníček k rozhledně) na 651 metrů vysoký vrchol Vartovna se stejnojmennou rozhlednou, která se nachází na hranici obcí Jasenná, Liptál a Seninka (kam katastrálně patří). Má kovovou spirálovitou konstrukci a nabízí výhledy na okolní pohoří (Javorníky, Hostýnsko-vsetínská vrchovina, Vizovická vrchovina), ale i na vzdálenější Bílé Karpaty, Moravskoslezské Beskydy nebo Malou Fatru; z měst je potom viditelný například Zlín, Vsetín či Vizovice. Když se dostatečně vynadíváme, vracíme se na rozcestí Vrchy a dále po modré zpět do Pozděchova.

 Další prázdninový výlet zahajujeme v Pozlovicích u vodní nádrže Luhačovice. Po místní červené značce (okruh Dušana Jurkoviče) stoupáme chvíli vzhůru, načež se napojujeme na modrou. Kolem kostela sv. Martina se dostáváme do centra městyse, k modré se přidává naučná stezka Pod Starým Světlovem a zanedlouho odbočujeme na úbočí hory Větrník. Střídavě lesem a pastvinami nás obě značky přivádějí ke zřícenině hradu Starý Světlov, z něhož se dochovaly nejen rozsáhlé příkopy a valy, ale také části hradeb či hradního paláce. Pod zříceninou začíná naučná stezka Ekopark Starý Světlov, která kolem studánky Sojsinka se zajímavou pověstí, pramene U Žáby, lesního dětského hřiště a množství dřevěných soch klesá do obce Podhradí. Ta – navzdory své nepříliš velké rozloze – může nabídnout množství turisticky atraktivních zajímavostí. Jmenujme alespoň sirný pramen Sirčena, smírčí kříž ze 17. století, dřevěnou zvonici nebo roubenou kapli sv. Zdislavy. Zanedlouho se ocitáme zpět v Pozlovicích, odkud po červené scházíme k vodní nádrži, kde si dopřáváme oběd a následnou koupel.

 Hned druhý prázdninový den se vydáváme na jednu ze stezek Po medvědích tlapkách, což je soubor šesti poměrně jednoduchých tras v Moravskoslezských Beskydech. Konkrétně si vybíráme žlutou Medvědí stezku, které se držíme s výjimkou úvodního kilometru téměř celou dobu. Parkujeme u Rajské boudy v Malenovicích (které během výletu neopustíme) a vycházíme po žluté turistické značce směrem ke studánce U Korýtka, nicméně zanedlouho odbočujeme na neznačenou pěšinu vedoucí přírodní památkou Vodopády Satiny. Nedávné deště slibují alespoň nějakou šanci na hezkou podívanou, což se nejen u Satinského vodopádu potvrzuje. U Korýtka se napojujeme na již zmíněnou Medvědí stezku, která nás po krátkém stoupání přivádí k hostinci U Veličků. Doplňujeme tekutiny a pokračujeme na Albínovo náměstí, v jehož blízkosti se nachází restaurace U Zbuja. Tady si dopřáváme malé občerstvení a přes bývalý skiareál Ostrá směřujeme na Medvědí skálu, z níž se nabízí výhledy na Ostravici a několik beskydských vrcholů (např. Smrk). Sestupujeme na asfaltovou cestu a úbočím Ostré hory či Staškova přicházíme k malenovickému skiareálu, odkud je to již jen pár set metrů k výchozímu místu, kde se odměňujeme pozdním obědem.

 Po sérii více či méně náročných pěších i cyklistických výletů v posledních měsících si dnes vybíráme velmi odpočinkovou procházku v ostravské zoologické zahradě. Celkem pochopitelně se tak věnujeme především zvířatům, ale za zmínku stojí také rostliny (nachází se zde například naše největších sbírka rododendronů), dřevěné sochy, dětská hřiště, safari vláček, jídlo, pití apod. Prostě příjemně strávený půlden ... a ač nerad, musím přiznat, že nejen horami živ je člověk... Pokud jste z okolí a hledáte tip na několikahodinový výlet, který zvládne i nepříliš fyzicky vybavený jedinec, zvažte zoo Ostrava.

 Testovací cyklistický výlet před necelými třemi týdny dopadl nad očekávání dobře, a tak dnes přidáváme kilometry i nějaké kopce. Začínáme na parkovišti u autobusového nádraží ve Valašském Meziříčí. Kolem kaple sv. Rocha se brzy dostáváme na cyklotrasu č. 6218, která nás zanedlouho přivádí k památníku kardinála Bauera. V místní části Hrachovec odbočujeme zpět k Rožnovské Bečvě a po č. 6260 (Bečva) přijíždíme do Veselé. Neznačenou cestou se vydáváme do centra obce Zašová, kde nás zajímá poutní kostel Navštívení Panny Marie s přilehlým klášterem trinitářů. Minout nemůžeme ani zdejší rozhlednu a samozřejmě víme i o pivovaru, v němž se však nezastavujeme. Podél železniční tratě směřujeme do Zubří. Tady nás čekají zastávky u dřevěné sochy zubra před Gumárnami Zubří a následně u kostela sv. Kateřiny. Poté se již ocitáme v Rožnově pod Radhoštěm. Naučná stezka Hradisko nás přivádí na stejnojmenný vrchol, kde se nachází zřícenina hradu Rožnov. Odměnou za ne úplně snadný výstup je jednak docela adrenalinový terénní sjezd a především následná zastávka v Rožnovském pivovaru, v němž si dopřáváme něco málo k pití i snědku. Po odpočinku se cyklotrasou Bečva vracíme zpět do Valašského Meziříčí, kde výlet definitivně zakončujeme pozdním obědem v Krásenském pivovaru.

 Dnešní neoficiální, neformální a nenáročnou cyklistickou vyjížďku začínáme před nádražní budovou Ostrava-Svinov, kam se z Hrabůvky dostávám po cyklotrasách N, B, U a opět N. Odsud se spolu s dalšími šesti cyklisty vydáváme po M k Odře, po jejímž břehu nás vede L a G k národní přírodní památce Landek a dále k soutoku Odry a Ostravice na hranici ostravských čtvrtí Hrušov, Koblov a Přívoz. Po E pokračujeme proti proudu Ostravice k Nové radnici, kde odpočíváme v Dámě Pykové. Naše další cesta vede kolem Slezskoostravského hradu do Hrabové, kde se rozdělujeme podle místa bydliště, tudíž se trasou A nechávám vést zpět do Hrabůvky. 

 V posledních letech se délka našich pěších výletů z pochopitelných důvodů pohybuje obvykle pouze mezi 10 až 15 km, pročež nás napadá, zda bychom ještě zvládli něco náročnějšího. A podobnou otázku si klade celá osmičlenná skupina turistů vystupujících z vlaku na nádraží v Mostech u Jablunkova. Po červené turistické značce začínáme stoupat na vrchol Kostelky a dále kolem Kamenné chaty na Velký Polom (1067 m n. m.). Z této části cesty asi stojí za zmínku především rozsáhlé holiny či mrtvý les v místech, kde dříve bývalo plno stromů. Známou trasou pokračujeme kolem studánky či kaple Panny Marie pod Muřinkovým vrchem a následně úbočím několika beskydských tisícovek (např. Burkův vrch, Čuboňov, Malý Polom) až na Bílý Kříž (osada patřící na české straně pod Staré Hamry, na slovenské pak do Klokočova). Ve zdejším náhradním přístřešku s občerstvením doplňujeme energii i tekutiny a zanedlouho začínáme klesat po modré na rozcestí Ježánky. Zde se opět napojujeme na červenou a stoupáme ... a stoupáme ... až se ocitáme na Lysé hoře (1323 m n. m.). Poslední přibližně hodinu prší a pod vrcholem se navíc ještě přidává nízká oblačnost, tudíž nás žádné zasloužené výhledy nečekají. Nenecháme se však okrást alespoň o jídlo a něco na oslavu našeho výkonu v Bezručově chatě. Poté už následuje jen sestup k nádraží v Ostravici.

 Po pár dnech nastává příhodná situace pro další cyklovýlet. Tentokrát vyjíždím sám, tudíž mohu být při plánování vzdálenosti či převýšení mnohem odvážnější. Ráno mě nejdříve čeká osmikilometrový přejezd na nádraží Ostrava-Svinov, odkud se vlakem přesouvám do Karviné. Již opět na kole se zanedlouho napojuji na Železnou cyklotrasu, která mě přes park Boženy Němcové vede do Darkova. Ve zdejším Karvinském (či Darkovském) moři si dopřávám osvěžující koupel, načež pokračuji po trase č. 6097 do Stonavy. Tady stojí za zmínku například důlní vozíky nebo kostel sv. Máří Magdalény. Kolem několika kaplí směřuji do Albrechtic. Kromě trojice kostelů, z nichž nejzajímavější je ten dřevěný sv. Petra a Pavla, se zde nachází také pivovar, několik kaplí a významných stromů. Po č. 56 objíždím vodní nádrž Těrlicko a ve stejnojmenné obci si prohlížím evangelický kostel Martina Luthera a Larischův zámek. Ze Záguří (Horní Bludovice) se po č. 6174 dostávám k přehradě Žermanice, u jejíž hráze se tak trochu skrývá přírodní památka Žermanický lom. Cyklotrasa č. 6005 pokračuje do Bruzovic, v nichž obdivuji dvě kaple, kostel sv. Stanislava a větrný mlýnek. V klubu Stodola doplňuji energii a odjíždím do Sedliště (dřevný kostel Všech svatých, výklenková kaple Panny Marie). Následuje další změna značky (č. 6065) a poslední stoupání mě přivádí do Řepiště. Tady se nachází další větrný mlýnek i další dřevěný kostel (sv. Michaela Archanděla). Klesám k železniční stanici Paskov, odkud se po břehu Ostravice nechávám stezkou č. 59 vést do Ostravy. V Hrabové na místní cyklotrase C potom ještě míjím historickou dřevěnou tramvaj Komárek a známý kostel sv. Kateřiny Alexandrijské.

 Počasí je příznivé, a tak se rozhodujeme pro vyjížďku na kole. Protože pro většinu z nás se jedná o první letošní cyklovýlet (a pro některé dokonce o první samostatný cyklovýlet vůbec), volíme pochopitelně něco jednoduššího, a to jak z hlediska vzdálenosti, tak především výškového profilu. Nejdříve se z nádraží Ostrava-Vítkovice přesouváme vlakem do stanice Jilešovice (Háj ve Slezsku). Prvním místem, které stojí za delší zastávku, je nedaleká přírodní zajímavost Kozmické louky. Obnovené mokřady s pozorovatelnou ukrývají množství ptáků, žab či rostlin; na blízkých loukách se pasou exmoorští koně. Podél řeky Opavy se vzápětí dostáváme k Hlučínskému jezeru (Štěrkovně). Téměř liduprázdné pláže a nádherné počasí lákají ke koupeli, čemuž se pochopitelně nedá odolat. Pokračujeme po cyklotrase č. 5 ke známé restauraci Loděnice v Děhylově, kde si dopřáváme poměrně dlouhý odpočinek spojený s patřičným občerstvením. Na následujícím úseku se opravuje hráz rybníka Štěpán a cyklotrasa je tak uzavřena, nicméně po druhé straně kolejí vede výborně značená objížďka, po níž se zanedlouho vracíme na původní trasu. V ostravské části Třebovice měníme značku za G, která nás přivádí k Odře. Po jejím pravém břehu se necháváme vést cyklotrasou L do Výškovic, odkud je to už jen kousek do Hrabůvky.

 Parkujeme v areálu Františkova dvora v Klokočově (část Vítkova). Naleznete zde restauraci, ubytování, farmu, chov koní či sýrárnu. My se vydáváme po modré turistické značce ke kostelu sv. Ondřeje a dále po louce s několika kříži a nádhernými výhledy do oderské části Klokočůvek. Prohlížíme si kapli sv. Antonína se šesti lipami a pomníkem obětem první světové války. U řeky Odry (na pomezí Klokočůvku a Spálova) se nachází známé poutní místo Panna Maria ve skále s vydatným pramenem. U nedalekého občerstvení doplňujeme energii a pokračujeme na rozcestí Trojmezí. Nejdříve proti proudu Čertova potoka a poté dalšími lesními a polními cestami se dostáváme zpět do Františkova dvora, kde výlet zakončujeme výbornými hamburgery a jahodovými knedlíky.

 Po dvou týdnech se opět ocitáme ve Vizovické vrchovině. Tentokrát vycházíme z parkoviště v obci Provodov a po naučné stezce Pod Starým Světlovem stoupáme k poutnímu místu v místní části Malenisko. Naleznete tady především kostel Panny Marie Sněžné, ale také kapli s pramenem Svatá voda a dále (již na území Luhačovic) křížovou cestu končící další kaplí. Klesáme kolem Poutnické studánky do luhačovické části Řetechov a cestou obdivujeme krásné výhledy do okolí. V samotném Řetechově stojí rozhodně za zmínku kaple sv. Anežky České s okenními malbami (včetně křížové cesty). Po krátkém odpočinku pokračujeme v sestupu do údolí Ludkovického potoka. V Pradlisku (část Ludkovic) dočasně opouštíme naučnou stezku a zanedlouho si prohlížíme hasičskou zbrojnici s kapli a opodál vyvěrající Sirný pramen. Směřujeme vzhůru po bývalé cestě, abychom se opět napojili na naučnou stezku. Odbočujeme na vrchol Oberský – kamennou mohylu pozná každý, ale bývalé keltské hradiště by zde nalezli asi už jen odborníci (stěží viditelné příkopy či valy). Před vrcholem Čertův kámen stojí netradiční památník obětem boje proti fašismu, na severovýchodním okraji masivu se potom nachází skalní útvar Čertův kámen, který býval součástí hradu Rýsov. Kolem někdejšího hřbitova (zůstává kříž, jediný náhrobní kámen a pozůstatky několika hrobů) se pomalu vracíme k výchozímu místu.

 Poprvé se v tomto roce vydáváme na výlet ve větším počtu (konkrétně v sedmi lidech) a hned směřujeme poměrně daleko od Ostravy. Výchozím místem se stává Podhoří (část Lipníka nad Bečvou). Začínáme po zelené turistické značce proti proudu Jezernice. Od bývalé hájovny Peklo pokračujeme po žluté nad Uhřínov (Hranice). Dále nás vede modrá pod vrchol Juřacka, kde odbočujeme neznačenou lesní cestou ke Špirutovým dírám. Tento název označuje několik štol bývalého břidlicového dolu. Jako bonus se odsud nabízí výhled na Moravskou bránu. Vracíme se zpět na modrou a vzápětí po cyklotrase č. 6241 scházíme úbočím Juřacky kolem stejnojmenného pramene k Žabnickému vodopádu. Pěšinou podél silnice začínáme zvolna stoupat ke zřícenině hradu Drahotuš. Nad ní stojí za zmínku výhledy do údolí Jezernice a Srnkova, pod ní potom více než 200 let starý kamenný most. Po modré klesáme zpět do Podhoří, kde si ještě prohlížíme kostel sv. Havla.

 Náš první (a pravděpodobně nikoliv poslední) letošní výlet v oblasti Vizovické vrchoviny začínáme v Pozděchově. Po žluté turistické značce kolem dvou kostelů stoupáme na rozcestí Tanečnice, kde se začínají otevírat výhledy především severním a západním směrem. Kolem vyhlídky a přístřešku U Hrušky scházíme do obce Ublo. Měníme značku za zelenou a přes Bratřejov stoupáme na hlavní hřeben. Zanedlouho odbočujeme k nejvyššímu vrcholu Klášťov (753 m n. m.) s bývalým stejnojmenným hradištěm, které obcházíme po krátké naučné stezce. Dále pokračujeme přes kopec Svéradov, v jehož blízkosti se nachází pramen Vláry. Do Pozděchova se vracíme po Hornolidečské magistrále.

 Stejně jako přibližně před týdnem začínáme na Visalajích (Krásná). Tentokrát ovšem vystupujeme z autobusu, přičemž auto jsme nechali v Raškovicích. Vycházíme po zelené turistické značce, kterou už však na mapě nenajdete (stejně jako následující modrou). V terénu ovšem ještě nějakou dobu naleznete stopy po jejich zamalování. Z důvodu ochrany přírody – konkrétně tetřeva hlušce – se totiž odpovědné osoby rozhodly značku na vrchol zrušit. Může se tak zdát, že Travný potká osud jiné beskydské tisícovky, tedy vrcholu Kněhyně, na nějž se legálně nedostanete již mnoho let. Situace ovšem nebude tak žhavá, neboť zatímco Kněhyně leží na území národní přírodní reservace, kde je obecně povolen pohyb jen po značených stezkách, Travný se nachází na okraji reservace a kromě cca osmisetmetrového úseku cesty u vrcholu vedoucího po hranici (nikoliv uvnitř) tohoto chráněného území se turista celou dobu pohybuje v „běžném“ lese, což samozřejmě lze i mimo turistickou značku. Jdeme tedy kolem osady Zemřelov na rozcestí Plato s pomníkem Pavla Macury, odkud pokračujeme na rozcestí Travný. Odbočujeme na modrou a po souvislé sněhové pokrývce se zanedlouho dostáváme na samotný vrchol. Chvíli odpočíváme, načež pokračujeme zpočátku poměrně prudkým klesáním přes Kozlanku do sedla Přelač (Na Přelači). Odsud je to již jen taková příjemná procházka do Pražma a vedlejších Raškovic.

 Dnešní procházku zahajujeme na známém parkovišti Visalaje a z nedalekého východiště turistických tras na hranici obcí Krásná, Morávka a Staré Hamry, tedy z rozcestí Ježánky, začínáme stoupat po modré turistické značce. Kolem osady Kotosčina a experimentálního ekologického pracoviště se dostáváme na Bílý Kříž. Příjemně nás překvapuje otevřený stánek s občerstvením, tudíž si vychutnáváme výbornou klobásu s pivem. Vracíme se pár set metrů k ekologickému pracovišti, od něhož pokračujeme po žluté k chatě Švarná Hanka. Ta má bohužel zavřeno, a tak jsme nuceni využít vlastní zásoby. Scházíme do osady Gruň k dřevěnému kostelu Panny Marie (nově Panny Marie Pomocnice křesťanů). U kostela se nachází poměrně nový památník obětem hor. Vracíme se kolem Švarné Hanky na rozcestí Smrkovina, odbočujeme po zelené a úbočím stejnojmenné hory směřujeme zpět na Ježánky a vzápětí na Visalaje.