Ráno se probouzíme a po snídani připravené naším sluhou vyrážíme na shikarách na prohlídku jezera Dal (Dal Lake). Jak brzy zjišťujeme, jsme patrně jediní turisté široko daleko. (V Kashmiru oficiálně probíhají povstalecké boje, ve skutečnosti se jen stávkuje, což znamená zavřené obchody, restaurace apod.) Kolem našich loděk se střídají obchodníci jako na běžícím pásu, nabízejí všechno možné (včetně hašiše) a my jen těžko odoláváme jejich soustředěnému náporu. Jezero je plné plovoucích zahrad, hausbótů, domů, obchodů, různých dílen a kdoví, čeho ještě. Po zastávce na malém ostrůvku podplujeme pod vodovodem, zakotvíme u břehu a jdeme si prohlédnout mughalskou zahradu Nishat Bagh. Středem vede vodní kanál s vodotrysky a splavy, kolem je spousta květin, keřů a stromů. Poté přeplouváme na druhou stranu jezera, ale u mešity Dargah Sharif raději nevystupujeme, protože prý místní fanatici hrozí házením kamenů po turistech. Pokračujeme do jezera Nagin, které je relativně čisté, čehož využívá několik odvážlivců ke koupání. Pomalu se vracíme na hausbóty, cestou nás čeká ještě zastávka u paní chovající včely (a nabízející několik druhů medu – včetně konopného), v dřevařské dílně (výroba nábytku, užitkových a ozdobných předmětů) a dílně s výrobky z paper mache. Nekupujeme nic, protože ceny jsou přeci jen poměrně vysoké. Po návratu na hausbóty se objevuje obchodník, který má výrobky z paper mache poměrně levné, a tak prohlížíme, smlouváme a většinou nakupujeme. Večer sedíme na terase, popíjíme čaj a obdivujeme západ slunce. 

     Další den se vydáváme na místní autobusové nádraží koupit jízdenky do Jammu a většinou liduprázdnými ulicemi (místy se zátarasy z ostnatých drátů) pokračujeme k chrámu Shankaracharya nad Srinagarem. Těsně pod chrámem nám vojenská kontrola odebírá fotoaparáty, mobily a hodinky, abychom náhodou neohrozili bezpečnost Indie. Po návratu dolů se setkáváme s davem lidí, kteří hledají zatoulaného medvěda. Necháváme dav i medvěda na pospas osudu a pokračujeme dále. Zjišťujeme, že se stávkou to není tak žhavé, protože bez problémů nacházíme fungující restaurace i obchody, bavíme se s místními, kteří nám sami otevřou internetovou kavárnu ... Prostě ve skutečnosti stávkuje jen pár fanatiků a ostatní se naoko přidali, aby s nimi neměli problémy. Posíláme uklidňující maily domů, ovšem na dálku se těžko vysvětluje, že novináří se svými povstaleckými boji (a ministerstvo zahraničí se svým důrazným doporučením necestovat do Kashmiru) trochu přehání. Vracíme se na hausbóty a ještě před večeří celkem snadno na černém trhu kupujeme pár (spíše několik párů) piv. Poté se jen obtížně zbavujeme obchodníka s marihuanou, kterou podle něj rozhodně k našemu dnešnímu večírku budeme potřebovat.

     Ráno vstáváme asi v pět hodin a po chvíli dohadování s domluvenými řidiči shikar vyrážíme navzdory dešti na zeleninový trh, který probíhá přímo na jezeře. Pěstitelé přivážejí a následně prodávají ovoce a zeleninu restauratérům a dalším obchodníkům. Celý trh je jedním velkým divadlem, všichni se nadšeně zdraví, aby se za chvíli pohádali (a někdy i poprali) a vzápětí zase přátelsky objali. Zelenina se přehazuje z jedné loďky do druhé a zanedlouho zase zpátky – to když se nedomluví cena. Postupně se rozednívá a loďky se pomalu vytrácejí. My se vracíme na hausbóty ještě chvíli dospat a kolem desáté hodiny jedeme navštívit několik mughalských zahrad na břehu. Součástí výletu je i vojenská kontrola, což nás už ani nepřekvapuje. Postupně procházíme zahrady Chashma Shahi, Pari Mahal a Shalimar Bagh. Každá je jiná a všechny stejně krásné. Po obědě si ještě necháváme v jedné dílně předvést výrobu pravých kašmírských koberců. Jsou asi o polovinu levnější a stokrát kvalitnější a jemnější než u nás. Navzdory tomu si žádný nekupujeme – zkuste dát za kobereček velikosti rohožky před dveře několik tisíc korun ... Procházíme přes tržiště, a protože se konečně přestalo stávkovat, nakupujeme čaj, koření, suvenýry a ochutnáváme místní pochoutky smažené přímo na ulici. Obyvatelé Srinagaru jsou tak překvapení z turistů, že zastavují auta uprostřed silnice, vystupují ven a fotí si nás. Večer se opět kocháme západem slunce, popíjíme čaj na terase, hrajeme karty a také se balíme ...

     ... protože po budíčku přibližně o půl čtvrté se přemisťujeme na břeh a následně na autobusové nádraží. Tady si půl hodiny po plánovaném odjezdu autobusu vzbudíme svého řidiče, naložíme batohy na střechu a vyrážíme směr Jammu. Cestou nás čeká zaměstnanec dopravce vyžadující doplatek za špatně naúčtované jízdné a asi miliontá indická vojenská kontrola (jako výborný se už poněkolikáté ukázal Pavlův nápad mít náš seznam s osobními údaji, který jen odevzdáme a nemusíme tak všichni opakovaně vyplňovat dotazníky). Při sjezdu do údolí se našemu autobusu trochu blokují brzdy, což ale ve vesnici pod kopcem místní kovář bryskně spraví bušením kladiva. Řidič autobusu je na nás hodný a zastavuje nám na snídani i na oběd. Na cestě se pohybuje (mimo jiné) spousta zvířat, z nichž se nám asi nejvíce líbí opice, o kterých se zde traduje, že stopují, aby se dostaly pryč z Kashmiru. V podvečer konečně dojedeme do Jammu, večeříme, kupujeme pivo na večírek a čekáme na náš lůžkový vlak, který má pouze slabou hodinku zpoždění. Nastupujeme, někteří jdou spát a někteří celou noc žvaní o všem možném i nemožném.

     V pět hodin ráno jsme v Delhi. Taxíky nás odváží ke známému hotelu Glow Inn, kde odložíme batohy, trochu se vzpamatujeme a metrem se jedeme podívat na chrám Swaminarayan Akshardham. Bohužel se otevírá asi až za dvě hodiny, takže se vracíme zpět na Paharganj (oficiálně Main Bazar Road), snídáme a během dne chodíme po okolí, prohlížíme si Delhi, nakupujeme poslední suvenýry, obědváme, navštívíme cukrárnu, odvážně si dáme točenou zmrzlinu přímo na ulici, potkáme svého prvního slona a nakonec utrácíme poslední rupie za večeři a pivo. Na hotelu někteří příjemně překvapí zbytkem slivovice a pak už nás čeká jen cesta taxíky na letiště. Tady vyplňujeme svůj definitivně poslední indický dotazník (do kolonky "Místo pobytu v Delhi" – inspirován Pavlovým "Co je Ti do toho" – píši "Baník p..." a škodolibě se usmívám při představě, jak to bude některý z Indů hledat). Na závěr absolvujeme let do Dubaje a po asi čtyřech hodinách čekání a přestupu další do Prahy, odkud nás Pendolino bez komplikací odváží domů ... od Prahy ... do Ostravy ...

 

Shikara na Dal Lake, Srinagar

 

Obchodník se šperky na Dal Lake, Srinagar

 

Prodej květin na Dal Lake, Srinagar

 

Dal Lake, Srinagar

 

Sběračka leknínů na Dal Lake, Srinagar

 

Volavka na Dal Lake, Srinagar

 

Vodovod a cesta přes Dal Lake, Srinagar

 

Fauna a flóra v mughalské zahradě Nishat Bagh, Srinagar

 

Mughalská zahrada Nishat Bagh, Srinagar

 

Mešita, Srinagar

 

Rybář na Dal Lake, Srinagar

 

Dal Lake, Srinagar

 

Dravec nad Dal Lake, Srinagar

 

Dům na Dal Lake, Srinagar

 

Ledňáček na Dal Lake, Srinagar

 

Dům na Dal Lake, Srinagar

 

Sušení rybářských sítí na Dal Lake, Srinagar

 

Prodej výrobků z paper mache, Srinagar

 

Západ slunce nad Dal Lake, Srinagar

 

Kavka, Srinagar

 

Zeleninový trh na Dal Lake, Srinagar

 

Zeleninový trh na Dal Lake, Srinagar

 

Mughalská zahrada Pari Mahal, Srinagar

 

Flóra v Pari Mahal, Srinagar

 

Mughalská zahrada Shalimar Bagh, Srinagar

 

Mughalská zahrada Shalimar Bagh, Srinagar

 

Výroba kašmírských koberců, Srinagar

 

V prodejně kašmírských koberců, Srinagar

 

Řeznictví u Hazratbal Road, Srinagar

 

Smažené zeleninové pochoutky, Srinagar

 

U Hazratbal Road, Srinagar

 

Shikary na Dal Lake, Srinagar

 

Podvečer na Dal Lake, Srinagar

 

Cestou do Jammu

 

Cestou do Jammu

 

Statesman House, Delhi

 

Slon na Main Bazar Road (Paharganj), Delhi

 

Main Bazar Road (Paharganj), Delhi

 

Prodej koření na Ramdwara Road, Delhi

 

Prodavač hrušek na Ramdwara Road, Delhi