Pulčínské skály (21. 2. 2015)

Dnes se vydáváme poměrně daleko, konkrétně do Pulčínských skal. Nalákala nás totiž televizní reportáž o přírodním úkazu zvaném Pulčínské ledopády. Na rozdíl od běžných ledopádů, které uvidíte i jinde, jsou tyto výjimečné svým oranžovým či hnědým zbarvením způsobeným kryofilní řasou (to je taková, která miluje zimu, sníh a led). Trochu se bojíme, jestli po týdnu vysokých teplot bude ještě co obdivovat, ale naštěstí jsou naše obavy liché.

Parkujeme v obci Pulčín a vycházíme po dočasné značce vedoucí k ledopádům. Zpočátku se kryje s cyklotrasou č. 6117, ale zanedlouho odbočuje do lesa. Z vychozené pěšiny je zřejmé, že se zde pohybovalo značné množství lidí. Ušlapaný sníh se mění v led, tudíž plně využíváme hůlek a posléze i tzv. nesmeků. Po chvíli přicházíme na místo zvané Propadlý hrad. Tady se nachází množství ledových krápníků, rampouchů a jiných útvarů. Když se dostatečně vynadíváme, vystoupáme na zdejší nejvyšší vrchol Hradisko (773 m. n. m.). Odsud pokračujeme po souběžně vedoucí červené, modré a naučné značce na rozcestí Skaličí. Kolem stejnojmenných skalních útvarů sestupujeme neznačenou cestou podél Pulčínského potoka. Po nějaké době se opět napojujeme na modrou, která nás přivádí na Zámčisko, kde v dávných dobách stával hrad (či spíše pouze hradní věž). Chvíli si užíváme výhledů do okolí a nakonec po červené směřujeme zpět do Pulčína.

Na závěr si nemohu odpustit, abych se s vámi nepodělil o jeden zážitek, který celkový dojem z dnešního výletu poněkud pokazil. Hned první restaurace Stodola nás svým venkovním i vnitřním vzhledem naláká na oběd, ale ... obsluha zjevně nestíhá a už na první pohled působí značně začátečnickým dojmem ... jídelní lístek si po dvaceti minutách raději sháníme sami ... na pivo čekáme asi dvacet pět minut, na jídlo dalších padesát ... dvě jídla (krkovice na medu) jsou slušná, jedno (panenka) za moc nestojí, větší kousky opečených brambor jsou nedovařené ... druhou objednanou kofolu už během jídla ani později nedostanu ... a na závěr nám servírka sdělí, že maso se prostě dlouho dělá. Ještě, že nikam nespěcháme a k autu to máme asi pět minut chůze. Mimochodem, i podle hlášek od vedlejších stolů typu „tak dlouho jsem na jídlo ještě nikde nečekala“ nebo „že vy jste na nás zapomněla?“ je zřejmé, že kvalita poskytovaných služeb rozhodně nebude nejsilnější stránkou tohoto podniku, což ostře kontrastuje se slibovanou „kvalitou a profesionalitou celého personálu“ na webových stránkách. To, že si servírka při placení sedla k našemu stolu, už raději ani nekomentuji. Snad ještě poslední připomínka ... podle zmíněných stránek restaurace nabízí (mimo jiné) „nevšední kulinářské zážitky tradičních valašských jídel“. V jídelním lístku naleznete různé vepřové či kuřecí řízky, případně steaky, lososa, několik druhů těstovin, smažené sýry apod. Jediné valašské jídlo (bohužel jen podle názvu) je valašský kotlet, u něhož v použitých surovinách figuruje pro Valašsko určitě typické argentinské koření – to je ostatně i u řady dalších jídel, stejně jako třeba worcester či koření Gyros. Nejsem odborník přes valašská jídla, ale představoval bych si suroviny, které k Valašsku patří, tedy brambory, zelí nebo pohanka; pokud se budeme bavit o konkrétních jídlech, tak určitě třeba zelňačku, halušky, frgály apod.

Louky nad Pulčínem