Po prohlídce výstavy Titanic se vracíme zpět do centra Prahy. Nejdříve obědváme v restauraci Výtopna na Václavském náměstí (pokud se vám alespoň trochu líbí vláčky, tak vřele doporučujeme), načež se velmi dlouho procházíme – náš cca desetikilometrový okruh zahrnuje např. Staroměstské náměstí, Dvořákovo nábřeží, Karlův most, Kampu, Národní divadlo, restauraci U Bubeníčků, Novoměstskou radnici, Prašnou bránu atd. Nakonec se vracíme na Hlavní nádraží a odjíždíme domů.

Hlavním cílem našeho jednodenního výletu do Prahy je pomalu končící výstava Titanic, která se koná na výstavišti v Letňanech. Kromě historie slavné lodi od zahájení stavby až po tragickou nehodu se zde návštěvníci seznámí se situací v Evropě i ve světě na počátku 20. století. Součástí výstavy je nejen množství informačních tabulí, ale i replik částí lodi a především více než 200 originálních artefaktů vyproštěných z vraku na dně oceánu. U pokladny každý obdrží palubní lístek se jménem konkrétního cestujícího; na konci výstavy potom zjistí, zda plavbu přežil, či nikoliv. Konkrétně moje vstupenka byla vystavena na jméno nejbohatšího muže na palubě – 47letého plukovníka Johna Jacoba Astora IV. Při ztroskotání jsem (na rozdíl od své 18leté manželky) ovšem zahynul.

Při naší návštěvě archeoparku v Chotěbuzi si nemůžeme nechat ujít ani nedaleký Rybí dům. Pod tímto názvem se skrývá restaurace, hotel, množství akvárií, prodej ryb, 7D kino a v neposlední řadě možnost vyzkoušet si své vlastní rybářské schopnosti. My začínáme prohlídkou akvárií, načež obědváme v místní restauraci. A i když se na jídelním lístku nachází také „běžná“ jídla, samozřejmě si vybíráme něco z vodní říše.

Archeopark Chotěbuz se nachází nedaleko Českého Těšína, je součástí Muzea Těšínska a vznikl na místě bývalého středověkého hradiště. Na první pohled zaujme výrazným opevněním, uvnitř se potom nacházejí různé stavby, jejichž podoba odpovídá výsledkům archeologických výzkumů přímo zde, ale i na okolních hradiscích. Ve vstupní budově naleznete množství dobových artefaktů. K návštěvě si vybíráme právě dnešek, protože u příležitosti svátku Cyrila a Metoděje zde vystupuje skupina historického šermu Tizon. Kromě různých ukázek bojových umění nám předvádí také historickou frašku Když Slunce bylo bohem. Ta návštěvníky vtipnou formou seznamuje s příchodem Cyrila a Metoděje na naše území, ale i s celou řadou dalších událostí a pověstí z našich dějin. Nakonec se dozvídáme spoustu zajímavých informací ze života našich předků.

Cílem dnešního výletu jsou skály a zřícenina hradu, které jsme sice navštívili před necelým rokem, ovšem nyní to pojímáme jako skupinovou akci. Začínáme srazem u známého motorestu Skřítek v Sobotíně a po doplnění tekutin vycházíme po modré turistické značce přes sedlo Skřítek a pramen Oskavy až na Rabštejn. Nejdříve si nemůžeme nechat ujít výstup na Zadní skály a poté obědváme ve zdejší chatě. Na zpáteční cestu se vydáváme po žluté na rozcestí Hvězda, odkud nás vede zelená přes Krtinec až na Skřítek.

Po roce se na Slezskoostravském hradě opět koná Country fontána, což je (jak už z názvu vyplývá) festival především country a folkové hudby. Moderování se ujala osvědčená dvojice Veronika Albrechtová a Zdeněk Sekanina. Počasí letos vyšlo přímo ukázkově – i když chvíli hrozila bouřka, nakonec jsme se dočkali pouze několika kapek deště. Zahájení tradičně obstarává vítěz soutěže Talent Country radia, kterým se tentokrát stala ostravská skupina Marod. Dále vystoupili Folk Team, Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem, Ivan Mládek s Banjo Bandem, Pozdní sběr, Hop Trop a Fleret. I tento ročník (pro Ostravu teprve druhý) lze označit za velmi vydařený, což je důležitý předpoklad pro opakování akce v příštích letech.

Tak se nám pomalu blíží konec školního roku, což je mimo jiné signál k vymýšlení netradičních způsobů trávení pracovních dní. Dnes to vyšlo na návštěvu ostravské zoologické zahrady. Od naší poslední prohlídky se toho příliš nezměnilo, z nových přírůstků lze zmínit například siku vietnamského, prase visajánské, plameňáka kubánského a především tři roztomilá mláďata kočky divoké. Během dopoledne jsme svědky několika komentovaných krmení (panda červená, vydra malá) a jako obvykle si to celé velmi užíváme.

Po prohlídce Valašského Meziříčí opouštíme město u pomníku a lip popravených vlastenců v Poličné a po naučné stezce T. G. Masaryka jdeme proti proudu Vsetínské Bečvy do Jarcové. U místní zvonice svačíme, načež začínáme stoupat ke skalnímu útvaru Jarcovská kula. Dále směřujeme na rozhlednu Bražiska, která poskytuje výhled na nedaleké Valašské Meziříčí, ale i na vzdálenější beskydské vrcholy. Pokračujeme do sedla Píšková, z něhož klesáme zpět do Poličné. Poté už nás čeká jen návrat do Valašského Meziříčí.

Výchozím místem našeho dnešního výletu se stává Valašské Meziříčí, tedy město ležící na soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy. Prohlídce věnujeme poměrně hodně času. Začínáme zámkem Kinských s parkem a opodál stojícím kostelem sv. Jakuba Většího, který momentálně prochází rekonstrukcí. Pokračujeme kolem řady soch na Náměstí, kde se osvěžujeme výbornou zmrzlinou. Následuje kostel Nanebevzetí Panny Marie a další zámek – tentokrát Žerotínů – s galeriemi Kaple a Sýpka. Poslední navštívenou církevní stavbou se stává kostel sv. Trojice s lapidáriem, v němž naleznete různé předměty z historie města. Poté vyrážíme na samotný výlet, který nakonec zakončíme opět ve Valašském Meziříčí, konkrétně v restauraci nového pivovaru Holendr.

Dnes mě čeká těžké rozhodování mezi dvěma kulturními (přesněji hudebními) a jednou sportovní akcí. Nakonec dávám přednost koncertu bývalé ostravské legendární skupiny Robson, která naposledy vystupovala před necelými deseti lety. Jednotliví členové v současnosti mají buď své vlastní kapely, nebo se už hudbě v podstatě nevěnují. Navzdory tomu se rozhodli pro jedno společné vystoupení v ostravském klubu Barrák ve složení Vladimír (Vladimír Skórka – kapelník, kytara, zpěv), Tobi (David Tobiasz – zpěv), Kuča (Pavel Kučera – kytara, zpěv), Kabous (David Kania – bicí, sólový zpěv jedné písně) a Šimi (Martin Šimíček – basová kytara). Pro toto vystoupení se skupina přejmenovala na Robson Revival, protože se své písně musela opět učit. Navzdory tomu celý večer provázela výborná atmosféra, kterou si užívali jak účinkující, tak i diváci.

Dnes nás čeká opět jeden z našich letošních nenáročných výletů. Parkujeme na okraji Čeladné u autobusové zastávky Podolánky, škola. Vycházíme po zelené turistické značce přes Kociánku na rozcestí Lhotská. Odsud směřujeme po žluté do sedla Kladnatá a následně po červené přes Mečovou ke známé turistické chatě Martiňák. Ta momentálně prochází rozsáhlou rekonstrukcí, tudíž musíme vzít zavděk vlastním občerstvením. Poté se vracíme na Mečovou a po modré scházíme zpět na Podolánky.

Po loňském úspěšném turistickém kursu se na stejnou trasu vydáváme i letos. Naším cílem je tedy opět přechod hlavního hřebene slovenského pohoří Malá Fatra. Vyjíždíme vlakem z Ostravy, při přestupu v Žilině věnujeme asi hodinu prohlídce centra města a nakonec vystupujeme ve stanici Strečno. Napojujeme se na červenou turistickou značku, která nás zanedlouho přivádí k zřícenině Starého hradu. Následuje krátký odpočinek, načež pokračujeme vzhůru přes vrchol Plešel (981 m. n. m.) až k chatě Pod Suchým, kde nás čeká ubytování, odpočinek, jídlo, pivo, hry atd.

Na dnešní výlet míříme poněkud dále od Ostravy, konkrétně do Hostýnských vrchů. Parkujeme v obci Podhradní Lhota a začínáme stoupat po zelené turistické značce. Již zanedlouho nás čeká zřícenina hradu Nový Šaumburk (Zubříč) a také první výhledy na cíl našeho putování. Po dalším stoupání se ocitáme u zříceniny Šaumburku. Tady si dopřáváme krátký odpočinek a občerstvení, načež pokračujeme přes Černou bařinu a Holubovu chatu až na nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů – Kelčský Javorník (865 m. n. m.). Zdejším hlavním lákadlem je loni otevřená rozhledna netradičního tvaru, která poskytuje rozhledy do dalekého okolí (např. na známý vrch Hostýn). Po další občerstvovací přestávce směřujeme na nedaleký Jehelník s velkým hraničním kamenem a památníkem. Začínáme klesat ke Kamennému domku, kde se napojíme na cyklotrasu č. 5037. Nedaleko ještě zkoumáme vodní dělicí práh (uměle vytvořený opak soutoku) a jeden z pramenů Moštěnky. Poté se už jen vracíme do Podhradní Lhoty.

Bezprostředně po vernisáži výstavy Jiřího Bosáka Slunýška v Bílé věži zámku v Hradci nad Moravicí probíhá venkovní akustický koncert opavského bluesfolkového dua Dobrozdání. Jiří Bosák tak může naplno projevit i své hudební nadání a ukazuje se rovněž jako výborný zpěvák a kytarista. Druhou polovinu dua tvoří Kamil Quis. Tradiční dvojici dnes doplňují Tomáš Havránek (foukací harmonika) a Jan Stejskal (bicí). Jako vždy se v případě této skupiny jedná o výborné vystoupení.

Ze dvou vernisáží, které dnes probíhají ve stejnou dobu na různých místech (vzdálených od sebe desítky kilometrů) si vybírám tu v horním patře Bílé věže zámku v Hradci nad Moravicí. Svou tvorbu zde presentuje známý opavský výtvarník a hudebník MgA. Jiří Bosák. Jedná se především o díla z posledních let, ale k vidění jsou i obrazy, které vznikly v minulém desetiletí. Jak se píše v katalogovém listu k výstavě, „jde většinou o humoristické cykly obrazů s lehkým, srozumitelným nadhledem a ironií především pro pobavení a potěšení diváka bez záměru akademičnosti a výběru těžkých témat“. Výstavu postupně zahájili autorova sestra Hana Bosáková, kastelán zámku Ing. Radomír Přibyla a ředitel hudebního festivalu Hradecký slunovrat Václav Müller. Přítomnost pana Müllera byla způsobena mimo jiné tím, že Jiří Bosák pro letošní ročník této akce navrhl novou edici triček.