Jizerské hory, Krkonoše (9.–16. 7. 2022); 3. díl

Čtvrteční ráno zahajujeme přejezdem do Špindlerova Mlýna, z něhož oproti svým zvyklostem k cestě vzhůru využíváme lanovku – plánovaná trasa není úplně nejkratší, tak proč si to jednou za čas neusnadnit. Na Medvědíně se chvíli zdržujeme, ale poté už vyrážíme po červené turistické značce k Vrbatově boudě. Na nedalekém návrší si prohlížíme mohylu věnovanou patrně nejznámějším obětem Krkonoš, tedy Bohumilu Hančovi a Václavu Vrbatovi. Kolem Pančavského vodopádu pokračujeme k Labské boudě, v níž si dopřáváme oběd. Kousek scházíme k Labskému vodopádu, ale poté se vracíme na červenou, která nás zanedlouho přivádí k prameni Labe. Předpokládáme, že se jedná o druhé nejnavštěvovanější místo Krkonoš (po Sněžce), a proto nás příjemně překvapuje téměř nulový počet turistů – zvláště, když si lze cestu výrazně zjednodušit lanovkou na Medvědín či dokonce autobusem až k Vrbatově boudě. Přes Labskou louku a rozcestí U Čtyř pánů míříme k Růženčině zahrádce. Po zelené stoupáme na Harrachovy kameny (1421 m n. m.), odkud se nabízí krásný kruhový výhled. Nad Kotelní jámou odbočujeme na žlutou a po Staré vozové cestě klesáme do Horních Míseček (část Vítkovic). Vodovodní cesta nás už neomylně vede zpět pod Medvědín, kde ještě krátce odbočujeme k netradiční bobové dráze.

V pátek nás čeká poslední výlet, který začínáme přímo u „našeho“ pensionu. Po zelené sestupujeme do Tanvaldu, což už máme natrénováno z prvního výletu v neděli. U autobusového nádraží se napojujeme na červenou, již však záhy měníme za modrou. Ta nás vede podél Kamenice, na jejímž břehu si postupně prohlížíme někdejší protiletecký kryt, historické stavení, továrnu a hranici povodně z roku 1897. Poté už začínáme stoupat vzhůru kolem kostela sv. Petra a Pavla či památníku připomínajícímu několik válek. Opodál stojí vzpomínka na nepříliš známého německého básníka Karla Theodora Körnera. Na vrcholu Malý Špičák září futuristická rozhledna Špička, z níž je vidět především Tanvald a Špičák. Na ten se dostáváme zanedlouho. Rozhledna Tanvaldský Špičák (součást restaurace) je z důvodu rekonstrukce uzavřena, ale stejný výhled umožňuje nedaleká Fanterova skála. V druhé zdejší chatě obědváme a následně se vydáváme na sestup po zelené a modré do Albrechtic v Jizerských horách, konkrétně do osady Mariánská Hora. Následuje poslední dnešní stoupání – na Světlý vrch. Tady se nachází další rozhledna, přičemž tato byla otevřena teprve v minulém roce. V okolí obdivujeme dřevěné sochy z cyklu Duchové lesa. V blízkém skiareálu se nachází kaple a vyhlídková plošina na střeše vodojemu. Po zelené scházíme do Desné, odkud se dvě třetiny z nás nechávají odvézt autobusem, zatímco zbývající třetina jde pěšky. Setkáváme se pochopitelně v Příchovicích, kde ještě zkoušíme zdejší minigolfové hřiště.

Ještěrka živorodá