Jesenická magistrála (28.

Již delší dobu zvažujeme přechod Hrubého Jeseníku po tzv. Jesenické magistrále. Sice jsme už po ní šli několikrát, ale konkrétně já zatím vždy jen v zimě na běžkách. A protože poslední zimu jsme tradiční běžkařskou akci z objektivních důvodů byli nuceni vynechat, prohlašujeme letošní podzim za ideální čas ke splnění našich plánů.

Vyjíždíme v sobotu ráno z Ostravy přes Zábřeh na Moravě do Ramzové. Na rozdíl od zimních výjezdů až na Šerák tentokrát z lanovky vystupujeme už v mezistanici Černava a k chatě Jiřího na Šeráku se vydáváme pěšky po červené turistické značce. Dále pokračujeme klasicky přes Keprník a Vřesovou studánku na Červenohorské sedlo. Počasí je takové neurčité, chvílemi svítí slunce, chvílemi je zataženo; teplota se pohybuje do 5 °C. Bez sněhu mnohé věci vypadají úplně jinak, než jsme si zvykli, takže například pod Keprníkem objevujeme rašeliniště, o němž jsme dosud neměli tušení. V bývalém lomu u Červenohorského sedla stojí nová kaplička, jež byla postavena jako památník obětem hor. Uvnitř se nachází cedulky se jmény těch, kteří v Jeseníkách zahynuli. V jedné z mnoha chat se občerstvujeme a ve snaze trochu změnit obvyklou trasu místo cyklistické a běžkařské modré sledujeme červenou. Přes Výrovku, Malý Jezerník (další rašeliniště) a Slatě přicházíme k turistické chatě Švýcárna. Jelikož jsme se pro tento výlet rozhodovali pouhých pár dnů před odjezdem, nebylo na našem obvyklém nocležišti již volné místo, a tak pokračujeme až do Sporthotelu Kurzovní, kde máme zamluveno ubytování. Chvíli se ještě kocháme výhledem na Petrovy kameny a poté již řešíme příjemné starosti typu ubytování, sprcha, jídlo, pivo...

Ranní plány na pozorování východu slunce z Pradědu nám hatí důkladně uzamčený hotel, což znamená, že se alespoň pořádně vyspíme. Bohužel později během snídaně se docela zatahuje nízkou oblačností, a tak při naší cestě k vrcholu se pohybujeme v mracích s viditelností jen pár desítek metrů. Ani to, ani teplota −4 °C nám ovšem nekazí radost z úspěšného výstupu. Chvíli obcházíme vysílač, čekáme na mezery mezi mraky, objevujeme novou dřevěnou sochu permoníka i starý hraniční kámen a nakonec se vydáváme na další cestu. Přes Ovčárnu stoupáme na Petrovy kameny, kde už po oblačnosti není ani památky (i když kolem vysílače se pořád ještě docela drží). Tradiční hřebenovkou se přes Vysokou holi dostáváme k Jelení studánce. Tady svačíme, načež definitivně opustíme červenou a po zelené přes nedaleké vrcholy Pecný a Pec kolem Ztracených kamenů scházíme na Skřítek. Jako obvykle máme čas sotva na pivo a polévku, protože autobus prostě nepočká.

Chata Jiřího na Šeráku