První vernisáží tohoto roku se pro mě stává zahájení výstavy mladého ostravského výtvarníka Davida Vojtuše v Galerii Dole. Tento umělec je znám především jako výborný ilustrátor, ale v poslední době experimentuje s netradičními technikami, při nichž využívá především tušové skvrny (viz např. předchozí výstava #1 v dole Michal). Nyní presentovaná díla jsou rovněž tvořena skvrnami, ale téměř miniaturních rozměrů – pozorovatel tak navzdory zažitým představám o prohlížení uměleckých děl musí přijít VELMI blízko. Název výstavy rovněž odkazuje k použitému materiálu LDPE (polyethylen s nízkou hustotou), který je natažen na dřevěném rámu. Další část výstavy tvoří volně položené průhledné igelitové sáčky naplněné barevnou tekutinou – zde se oproti běžným zvyklostem dokonce vyžaduje dotýkání. Vyznění výstavy zřejmě nejlépe vystihl její kurátor Martin Mikolášek, který je zároveň i kurátorem celé galerie. V katalogovém listu o autorovi napsal: „Vydal se na cestu, kterou pravděpodobně nebudou lemovat davy obdivovatelů, která je ale fascinující přísností svého vymezení i potenciálem jejich možných vyústění.“ Minimálně na vernisáži ovšem těch obdivovatelů bylo více než dost.
Mladí obdivovatelé umění
Dorazila i o něco zkušenější generace
Z dálky můžete v rámu vidět maximálně odrazy světel
Vystavující David Vojtuš s výtvarnicí Kristýnou Tarkotovou
Návštěvníci vernisáže s katalogovým listem k výstavě
David Vojtuš s kurátorem Martinem Mikoláškem (zleva)
Naslouchání zahajovacímu projevu
Mezi návštěvníky převládala mladá generace
Prostory galerie byly zaplněny téměř do posledního místa
Okurkový nápoj
Téměř dokonalá synchronizace
Dotýkání povoleno
Detail předchozího díla
Na vernisážích obvykle panuje výborná nálada
Teprve při bližším pohledu se návštěvníkům začne odkrývat podstata díla
Vše je zřetelné až z několika centimetrů
A opět ta mládež...
Až po hodině se galerie pomalu vyprazdňovala