Chorvatské národní parky – Chorvatsko (16.

Pátek slibuje po ranním dešti hezké počasí, tudíž opět vyrážíme na výlet. Začínáme v městě Murter na stejnojmenném ostrově. Cyklotrasa č. 2 nás vede do Tisna, v němž se dostáváme na pevninu. Tady se napojujeme na č. 1, přičemž z osady Ivinj máme v plánu pokračovat po pobřeží zátoky Makirina. Po pár stech metrech však zjišťujeme, že pěšina je zaplavená vodou, pročež se kousek vracíme a jedeme po EV8 přes Pirovac do zátoky Prosika. Odbočujeme k Vranskému jezeru, které objíždíme po trase 230. Z Donji Bakovići stoupáme na vrchol Kamenjak. Kromě nádherných výhledů (především na Vranské jezero a Pirovacký záliv) zde stojí za zmínku kostel Všech svatých a v neposlední řadě také restaurace, v níž si dopřáváme tácek s místními pochutinami. Sjíždíme do vesnice Banjevci (Stankovci) s dvojicí kostelů a dále pokračujeme přes Kašić do Pirovacu. Do Tisna víceméně kopírujeme ranní trasu, dále jedeme přes část Jezera a nakonec se vracíme do Murteru. Do odjezdu autobusu nám ještě zbývá přibližně hodina, což je tak akorát na pořádnou koupel v moři.

V sobotu se musíme nejdříve sbalit a vyklidit pokoje, nicméně poté máme – podle pokynu průvodců – celý den čas na individuální program. A protože průvodci se mají poslouchat, vyjíždím individuálně na nejkrásnější, nejdelší a nejnáročnější výlet celého pobytu. Směřuji podél pobřeží do Maslenice, kde odbočuji na trasu EV8. U větrné elektrárny (Zaton Obrovački) začínám poměrně prudce stoupat po silnici D547. Zatímco doposud jsem občas nějaké auto potkal, nyní se veškerý provoz vytrácí. Míjím rodný dům Luky Modriće (pravděpodobně nejznámější a nejlepší chorvatský fotbalista) a za kamenolomem přejíždím nad dálnicí A1. Asfaltový povrch se mění na šotolinu, čímž se dostávám na tu hezčí část dnešní vyjížďky. Pokračují serpentinami vzhůru a postupně se objevuje několik vyhlídkových míst, kostel sv. Františka, ruiny domů osady Podprag, památníky, bývalý lom či kaple Damira Tomljanoviće. Ocitám se v sedle Vrhprag, z něhož jsou krásně viditelné skalnaté vrcholky Tulove grede (jinak Nugget-tsil z filmu Vinnetou). Slavnou filmovou podstavu, resp. herce Pierre Brice, také připomíná pamětní deska. Opodál se rovněž nachází mohyly Inču-čuny a Nšo-či, ale ty jsou (stejně jako uvedený vrchol) přístupné jen pěšky. Chvíli odpočívám, svačím a nakonec se vydávám dále po značce HR-W-18. Podél cesty (podobně jako už dříve) je umístěno velké množství pamětních desek, které připomínají oběti války o chorvatskou nezávislost. Za sedlem Baćin stolac značku na chvíli opouštím, když objíždím vrchol Alanac, abych se na ni zanedlouho vrátil. Trasa se vine mezi mnoha vrcholky a vzhledem k tomu, že se jedná o turistickou značku, jsou některé její úseky pro cyklisty poměrně náročné. Sedlo Libinjska kosa nabízí krásné výhledy na moře a poté už následuje přibližně desetikilometrový sjezd po č. 907 až na pobřeží. Jestliže dosud jsem zmiňoval obtížnost pouze některých částí, nyní je celý tento sjezd velmi kamenitý a je nutné pečlivě volit stopu ... zvláště, když máte více gravelové než horské pláště. Nicméně vše zvládám bez nehody a ocitám se tak v zátoce Modrič, kde u pramene vedle kaple Panny Marie Velebitské doplňuji vodu. To už mám před sebou posledních pár rovinatých kilometrů do cíle. V kempu trochu odpočívám, trochu slavím a trochu smutním, že už všechno končí. Definitivní tečku za touto povedenou dovolenou obstarává společná večeře v jedné ze starigradských restaurací.

Kaple – Tisno