Praděd (16. 3. 2019)

Ačkoliv to v nížinách již dlouho vypadá na jaro, ve vyšších nadmořských výškách se stále nachází značné množství sněhu. Toho využíváme k dalšímu letošnímu běžkařskému výletu. Vyjíždíme z Červenohorského sedla po Jesenické magistrále č. 7. Přes Skalní tabule, U Výrovky, Petrovku a Kamzík se dostáváme ke známé chatě Švýcárna. Tady chvíli odpočíváme a rozhodujeme se, zda se již vrátit, nebo směřovat dále na Praděd. Nakonec nám to samozřejmě nedá a pokračujeme na rozcestí pod Pradědem. Řešíme další dilema, neboť vracející se běžkaři upozorňují na velmi silný vítr. Někteří z nás si ovšem nechtějí nechat nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku ujít, a tak absolvují i poslední kilometr. Při cestě nahoru paradoxně vítr větší část trasy pomáhá, neboť fouká do zad. Po otočce o 180° se však situace prudce zhoršuje a je zapotřebí značného úsilí k překonání posledních pár stovek metrů. Nakonec však Praděd (1491 m n. m.) dobýváme. Po nezbytných oslavách a vrcholových fotografiích následuje cesta zpět, kdy je nutné chvíli bruslit i z kopce, aby člověk vůbec jel. Od rozcestí Praděd však trať opět vede lesem a téměř celou dobu z kopce, tudíž nám to pěkně ubíhá a již před druhou hodinou tak obědváme na Červenohorském sedle.