Jesenická magistrála (17.

Téměř přesně po roce vyrážíme na poslední běžkařský výlet sezony do Jeseníků, konkrétně na dvoudenní putování po tzv. Jesenické magistrále. Znamená to sice velmi brzké sobotní vstávání, ale po loňských pozitivních zkušenostech se všichni těšíme.

Vlakem přijíždíme do Ramzové, odkud se z důvodu šetření silami necháme vyvézt lanovkou na Šerák. Při přestupu na druhou část lanovky nás trochu vyděsí teplota 15 °C, takže rovnou poprvé v životě mažeme klistr, což se velmi brzy ukazuje jako výborný nápad (proč jsme ho neměli loni?). Kolem Jiřího chaty se vydáváme na Keprník, který nás odměňuje krásnými výhledy. Dále pokračujeme přes Trojmezí kolem Kamenného okna a Vřesové studánky až na Červenohorské sedlo, kde se v jedné ze zdejších restaurací občerstvíme polévkou a pivem. Po odpočinku směřujeme přes Skalní tabule a Kamzík až na chatu Švýcárna, v níž máme zajištěno ubytování. Jelikož je teprve něco po čtvrté hodině a (stejně jako celý den) nádherné počasí, rozhodujeme se ještě navštívit Praděd. Chvíli si užíváme úžasné výhledy zabarvené zapadajícím sluncem a pak už jen sjíždíme zpět na Švýcárnu. Po večeři oslavujeme úspěšné zakončení prvního dne a nakonec odcházíme spát.

V neděli ráno snídáme a přibližně kolem desáté hodiny odjíždíme znovu na rozcestí pod Praděd. Vrchol dnes ale míjíme a míříme na Ovčárnu, odkud k dopravě na Petrovy kameny využijeme vlek. Po hřebeni Vysoké hole a Kamzičníku se dostáváme k Jelení studánce a po krátké svačině směřujeme přes Pecný ke Ztraceným kamenům. Vzhledem k většímu množství sněhu jsme mnohem odvážnější než loni, a tak polovina z nás sjíždí i tento skalnatý útvar. Druhá polovina sice schází pěšky, ale nakonec se všichni setkáváme na Skřítku, z něhož po rychlém občerstvení jedeme autobusem domů.

Nádraží v Jeseníku