Czantoria Wielka i Mała (11. 8. 2025)

Po několika pěších výletech si říkám, že nastal nejvyšší čas opět vytáhnout kolo. Vyjíždím z Vendryně po cyklotrase 10 do Bystřice, kde si prohlížím dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže. Pokračuji po č. 6087 do Nýdku (další dřevěný kostel, tentokrát sv. Mikuláše, evangelický kostel, památník obětem II. světové války), odkud mě chvíli vede zelená turistická značka, nicméně u osady Střelmá odbočuji na neznačenou lesní cestu, která vytrvale stoupá až pod chatu Čantoryje. Tady se napojuji na žlutou a pokračuji ve výstupu na česko-polský vrchol Velká Čantoryje (995 m n. m.). Nemohu si nechat ujít výhledy ze stejnojmenné rozhledny ani drobné občerstvení v jednom ze zdejších stánků. Po zelené se přesouvám na Czantoria Mała – ta už leží výhradně na území našich severních sousedů, proto ten polský název. Částečně po žluté a částečně neznačenou pěšinou klesám na trasu 256Y, již vzápětí měním za 132 a poté za 257S. Přes obce Cisownica, Kozakowice Dolne a Kozakowice Górne (to už jsem na 24C) se dostávám do Goleszówa. Tady si prohlížím dvojici kostelů, z nichž mě více zaujme ten sv. Michaela Archanděla s nádhernými vitrážemi. Odjíždím do Dzięgielówa, u někdejšího zámku se vracím na 256Y a pozvolna mířím k hranicím. Ještě před jejich překročením odbočuji do Včelího městečka a poté se už definitivně přesouvám na území naší republiky. Trasa mění číslo na 6085 a míří přes třineckou část Dolní Líštná k nemocnici. Sjíždím k Olši a podél jejího toku se po č. 10 dostávám zpět do Vendryně.