Jeseníky (29.–30. 3. 2014)

Letošní zima běžkařským výletům příliš nepřála ... přesněji řečeno, neuskutečnili jsme ani jeden. Proto neproběhl ani náš tradiční dvoudenní přejezd nejvyššího moravskoslezského pohoří Hrubý Jeseník. Vše napravujeme alespoň pěším přechodem během tohoto víkendu. A protože někteří z nás obvyklou trasou po Jesenické magistrále šli nedávno, výrazně měníme směr pochodu a stejná tak zůstává pouze část prvního dne.

Z vlaku tentokrát vystupujeme v počtu sedmi turistů až v Branné a vyrážíme po žluté turistické značce, která vytrvale stoupá přes hájovnu Banjaluka a Volskou louku až ke skalnímu útvaru Vozka. Od něj sestupujeme po zelené do sedla pod Vřesovkou (Vřesovou studánkou). Tady se napojíme na již zmíněnou Jesenickou magistrálu a vedeni červenou přicházíme na Červenohorské sedlo. Po obědě v jedné z místních restaurací pokračujeme úbočím Velkého Klínovce a dále přes Výrovku a Malý Jezerník na turistickou chatu Švýcárna, která se stává naším útočištěm.

V neděli ráno se rozdělujeme – jedna skupina dává přednost tradiční trase přes Petrovy kameny, Vysokou holi, Břidličnou horu a Pecný na Skřítek. Naše zbývající tři sedminy však ze Švýcárny vychází po žluté přes Malý Děd do Videlského sedla (či sedla Videlský kříž). Odsud pokračujeme přes Lysý vrch a Jelení loučky pod horu Orlík. Další bod na naší trase představuje Ruský (lesní) hřbitov, což je památka na ruské válečné zajatce zemřelé při práci v okolních lesích. Tady potkáváme dnešní první (a až k Rejvízu i poslední) turisty, jinak jsme celou cestu byli úplně sami. Poslední stoupání nás přivádí na vrchol Kazatelny, v jehož okolí se nachází několik skalních útvarů. Další zajímavostí je nedaleký Bublavý pramen, od něhož je to již jen kousek k cíli dnešního putování na Rejvízu. Ve známém pensionu s vyřezávanými židlemi obědváme a poté (s přestupem a procházkou ve Zlatých Horách) jedeme domů.

Skála v obci Branná