Hlavní menu

Můj deník

 Po pondělní lezecké stěně dnes (tedy o dva dny později) nahrazujeme klasickou pracovní činnost pěším výletem. Začínáme na nádraží ve Frenštátě pod Radhoštěm a po pár stech metrech chůze podél říčky Lomná se napojujeme na zelenou turistickou značku, která nás postupně vede přes okraj Kunčic pod Ondřejníkem a Kozlovic do sedla Ondřejník. Stoupání je občas mírnější, občas prudší, nicméně se nejedná o nic, co by průměrně zdatný turista nezvládl. Ze sedla máme před sebou už jenom asi kilometr po modré k chatě Ondřejník, respektive k roubence Ondřejníček. Vyhlašujeme delší přestávku, doplňujeme energii a především tekutiny. Kupodivu největší úspěch má borůvkový džus, který skvěle doplňuje doposud konzumovaný hruškový. Nakonec kolem (momentálně nefunkčního) lesního baru sestupujeme do Frýdlantu nad Ostravicí, z něhož povětšinou vlakem odjíždíme domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 460

 Nejen prací živ je člověk, tudíž dnes vyrážíme do City Campusu Ostravské university. Pod tímto názvem se skrývají poměrně nové budovy jednak Fakulty umění OU, jednak Katedry studií lidského pohybu PdF OU. Nás zde zajímá lezecká stěna, kterou mají pod palcem naši staří známí, se kterými jsme v minulosti spolupracovali ještě v Dolních Vítkovicích na stěně Tendon Hlubina. Je tedy zřejmé, že se dnes proměníme v horolezce a vyzkoušíme si svou schopnost překonávat zemskou přitažlivost. Vzhledem k velkému počtu zájemců se dělíme na tři skupiny, přičemž každá má k dispozici hodinu a půl. Po počátečních nesmělých pokusech se většina přítomných odhodlává k čím dál tím náročnějším cestám a mnozí tak nakonec končíme někde kolem obtížnosti 4 až 5.

Podrobnosti
Zobrazeno: 426

 Také letos pokračujeme v tradici našich cest za vínem. Po dvou letech ve Vlkoši a loňském Sedleci si tentokrát vybíráme Zaječí, kam jako obvykle přijíždíme v pátek odpoledne. Následuje ubytování Na Vyhlídce a potom už směřujeme do vinného sklepa U Dejva. Na přivítání dostáváme velmi netradiční jahodové bublinky ... a docela by nás zajímalo, co by na tento nápoj řekl nějaký odborník. Poměrně nečekaně se kromě nás ve sklepě nachází ještě jedna skupina (podle jejich vlastních slov se jedná o hokejisty, o čemž ale máme vážné pochybnosti). Degustace probíhá docela standardně, ochutnáváme různé odrůdy bílého či růžového vína. Dejv je velmi zábavný, vypráví, ukazuje nám i vedlejší „pracovní“ sklep, kde nabízí různé destiláty. Písně s kytarou posléze vystřídá reprodukovaná hudba, což ne úplně všem vyhovuje. Závěr akce je tak (i z dalších důvodů) poněkud rozpačitý, což řešíme velmi jednoduše – bereme si několik lahví s sebou a v degustaci pokračujeme na ubytování. Při zpáteční cestě vlakem vše hodnotíme a po střízlivé debatě padá poměrně jednoznačné rozhodnutí, že příští rok se vrátíme do osvědčeného Vlkoše.

Podrobnosti
Zobrazeno: 334

 Po loňském letu větroněm dnes sbírku leteckých zážitků rozšiřujeme o balon. Startujeme z obce Dobšice nedaleko Znojma a nejdříve sledujeme kompletaci koše, namontování hořáků či připojení plynových bomb. Poté je zapotřebí přidat samotný balon a následně do něj dostat teplý vzduch. Při této činnosti již aktivně asistujeme a máme tak dobrý pocit, že jsme něco udělali pro zdar naší mise. Nastupujeme do koše a okamžitě se nám vybavuje hláška z filmu Vratné lahve „Jak rychle jsme vystoupali nahoru, viď? A jak tiše...“ Skutečně během několika málo sekund se neslyšně ocitáme vysoko nad zemí. Potom už letíme zdánlivě pomalu, ale ten start se zdá být velmi rychlý. Přes Dobšice se dostáváme nad Znojmo a pozorujeme všechna důležitá místa (Loucký klášter, nádraží, Mariánské a Masarykovo náměstí, kostel sv. Mikuláše, rotundu sv. Kateřiny, pivovar, hrad a další). Poté pokračujeme v různých výškách (podle toho, kam potřebujeme zatočit) nad obcemi Mašovice, Vracovice či Lesná. V dálce vidíme zámek Vranov nad Dyjí a nakonec po necelé hodině letu přistáváme u Onšova. Následuje oslava, občerstvení, přípitek a pasování do šlechtického stavu. Když porovnám všechny své dosavadní letecké zážitky (tedy klasické dopravní letadlo, paragliding, ultralight, vrtulník, větroň a balon), prohlašuji ten dnešní za nejpovedenější. Trochu se bojím říct, že mi schází už jen seskok padákem, ale pak mě naštěstí napadá ještě vzducholoď. A jedna v České republice létá...

Podrobnosti
Zobrazeno: 298

 Sobotní výlet zahajujeme ve Hnanicích. Nejdříve si prohlížíme místní kostel, který je netradičně zasvěcen sv. Wolfgangovi. Za kaplí sv. Anny odbočujeme na neznačenou cestu, která nás přivádí na rozcestí Nad Danížem. Žlutá značka míří k Hnanickému rybníku; tady ji však opouštíme, abychom se mezi vinicemi napojili na cyklotrasu 5239. Přicházíme k Dyji a od Šobeské lávky pokračujeme po modré kolem několika bývalých mlýnů (Gruberův, Wefthoferův, Zemský). Přecházíme na druhý břeh řeky a Lipinskou cestou stoupáme na tu Šobeskou. Měníme značku za červenou, krátce odbočujeme na vyhlídku Železné schody a poté už neomylně scházíme k vinici Šobes, kde postupně ochutnáváme několik druhů vína. Vracíme se na pravý břeh Dyje, od bývalého hotelu Gruber jdeme po žluté a zelené na vyhlídku Devět mlýnů, z níž je mimo jiné krásně vidět námi navštívená vinice Šobes. V blízkém okolí také obdivujeme kvetoucí koniklece, ale to už se pomalu vracíme zpět do Hnanic. V místním pivovaru si dopřáváme drobné občerstvení a pochopitelně doplňujeme i tekutiny. Po polní cestě se přesouváme do Šatova, kde je naším hlavním cílem Malovaný sklep. Ten vznikl při těžbě písku a kvůli nevhodné teplotě se zde víno nikdy nevyrábělo, ale jen skladovalo ... a popíjelo. Ještě nás láká sklepní labyrint, ale ten je otevřený až zítra. V restauraci Moravský sklípek si dopřáváme pozdní oběd a poté se už definitivně vracíme do Hnanic.

Podrobnosti
Zobrazeno: 273

 Jak už bylo zmíněno v předchozím článku, letošní Velikonoce trávíme ve Znojmě. Tedy přesněji řečeno ... ve Znojmě jsme ubytovaní a na výlety vyrážíme především do přilehlého Národního parku Podyjí. Hned po čtvrtečním příjezdu parkujeme u Musea motorismu v blízkosti hráze vodní nádrže Znojmo. Vycházíme po žluté turistické značce a vzápětí obdivujeme nádherný exemplář užovky podplamaté. Po necelých čtyřech kilometrech odbočujeme do Trauznického (též Trouznického) údolí, z něhož zanedlouho stoupáme k Sealsfieldově kameni. Kromě pomníku Charlese Sealsfielda je určitě nutné zmínit zdejší vyhlídku do údolí Dyje i na protější břeh vodní nádrže. Zelená značka klesá do znojemské části Popice, v nichž se zastavujeme na malé občerstvení v kavárně Dvorek Fklidu – prkénko se sýry, klobásami a dalšími dobrotami doplňujeme zeleným pivem. Přes Popický vrch směřujeme neznačenou polní cestou do Konic. Tady se na chvíli napojujeme opět na zelenou, kterou však mezi vinicemi opouštíme, abychom navštívili Špalkovu vyhlídku. Kromě všudypřítomných vinic pozorujeme i Znojmo, do něhož se vracíme po červené kolem Vrbkova kamene na Kraví hoře.

Podrobnosti
Zobrazeno: 270

 Už několikátý rok po sobě prožíváme velikonoční volno mimo naše bydliště a nejinak je tomu i letos. Tentokrát si za svou základnu vybíráme Znojmo. Ubytováni jsme v centru města nedaleko Masarykova náměstí a ke všemu důležitému (obchody, pivovary, vinotéka, restaurace, cukrárny) tak máme blízko. Pochopitelně většinu pobytu trávíme na výletech, nicméně i přesto si najdeme čas na prohlídku zdejších pamětihodností, přičemž některé z nich navštěvujeme opakovaně. Na následujících fotografiích tak najdete kostel sv. Mikuláše, kapli sv. Václava, rotundu sv. Kateřiny, hrad/zámek, pivovar, enotéku/vinotéku a některá další místa.

Podrobnosti
Zobrazeno: 284

 První letošní výstup na nejvyšší bod Moravskoslezských Beskyd začínáme v Ostravici. Po červené turistické značce stoupáme přes osadu Butořanka na rozcestí Lukšinec. Nad ním na chvíli odbočujeme na neznačenou pěšinu, abychom si prohlédli kříž připomínající dávné úmrtí Marie Božoňové (služebné z útulny na Lysé hoře). Po návratu na červenou pokračujeme směrem vzhůru až na Lysou horu. Následuje občerstvení v jedné ze zdejších chat, slavnostní fotografie u vrcholového obelisku a poté už zvolna směřujeme dolů. Na Lukšinci měníme značku za zelenou a na Staškově za modrou. Celou akci pak ještě hodnotíme při pohledu na slunce zapadající nad Ondřejníkem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 331

 Z časových důvodů mě dnes čeká jenom krátká procházka. Začínám u lázní v klimkovické části Hýlov a lesní pěšinou kolem Liduščiných studánek scházím do údolí Polančice. Po zelené značce mířím ke Kouzelné studánce, u níž se setkávám s dalšími sedmi turisty, kteří už mají za sebou delší výlet. Rozděláváme oheň – poprvé v životě to zkouším křesadlem a kupodivu jsem úspěšný. Opékáme párky, vykládáme si, slavíme a nakonec odcházíme přes rozcestí Vlčí kout a Mezihoří zpět k lázním, přičemž část osazenstva ještě pokračuje do hostince U Boroně (Mexiko). 

Podrobnosti
Zobrazeno: 305

 Dnes jsme se vydali k našim východním sousedům, konkrétně na okraj pohoří Javorníky. Začínáme u kostela sv. Jana Křtitele v obci Zákopčie. Neznačenou cestou stoupáme ke kapli Božského Spasitele a cestou se málem stáváme majiteli malých štěňat. Od kaple scházíme do osady U Holých, kde se napojujeme na žlutou značku. Tu na rozcestí Blažková vyměníme za červenou a zvolna míříme na Marťácky vrch s rozhlednou Zákopčie. Výhledy sice kvůli počasí nejsou úplně ideální, ale to nám rozhodně nemůže zkazit náladu. Pěšinou klesáme na modrou značku, která nás vrací zpátky k autu. Před samotným odjezdem si ještě prohlížíme netradiční křížovou cestu a potom už nás čeká cesta domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 346

 Dnešní pěší výlet zahajujeme u restaurace Nýdečanka v obci Nýdek. Po červené turistické značce stoupáme na vrchol Polední, kde se nachází několik památníků (legionáři, Jan Hus, Josef Šnejdárek, Tomáš Pavlica). Přes další vrcholy Hrbel a Loučka se dostáváme k chatě Filipka, která je však kvůli probíhající rekonstrukci momentálně zavřená. Občerstvujeme se tak z vlastních zásob a po zelené scházíme do osady Kolibiska. Odsud nás čeká druhé (a poslední) stoupání, jímž se dostáváme na Malý Stožek. Ten leží na česko-polské hranici, jíž se budeme držet následující téměř tři kilometry. To už jsme na červené hřebenové trase, která nás za chvíli přivádí na nejvyšší bod dnešního putování – Česlar (921 m n. m.). Prohlížíme si vrcholový obelisk a dřevěnou sochu, načež míříme na Velký Sošov. Po modré klesáme do údolí Hluchové a dále zpět na výchozí místo.

Podrobnosti
Zobrazeno: 357

 Pokračuji ve střídání pěších a cyklistických výletů, pročež dnes volím kolo. Na rozdíl od předchozích vyjížděk v okolí Ostravy tentokrát startuji v obci Lidečko na pomezí Javorníků a Vizovické vrchoviny, přičemž se budu pohybovat na území prvně jmenovaného pohoří. Začínám po cyklotrase 57 s podivným názvem Bevlava (Bečva, Vlára, Váh). V Horní Lidči si postupně prohlížím museum Trezor přírody, kostel sv. Václava, zvonici a několik památníků, načež ve Valašských Příkazech odbočuji na Hornolidečskou magistrálu. Za vyhlídkovým vrcholem Černov projíždím Študlovem a poté už mířím do Střelné. Nejdříve mě zaujme kostel Nanebevzetí Panny Marie, od nějž stoupám ke Střelenské kapli. Kromě ní se zde nachází studánka nebo třeba socha Tulák Karel. Veden křížovou cestou pokračuji pod Střelenský vrch a dále hřebenovou trasou na Čubův kopec se stejnojmennou rozhlednou. Bohužel vzhledem k postupně rostoucím okolním stromům jsou výhledy velmi omezené. Sjíždím na okraj Francovy Lhoty, odkud jedu vzhůru na Surový vrch s kaplí sv. Huberta a několika dřevěnými sochami. Úbočím Chmelince, Mikolinova vrchu a Kyčery klesám do údolí říčky Senice. U Chladné studánky chvíli odpočívám a svačím, abych měl dostatek sil na poslední stoupání z Valašské Senice k vrcholu Radošov. Dlouhý sjezd (místy poněkud poničený těžbou dřeva) mě přivádí na cyklotrasu č. 6290, která se v Lužné napojuje na původní Bevlavu, což je znamení, že mám před sebou posledních pár kilometrů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 327

 Třetí ročník charitativní akce Střední umělecké školy v Ostravě se vrací k původnímu názvu Sladká pomoc. Podobně jako v předchozích letech jde o to, že žáci i zaměstnanci školy napečou slané nebo sladké pochutiny, které se potom prodávají za minimální příspěvek 15 Kč. Tento (či libovolný vyšší) obnos může kupující hodit do kasičky podle svého uvážení – tedy podle toho, na co chce přispět. Letos je na výběr mezi ZŠ a MŠ Naděje a spolkem Neposedné tlapky. Část produktů se prodává v nesoutěžní sekci, ovšem člověk je tvor soutěživý a většinu výtvorů tak jejich autoři přihlásili do soutěže, přičemž „sladkých“ účastníků je přibližně třikrát více než „slaných“. Tříčlenné poroty ochutnávaly, hodnotily vzhled i chuť a nakonec rozhodly následovně – slanou kategorii ovládla Johana Kovaříková před Ester Halamíčkovou a Zuzanou Jarošovou, ve velmi vyrovnané sladké kategorii potom zvítězila až na pomocné body Natálie Ciprysová před Jayem Bartošem, třetí místo těsně získala Natali Dvořáková. Jako obvykle ovšem pořadí nebylo příliš důležité ... hlavní je, že jsme více než dvanácti tisíci korunami přispěli na smysluplné projekty. Součástí akce byl i doprovodný program v podobě besídky spolku Neposedné tlapky, čtení poezie a projekce maturitních animovaných filmů. Na závěr se určitě sluší vyslovit obrovské poděkování třídě 4. C, která si ve volném čase mezi 37 hodinami týdně ve škole, přípravou na maturity, tvorbou klausurních prací a přijímacími zkouškami na vysoké školy dokázala najít prostor na zorganizování této již tradiční akce.

Podrobnosti
Zobrazeno: 462

 Trochu nám nasněžilo, tudíž po cyklistické vyjížďce minulý týden se tento víkend vracíme k pěšímu výletu. Vycházíme z parkoviště Uspolka (či Úspolka) v Morávce a vzápětí si prohlížíme nový památník věnovaný paradesantnímu výsadku s krycím názvem Operace Wolfram. Po žluté turistické značce (vede souběžně s naučnou stezkou Wolfram – Morávka) stoupáme údolím Skalky, ovšem za rozcestím Uspolka – Horák pokračujeme proti proudu Kotelského potoka. U osady Kotly nás nejdříve čeká pár stovek metrů prudce vzhůru a následně se dostáváme na rozcestí Lačnov. Tady chvíli odpočíváme a svačíme, načež po červené míříme ke Kolářově chatě. Tato – kdysi turisty a cyklisty velmi oblíbená – chata nedávno prošla nepovolenou rekonstrukcí (čti „kompletní přestavbou“) a od té doby si zde nedáte ani čistou vodu. Naštěstí máme dostatek vlastních zásob, pročež nám smrt hladem ani žízní rozhodně nehrozí. Neznačenou lesní cestou směřujeme na Slavíč, který s výškou 1055 metrů patří k těm nižším beskydským tisícovkám (cestou ještě zdoláváme vedlejší vrchol Slavíč JV). Různými cestami a pěšinami klesáme k rozcestí Hrachové, z něhož je to už jen něco málo přes kilometr k cíli.

Podrobnosti
Zobrazeno: 453

 V tomto roce poprvé vyrážíme na koncert. Akce probíhá v Barrák Music Clubu, který již nějakou dobu sídlí v ostravské čtvrti Přívoz. Hlavní protagonistkou dnešního večera je Kateřina Marie Tichá s kapelou Bandjeez. Nejdříve ovšem na pódium nastupuje písničkář Thom Artway, který svou hudbou publikum baví přibližně půl hodiny. Po krátké přestávce už na scénu přichází držitelka ceny Anděl v kategorii Objev roku za album Sami. Tato zpěvačka byla v minulosti známá především díky vystupování se skupinou Jelen, od roku 2021 ovšem spolupracuje s Bandjeez. V průběhu koncertu zazní spousta známých písní a návštěvníci si tak mohou zazpívat například Sami, V horách, Plamen nebo Kolemjdoucí. Jako vzpomínku na Davida Stypku potom vystupující zařadili skladby Farmářům a Čaruj. Kromě již zmíněně Kateřiny Marie Tiché a Bandjeez ve složení Pavel Sotoniak (klávesy), Matouš Rohovský (kytara), Maro Zeman (basová kytara) a Matěj Drabina (bicí) se na pódiu střídavě objevovali hosté Michal Mihok (akordeon) s tříčlennou dechovou sekcí (Bharata Rajnošek, Mirda Nováček, Petr Hnědkovský). Po sedmnácti písních (včetně přidaných Budu tu a Zničená zem) velmi povedený večer pokračuje autogramiádou.

Podrobnosti
Zobrazeno: 457

Additional information