Národní park Podyjí (17.–21. 4. 2025); 2. díl

Sobotní výlet zahajujeme ve Hnanicích. Nejdříve si prohlížíme místní kostel, který je netradičně zasvěcen sv. Wolfgangovi. Za kaplí sv. Anny odbočujeme na neznačenou cestu, která nás přivádí na rozcestí Nad Danížem. Žlutá značka míří k Hnanickému rybníku; tady ji však opouštíme, abychom se mezi vinicemi napojili na cyklotrasu 5239. Přicházíme k Dyji a od Šobeské lávky pokračujeme po modré kolem několika bývalých mlýnů (Gruberův, Wefthoferův, Zemský). Přecházíme na druhý břeh řeky a Lipinskou cestou stoupáme na tu Šobeskou. Měníme značku za červenou, krátce odbočujeme na vyhlídku Železné schody a poté už neomylně scházíme k vinici Šobes, kde postupně ochutnáváme několik druhů vína. Vracíme se na pravý břeh Dyje, od bývalého hotelu Gruber jdeme po žluté a zelené na vyhlídku Devět mlýnů, z níž je mimo jiné krásně vidět námi navštívená vinice Šobes. V blízkém okolí také obdivujeme kvetoucí koniklece, ale to už se pomalu vracíme zpět do Hnanic. V místním pivovaru si dopřáváme drobné občerstvení a pochopitelně doplňujeme i tekutiny. Po polní cestě se přesouváme do Šatova, kde je naším hlavním cílem Malovaný sklep. Ten vznikl při těžbě písku a kvůli nevhodné teplotě se zde víno nikdy nevyrábělo, ale jen skladovalo ... a popíjelo. Ještě nás láká sklepní labyrint, ale ten je otevřený až zítra. V restauraci Moravský sklípek si dopřáváme pozdní oběd a poté se už definitivně vracíme do Hnanic.

Neděli zahajujeme nádherným leteckým zážitkem, který v nás zanechal tak silný dojem, že jsem se rozhodl mu věnovat samostatný článek. Po návratu na místo startu přejíždíme do Čížova (část Horního Břečkova). Vycházíme po žluté značce a vzápětí v samoobslužném stánku už poněkolikáté během této dovolené ochutnáváme víno (prostě jsme na jižní Moravě). Poté si prohlížíme památník někdejší železné opony, napojujeme se na modrou a míříme na Hardeggskou vyhlídku. Z ní celkem pochopitelně vidíme rakouské město Hardegg, v němž zaujme především hrad a kostel sv. Víta. Scházíme k Dyji, která odděluje obě země. V bývalých celnicích (jakož i na mostě) si prohlížíme exposice věnované někdejší nepřekonatelné hranici mezi oběma zeměmi i pádu železné opony. Po zelené míříme k rozcestí Na Keplech, z něhož odbočujeme na červenou Pašeráckou stezku. Na její trase se nachází krásný skalnatý úsek s výhledem do údolí Dyje, opodál stojí za zmínku obelisk nad Ledovými slujemi. Od Vranovské brány pokračujeme po žluté kolem loveckého zámečku (Lusthaus) do Lesné. V restauraci Větrný mlýn obědváme, přičemž část jídel je výborná, část za moc nestojí, ale především obsluha absolutně nestíhá a na jídlo čekáme skoro hodinu (nejmenovaná kamarádka by to tady už pravděpodobně nechala zavřít). Náladu si spravujeme v nedalekém stánku se zmrzlinou a poté se už po modré kolem dvou rybníků vracíme do Čížova.

V pondělí ráno opouštíme naše znojemské ubytování a přejíždíme do rakouského města Retz. Začínáme u nádraží a brzy obdivujeme Hauptplatz (Hlavní náměstí). Po modré a červené stoupáme k větrnému mlýnu a navazující křížové cestě, která má netradičně pouze pět zastavení (plus závěrečnou scénu s ukřižováním). Klesáme na okraj Retzu, ve vinicích nad městem se napojujeme na žlutou a míříme do Oberretzbachu. Objevujeme samoobslužný vinný sklípek, což je nabídka, která se neodmítá. Následně chvíli stoupáme a ocitáme se u zříceniny kostela Unsere Liebe Frau am Stein. Neznačená cesta a poté cyklostezka nás přivádí do Unterretzbachu, z něhož se vracíme do Retzu. Tady nás ještě čeká oběd a potom se už vydáváme na cestu domů.

Kostel sv. Wolfganga – Hnanice