Bieszczady – Polsko (14.–19. 8. 2019); 2. díl

V sobotu se většina cyklistů proměňuje na turisty, neboť si nechceme nechat ujít návštěvu jedné ze zdejších polonin, konkrétně Wetlińske. Mikrobusem přejíždíme do sedla Wyżna, z něhož začínáme po žluté turistické značce vytrvale stoupat na vrchol Hasiakowa Skała. U chaty Puchatka chvíli odpočíváme, načež po červené přes Osadzki Wierch (1253 m n. m.) a Szare Berdo přicházíme do sedla Mieczysława Orłowicza. Následuje poslední stoupání na Smerek. Samotný vrchol je z důvodu ochrany přírody nepřístupný, a tak jej supluje nedaleký vršek s pamětním křížem. Když se dostatečně vynadíváme po okolí, vydáváme se zpět do sedla a dále po žluté do Wetliny. Před večeří ještě navštěvujeme jednu ze zdejších restaurací nebo ochutnáváme místní sýry.

V neděli se opět vracíme na kolo. Nejdříve se necháme naším autobusem odvézt do Ustrzyki Górne, z nichž nás vede cyklotrasa Kalnica–Widełki přes Bereżki do Widełki. Neznačenou cestou skrz Pszczeliny, Stuposiany a Procisne přijíždíme do osady Smolnik (Lutowiska) ke kostelu sv. Michaela Archanděla, který je zapsán v seznamu UNESCO. Vracíme se do Procisne, odkud odbočujeme proti proudu řeky San, ke které se střídavě více či méně přibližujeme. V Czerenne odpočíváme u modelu milíře i jeho sofistikovanější podoby, tedy retorty. Sjíždíme k polsko-ukrajinské hranici a přes Dźwiniacz Górny se dostáváme do Tarnawy Niżne. Nejdříve nás konečně čeká alespoň jeden projetý brod (přes řeku Roztoki) a poté oběd v baru. Ještě si prohlížíme kostel sv. Anny a pokračujeme dále. V Mucznem obdivujeme kostel sv. Huberta a především oboru se zubry evropskými. Sjíždíme do Stuposian, odkud se mírným stoupáním vracíme zpět do Ustrzyki Górne. Tady si dopřáváme koupel v řece, večeři a závěrečné pivo. Chvíli počkáme na pěší turisty a nakonec už následuje jen noční přejezd domů.

Połonina Wetlińska ze sedla Wyżna – Lutowiska