Vzhledem k tomu, že se pomalu blíží mé narozeniny a příbuzní mi chtějí narvat spoustu peněz, začal jsem přemýšlet, co s nimi (myslím s těmi penězi, ne příbuznými, ty si musím nechat). Když jsem si tak probíral, co z fotopříslušenství ještě postrádám, napadl mě stativ. Ne, že bych snad stativ neměl, ale Hama Star 05 byl sotva dostatečný na můj předchozí EVF, ovšem zrcadlovku s objektivem bych se na něj rozhodně postavit neodvážil.

Takže mě čekalo další náročné rozhodování ...

Nejdříve jsem prošel nabídky různých internetových obchodů, zjistil, jaké značky stativů vůbec existují, a pak na stránkách výrobců hledal podrobnosti o jednotlivých modelech. Neocenitelným pomocníkem, co se týče zkušeností uživatelů, pro mě opět byla diskuse na www.digineff.cz. A jako obvykle jsem se dozvěděl, že konečné rozhodnutí musím udělat sám, protože universální stativ pro všechny neexistuje. Co jsem ovšem zjistil, byly parametry, na které se při výběru zaměřit.

Na prvním místě uvedu finanční hledisko, protože se na toto místo peníze obvykle dávají. Stativy, které jsem našel, se dají sehnat od cca 300 Kč (viz má předchozí Hama) až po cca 26 000 Kč (nejdražší Gitzo, bez hlavy). Bylo mi jasné, že pokud chci alespoň nějakou kvalitu, bude cena stativu na zrcadlovku začínat minimálně někde na 4 000 Kč.

Jedním z nejdůležitějších kritérií asi bude materiál, ze kterého je stativ vyroben. V současné době se používají dva hlavní – hliník čili aluminium (levný, ale těžší) a uhlík čili carbon (drahý, ale lehčí). Tady se musí každý rozhodnout, jestli mu úspora několika desítek dekagramů váhy stativu stojí za těch pár tisíc korun navíc. Někteří výrobci ještě používají basalt čili čedič.

Dalšími důležitými parametry jsou hmotnost a nosnost stativu. Uvádím je dohromady, protože spolu dost souvisí. Obecně celkem logicky platí: čím pevnější (a těžší), tím stabilnější (a s vyšší nosností). Dvoukilový stativ s maximálním možným zatížením 3 kg vás moc nepotěší, naopak kilový stativ s nosností 20 kg asi nemůže existovat. Je proto nutné si určit priority a najít nějaký kompromis. Co se týče hmotnosti stativu, záleží, jestli ho budete pravidelně nosit na Mt. Everest (pak by asi měl být co nejlehčí) nebo vám s ním bude manipulovat sluha ve studiu na kolečkách (pak se nějaké to kilo navíc ztratí). Stejně tak ohledně nosnosti – pokud na něj hodláte postavit maximálně low-endovou zrcadlovku se setovým objektivem, stačí nosnost cca 5 kg, uvažujete-li do budoucna o pořízení velkoformátové kamery nebo o objektivu s ohniskem 800 mm, oceníte nosnost nepatrně větší. Ještě jedna poznámka k nosnosti – udává se, že minimální nosnost stativu by měla být alespoň trojnásobkem hmotnosti sestavy, se kterou ho budete používat.

Následují opět dva související parametry, a těmi jsou transportní velikost (tj. ve složeném stavu) a maximální velikost (tj. po roztažení všech sekcí, případně vysunutí středového sloupku). Oba tyto údaje jsou na sobě samozřejmě velmi závislé, protože těžko stativ, který měří ve složeném stavu 40 cm, rozložíte na 2 metry. Zase záleží na použití stativu – pokud s ním běháte často po horách, oceníte možnost co nejmenší transpotní délky a smíříte se s tím, že při použití bude nutné se trochu přikrčit. Při častém celodenním focení vám záda naopak poděkují za vyšší maximální výšku stativu, zvláště, měříte-li přes dva metry.

Hodně se v internetových diskusích debatuje o tom, kolik sekcí (čti výsuvných částí nohou stativu) je ještě dostatečně stabilních. Základem jsou tři. Někteří tvrdí, že čtyři už jsou příliš nestabilní (natož pět), jiní považují čtyři za ještě rozumný kompromis mezi transportní délkou a stabilitou a jsou i takoví, kteří jsou spokojeni s pěti. A teď, Kantore, raď. Tady asi záleží hlavně na vašich požadavcích, výrobci, nosnosti stativu a hmotnosti vašeho fotoaparátu a rovněž na další okolnostech – například použijete-li stativ během hurikánu, je počet sekcí vašeho (teď už bývalého) stativu celkem nepodstatný. Každopádně se v zájmu zvýšení stability doporučuje (nepotřebujete-li maximální výšku) nevysouvat sekce úplně nadoraz, nechat zasunutý středový sloupek, případně zatížit stativ batohem či taškou zavěšenými na háček na středovém sloupku.

Existují i další, více či méně podstatné, parametry stativu, které mohou v našem rozhodování hrát důležitou roli – jakým způsobem se uzamykají výsuvné sekce, zda má stativ otočný nebo dokonce výklopný středový sloupek (vhodné například na makro, ale může mít negativní vliv na stabilitu), užitečný může být i zmíněný háček na středovém sloupku sloužící k zatížení stativu, jestli je v ceně i nějaké příslušenství (pěnové návleky, popruh, obal, výměnné bodce do měkkého povrchu atd.), ale také třeba dostupnost náhradních dílů a mnohé další.

Přijde vám výběr stativu už teď dostatečně složitý? Bude ještě hůře, protože zatím jsme se bavili pouze o nohách stativu. Jenže k nohám obvykle potřebujete ještě ruce ... totiž hlavu. Některé levné stativy už sice mají hlavu napevno přidělanou k nohám, ale my vybíráme ve vyšší cenové kategorii, takže tyhle nás nezajímají. Obvykle lze fotoaparát přidělat rovnou k nohám i bez hlavy. Proč tedy tvrdím, že se bez vlastní hlavy neobejdete? Ta nám totiž slouží k pohybu fotoaparátu v různých osách – bez ní by vám mířil jen na jedno místo, a to většinou na jiné než potřebujete. Pokud vynecháte různé speciální typy hlav, existují dva základní druhy – třícestné a kulové. Třícestné mají pro pohyb v každé ose samostatnou páku, nastavení je tedy přesnější, ale pomalejší, a navíc nejsou příliš skladné. Kulové hlavy po povolení jediného šroubu umožňují pohyb ve všech třech osách, což je rychlé, ale ne moc přesné, a nic z nich netrčí, takže jsou mnohem skladnější. S některými kulovými hlavami je problém při focení panoramat, protože se posunou i v jiných osách než potřebujeme, ale mnohé nyní už mají speciální šroub pro pohyb pouze v horizontální rovině. Jinak není nezbytně nutné mít stativ a hlavu stejné značky, protože jsou většinou kompatibilní, ale je lepší si to ověřit, protože třeba ovládací prvky některých hlav mohou vadit při sklápění noh stativu apod. Asi bych podceňoval vaši inteligenci, kdybych vám připomínal, že hlava a stativ by si měli nosností přibližně odpovídat.

Na závěr už jen zmíním rychloupínací destičku, což je zařízení, které vám umožní fotoaparát jednoduše a hlavně rychle na hlavu nasadit a zase ho z ní sundat.

No a jak nakonec dopadl můj výběr? Nejdříve jsem se rozhodl, že chci stativ hodně lehký a hodně skladný (ale dostatečně pevný a stabilní), protože s ním budu často běhat po horách. Navíc nejsem příliš vysoký, takže mi stačí nižší maximální výška. Potom přišla na řadu nosnost – má současná sestava váží něco přes kilo a půl, nějaká rezerva se vždycky hodí, tudíž jsem se díval od pěti kilo výše. Makro nefotím, proto nepotřebuji výklopný sloupek. Hlavu raději kulovou, protože je skladnější a rychlejší. Vzhledem ke svým požadavkům jsem zjistil, že ze svého rozhodování musím bohužel vyloučit finanční hledisko, jelikož nejlépe mě uspokojí stativ Gitzo GT1541T s hlavou Gitzo GH1780QR celkem za cca 15 000 Kč. Ale co už, říká se, že stativ se kupuje minimálně dvakrát – poprvé ten, o kterém si myslíme, že bude stačit, a podruhé ten, který skutečně stačí (a jehož cena je samozřejmě vyšší o cenu toho prvního). Tak doufám, že jsem ušetřil za nákup toho prvního a že jsem nakonec vlastně nezaplatil až tak moc.

Pokud tedy budete někdy kupovat stativ, dobře si rozmyslete všechny své požadavky a hlavně si vezměte svůj fotoaparát s objektivem a vybrané favority si běžte někam (do obchodu či ke kamarádovi) vyzkoušet – vyhnete se tak případnému zklamání. A především si zapamatujte, že stativ s hmotností 1 kg, nosností 15 kg, transportní délkou 30 cm, maximální výškou 2 m a cenou do 4 000 Kč je obrovský nesmysl.

 

Gitzo GT1541T

 

Gitzo GH1780QR

 

 

Additional information