Jizerské hory (4.–11. 7. 2015); 3. díl

Ve čtvrtek máme v plánu navštívit Ještěd, který sice nepatří do Jizerských hor (jedná se o nejvyšší vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu), ale když jsme tak blízko, nemůžeme si ho nechat ujít. Jak už jsem zmiňoval, ne všichni jsou ve 100% formě, a proto se rozdělujeme na dvě části. Polovina směřuje na vrchol pěšky z Horního Hanychova po modré turistické značce a vrací se zpět po červené a modré přes Pláně pod Ještědem. Ostatní se drží názvu cyklodovolená, tudíž volíme kola.

Autem se přesouváme do Chrastavy, kde parkujeme u vlakového nádraží. Vyjíždíme po cyklotrase č. 14 do Bílého Kostela nad Nisou. Tady se napojíme na č. 3069 a vytrvale stoupáme k buku Republiky. Začíná pršet, a proto se chvíli schováváme ve zdejším přístřešku. Poté sjíždíme do obce Kryštofovo Údolí, kde přichází další déšť, čehož využíváme k obědu v restauraci Údolanka. Opět stoupáme po č. 21 do Křižanského sedla, kde odbočujeme na č. 3007. Úbočím Malého Ještědu se dostáváme k Dánským kamenům (bývalá vyhlídka) a dále na rozcestí Výpřež. Začíná závěrečné stoupání na Ještěd, které sice (na naše poměry) není nejjednodušší, ale to nám nezabrání v úspěšném dobytí vrcholu. Pořizujeme fotografie, doplňujeme tekutiny a užíváme si výhledů po okolí. Návrat začíná sjezdem zpět na Výpřež. Po naučné stezce objíždíme Černou horu do stejnojmenného sedla a odtud střídavě po modré a neznačenými lesními cestami klesáme do Kryštofova Údolí. V něm stojí za zmínku viadukty, kostel sv. Kryštofa s márnicí a dřevěnou zvonicí, orloj nebo museum betlémů. Celá obec je velmi krásná, tvoří ji převážně stará roubená stavení a obyvatelé se o ni pečlivě starají. Pokračujeme po č. 21 k vlakové stanici Machnín hrad, kde se nachází transbordér sloužící k přepravě pěších i cyklistů přes Lužickou Nisu. Tuto neobvyklou atrakci samozřejmě všichni zkoušíme, načež pokračujeme přes Andělskou Horu zpět do Chrastavy.

Ačkoliv se v pátek pohybují teploty kolem 12 °C, plánujeme opět společný cyklovýlet. Vyrážíme z Oldřichovského sedla po cyklotrase č. 3006 vedoucí souběžně s NS Viničná cesta. S krátkou odbočkou k Emauzskému obrázku a kameni Republiky se dostáváme do Ferdinandova (malé občerstvení) a vzápětí do Hejnic. Tady si prohlížíme kostel Navštívení Panny Marie, klášter františkánů a kapli sv. Antonína. Neznačenou cestou míříme do známé obce Lázně Libverda. Kromě samotného lázeňského areálu či třeba kolonády je bezpochyby největším zdejším lákadlem restaurace Obří sud, kterou využíváme k obědu. Pokračujeme po č. 3063 přes Peklo do Raspenavy. Následně nás č. 3016 dovede až k zámku a zámeckému pivovaru ve Frýdlantu. Po žluté turistické značce se dostáváme na rozcestí Větrov-Zátiší, poté neznačenou lesní cestou na okraj Raspenavy a nakonec stoupáme zpět do Oldřichovského sedla. Výlet zakončujeme večeří ve zdejší stylové restauraci.

Kryštofovo Údolí