Hlavní menu

Můj deník

 Na poslední výlet v průběhu naší pozděchovské dovolené opět vyrážíme ve dvou. Tentokrát začínáme v Uherském Brodě cyklotrasou 5049, z níž ve Lhotce (část Hradčovic) krátce odbočujeme ke stejnojmenné rozhledně, čímž máme úspěšně za sebou jediné dnešní větší stoupání. Když se dostatečně vynadíváme na okolí, sjíždíme do Hradčovic. Odsud míříme po č. 5052 do Veletin. Uherskohradišťská cyklotrasa nás vede přes Podolí (netradiční kaple sv. Ducha s kovovou sochou anděla) do okrajových částí Uherského Hradiště (Vésky, Sady). Neznačenými cestičkami se přesouváme do Kunovic. Pivovar Rotor má bohužel ještě zavřeno, tudíž bereme zavděk bistrem u leteckého musea. Exponáty si prohlížíme jen zvenčí, neboť jsme museum navštívili před necelými dvěma roky. Následně pokračujeme po EV4 kolem lázní do Ostrožské Nové Vsi. Opouštíme značku, přejíždíme do Ostrožské Lhoty a již podruhé se dnes ocitáme na Uherskohradišťské trase. V hlucké tvrzi obědváme a plni energie vyrážíme na další cestu. V Dolním Němčí ještě zastavujeme u památníku bitvy na Luckém poli a poté se už přes Nivnici (změna cyklotrasy na 5266) vracíme do Uherského Brodu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 36

 Na další výlet v rámci našeho pobytu v Pozděchově vyjíždím sám, tudíž jsem při plánování trochu odvážnější (tedy co se týče výškových metrů, vzdálenost se naopak mírně zkracuje). Startuji ve Lhotě u Vsetína a po napojení na cyklotrasu 46 stoupám na jeden z hřebenů Hostýnsko-vsetínské hornatiny. Odbočuji na č. 6121, která míří kolem vrcholu Chléviska. Cestou míjím samoobslužný lesní bar, ovšem mám za sebou teprve pár kilometrů, pročež si nechávám zajít chuť. Klesám do Hošťálkové a cestou si postupně prohlížím přírodní památku Pivovařiska, oboru s divokými prasaty a kamenolom. V samotné Hošťálkové potom stojí za zmínku zámek nebo dvojice kostelů. Po sjezdu obvykle následuje kopec vzhůru a nejinak je tomu i v tomto případě. Trasa 6118 vede na vrchol Bludný, z něhož krátce odbočuji k rozhledně Maruška na stejnojmenném kopci. Následně pokračuji na nejvyšší bod dnešního putování – Čečetkov (687 m n. m.) nabízí výhledy především směrem na Kelčský Javorník. Sjíždím do osady Lázy (Loučka) a cestou mě zaujme památník s nezvyklým jménem Franta Belgičan* (viz poznámka pod článkem). Po žluté turistické značce se dostávám pod vrchol Čarabovská. Tady se nachází vyhlídkové místo, kříž, několik dřevěných soch či reliéfů a v neposlední řadě samoobslužný bar. Protože už jsem za polovinou výletu, tentokrát zastavuji a kromě nádherných výhledů oceňuji i vychlazené barové zásoby. Na okraji Oznice si nemohu nechat ujít velmi netradiční rozhlednu Oznička a poté mě už 6220 vede do Mikulůvky, kde stojí evangelický kostel značně neobvyklého vzhledu. Trasa 6018 pokračuje k Vsetínské Bečvě, proti jejímuž proudu mířím po č. 50 do Semtína (Vsetín). Následuje poslední změna trasy na 6118 a za chvíli i prudké stoupání (průměr 12 %) pod Janišovský vrch. Odměnou je závěrečný sjezd do vsetínské části Rokytnice, odkud to mám už jen přibližně kilometr do cíle.

Podrobnosti
Zobrazeno: 34

 První prázdninový týden trávíme v Pozděchově (okres Vsetín) a jak už je naším dobrým zvykem, příležitostně vyrážíme na cyklistické výlety. Ten první začínáme poměrně daleko, a to až ve Veselí nad Moravou. Z náměstí Míru jedeme do zámeckého parku (zámek, paví voliéra, historický skleník, přírodní bludiště, kaple) a vzápětí obdivujeme připomínku někdejší úzkokolejky nebo sochu Davida Černého s názvem Dog in Dock in Dog. Napojujeme se na cyklotrasu Baťův kanál, která nepřekvapivě vede kolem Baťova kanálu. Udivuje nás, že navzdory víkendu a krásnému počasí téměř nikoho nepotkáváme – občas sice mineme nějakou loď, ale cyklisty aby člověk pohledal. U křížení Baťova kanálu s potokem Velička (to už jsme ve Strážnici) si dopřáváme první malé občerstvení. V Petrově pozorujeme činnost zdejší plavební komory, v Sudoměřicích si potom prohlížíme bývalý výklopník. Ten v minulosti sloužil k překládání lignitu ze železnice do lodí, nyní se v něm nachází malá exposice a funguje jako rozhledna. Pár set metrů se vracíme zpět a odbočujeme na trasu č. 46, která nás přivádí zpět do Petrova. Zastavujeme se ve vinných sklepech Plže, kde následuje další přestávka na občerstvení a pochopitelně i na ochutnávku místních produktů. Na okraji Strážnice začíná jediné dnešní výraznější stoupání. Nedaleko vodní nádrže Lučina se napojujeme na Oskerušový okruh a ten již neomylně míří pod vrchol Travičná se stejnojmennou rozhlednou. Vysílač nabízí výhledy nejen na okolní lesy a obce, ale také například na blízké Bílé Karpaty. Po krátkém odpočinku volíme ke sjezdu jeden ze zdejších trailů. Z Tvarožné Lhoty odjíždíme po červené značce do Strážnice (model majáku a židovský hřbitov se synagogou). Po Strážnické trase se přes Vnorovy vracíme zpět do Veselí nad Moravou, kde na závěr neodoláme dobrotám kavárny Kafé v kině.

Podrobnosti
Zobrazeno: 32

 Před koncem školního roku hledáme smysluplnou náplň předposledního dne, a tak se poměrně nečekaně letos již podruhé ocitám v kopřivnickém Museu nákladních automobilů Tatra. Kromě přibližně 80 aut v přízemí mohou návštěvníci v prvním patře obdivovat motocykly a aktuálně také výstavu jízdních kol či jejich komponentů pod názvem „Do pedálů... aneb na kole více než 200 let“. Vzhledem k charakteru akce, která je spíše takovým společenským setkáním než skutečnou exkursí, jsem neřešil u jednotlivých fotografovaných exponátů názvy. Dále je nutné upozornit, že na snímcích naleznete spíše detaily a různé zajímavosti, nikoliv celé vozy. Chcete-li automobily i s názvy, můžete se podívat na článek z mé předchozí návštěvy. Když si vše dostatečně prohlédneme, pokračujeme bowlingem v nedaleké restauraci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 44

 Třetí část letošních sportovních aktivit Střední umělecké školy v Ostravě (po lezecké stěně a turistické vycházce) představuje vodácký kurs. Scházíme se u Loděnice nedaleko Slezskoostravského hradu a nejdříve se seznamujeme s instruktory. Následně přebíráme vesty a pádla, načež se už rozdělujeme do jednotlivých posádek. Pro každou je k dispozici jeden raft kormidlovaný zkušeným vodákem. Po získání základních dovedností máme možnost si je otestovat během různých závodů či her. Naše posádka nakonec zkouší, zda je možné na českých klidných řekách raft převrátit ...  je, ovšem musíte se hodně snažit, samovolně to půjde jen stěží. V občerstvovací přestávce mám možnost se projet v reprezentační kánoi a jsem nadšený – je lehká, rychlá a poslouchá na slovo. Poté nás už čeká návrat do raftů, protože se vydáváme na sjezd Ostravice od Hradní lávky (resp. Loděnice) až za její soutok s Odrou v Koblově. Tady vracíme lodě a další vybavení, čímž naše vodní hrátky definitivně končí.

Podrobnosti
Zobrazeno: 49

 Tento cyklistický výlet je neobvyklý tím, že je rozdělen do dvou dní. Vzhledem k tomu, že dnešní etapa má pouze něco málo přes třicet kilometrů, začínáme na své poměry docela pozdě (téměř v jedenáct hodin). Z ostravské části Hrabůvka míříme po trasách N, B, U a EV4 na Landek. Tady v Bistropen obědváme, načež pokračujeme k soutoku Odry a Ostravice. Přejíždíme na druhý břeh a necháváme se vést místní cyklostezkou J ke Slezskoostravskému hradu, od něhož O směřuje do Radvanic. Vracíme se na J, která se v jednom úseku opravuje, ovšem nejedná se o nic, co by nás mohlo zastavit. Přes Bartovice se dostáváme na okraj Šenova, kde první úsek výletu končí. Nedělní část zahajuji už sám a zanedlouho se napojuji na trasu 6063, kterou záhy vyměním za 6064. V Havířově přejíždím na č. 56 a vzápětí se zastavuji v restauraci U Balona (resp. Slezském pivovaru) na ochutnávku zdejších dobrot. V Horních Bludovicích odbočuji na 6099, od hráze vodní nádrže Žermanice pokračuji po 6174 a z Dobré po 6004. Odsud se už vine známá trasa 59 podél Ostravice až do Hrabové (Ostrava). Místní cyklostezky E a A mě neomylně přivádí do oblíbeného pivovaru Žíznivý dromedár, v němž si dopřávám pozdní oběd.

Podrobnosti
Zobrazeno: 39

 Podobně jako před rokem trávím i letos několik dní s některými žáky a žákyněmi ostravské Střední umělecké školy, jejichž oborová výuka momentálně probíhá mimo budovu školy. Po loňské Horní Bečvě tentokrát míříme do Mikulova. Ubytováni jsme v hotelu Venuše – kromě strategické polohy nedaleko centra města oceňujeme také skutečnost, že se přímo v budově nachází vinný sklípek a naproti přes ulici minipivovar Mamut. Hlavní náplní pobytu jsou samozřejmě výtvarné aktivity, kdy se přítomní snaží zachytit pomocí kresby či malby různá zajímavá místa (náměstí, Dietrichsteinská hrobka, Svatý kopeček, židovský hřbitov či kostely). Čas vyplňujeme nejen prací, ale rovněž zábavou, návštěvou výstavy Jana Homoly nebo třeba koupáním na Riviéře. Prostě jako obvykle se jednalo o velmi povedenou akci se skvělými lidmi.

Podrobnosti
Zobrazeno: 39

 Poslední pěší výlet (když nepočítám krátkou podvečerní procházku v Lukově) jsem absolvoval před měsícem a půl. Proto si říkáme, že by to chtělo něco většího ... a co je na Moravě či ve Slezsku větší/vyšší než Hrubý Jeseník? Autobusem se přepravujeme do známého sedla Skřítek, z něhož začínáme stoupat po zelené turistické značce ke Ztraceným kamenům. Rozhlížíme se do kraje, načež pokračujeme přes Pec a Pecný k Jelení studánce. Odsud nás vede červená hřebenová trasa kolem Jeleního hřbetu a Velkého Máje přes Kamzičník na nejvyšší bod dnešního putování, kterým je Vysoká hole (1465 m n. m.). Oficiální vrchol sice leží mimo značku, nicméně vzhledem k jeho plochému charakteru jsme v podstatě ve stejné výšce. Obdivujeme historický hraniční kámen (panství Ditrichštejnů, Žerotínů a Řádu německých rytířů, ale také Moravy a Slezska), bývalou radarovou základnu, Petrovy kameny či výhled na Praděd. Sestupujeme k hotelu Figura, v jehož restauraci obědváme. Po žluté klesáme do údolí Bílé Opavy, ovšem následně volíme modrou trasu nad řekou. U Videlské silnice se napojujeme na místní modrou, která míří ke skalnímu útvaru Rolandův kámen. Scházíme do Karlovy Studánky, kde se v jedné ze zdejších cukráren odměňujeme kávou a zákuskem. Poté už nás čeká jen necelý kilometr do sedla Hvězda, odkud nám jede autobus domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 57

 Vzhledem k rannímu programu nám nezůstává čas na klasický celodenní výlet, tudíž potřebujeme něco kratšího. Když se k tomu přidá ještě nepříznivá předpověď počasí, volba celkem jednoznačně padá na DinoPark Ostrava, který jsme naposledy navštívili téměř před pěti lety. Opětovně musím upozornit na nesoulad mezi jménem atrakce a její polohou – kdybyste náhodou někdy chtěli DinoPark Ostrava navšívit, nehledejte v Ostravě, ale v Doubravě, což je obec v okrese Karviná. Jak už vyplývá z názvu, najdete zde především sochy dinosaurů, přičemž některé jsou i pohyblivé. Nejvíce se pochopitelně těšíme na změny, které se zde od naší předchozí návštěvy udály. Nejdříve si všímáme simulátoru bouře a nového 3D kina, ale největší pozornost zaslouženě budí „živý“ model mláděte Stegosaura. Návštěvu zakončujeme v orlovské restauraci Depo.

Podrobnosti
Zobrazeno: 60

 Pomalu se nám blíží cyklistické dovolené, tudíž nastal nejvyšší čas něco natrénovat. Začínáme u aquaparku ve Frenštátě pod Radhoštěm a jedeme proti proudu říčky Lomná do Trojanovic (větší část trasy vede po č. 6194, nicméně kvůli probíhajícím opravám ji musíme dvakrát opustit). Nedaleko Ráztoky odbočujeme na Radhošťskou cyklotrasu (PG01) a úbočím Nořičí hory, Zmrzlého vrchu a Tanečnice stoupáme až do sedla Pustevny. Celou dobu téměř nikoho nepotkáváme, což se ale na místě zvaném „beskydský Václavák“ pochopitelně mění. V restauraci hotelu Tanečnica doplňujeme tekutiny, přičemž přemýšlíme, zda se vydat až na Radhošť. Nakonec kvůli velkému počtu lidí tuto variantu zavrhujeme a kolem zdejšího parkoviště sjíždíme na trasu č. 46, kde už jsme zase skoro sami. Kolem chaty Mír klesáme do Rožnova pod Radhoštěm, odkud neznačenými cestami míříme do sedla Pindula. Ve Zbojnické kolibě obědváme, načež Radegastovým okruhem 4 míříme do Trojanovic. Prohlížíme si Památník bratří Strnadlů a Jana Knebla. Kombinací cyklotras 6194 a 6016 se vracíme do Frenštátu pod Radhoštěm, kde se za dnešní výkon v jedné z kaváren na náměstí odměňujeme kávou a zákuskem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 67

 Po koncertě opavského Dobrozdání minulý týden v ostravském Parníku se tentokrát vydáváme do areálu Loděnice v Děhylově. Jedná o naši několikátou návštěvu této oblíbené výletní restaurace, nicméně poprvé jsme se sem vypravili v souvislosti s hudební akcí. Dnes svým vystoupením potěší uši příchozích posluchačů valašskomeziříčská skupina Mňága a Žďorp. Ta aktuálně hraje ve složení Petr Fiala (zpěv, kytara), Petr Nekuža (basová kytara), Jakub Červinka (kytara, mandolína), Jiří Tibitanzl (saxofon, klávesy), Jaromír Mikel (kytara) a Marcel Gabriel (bicí). Celkem zaznělo více než dvacet písní – od těch nejznámějších (Pro Tebe, Hodinový hotel, Nagasaki Hirošima, Měsíc, Made in Valmez) přes ty méně hrané (Rajčata a růže, Všechno se popletlo, Tajný plán) až po novinku z chystaného alba Hoříš? Hořím! (Podivné rybičky). Nečekaně došlo i na skladbu Mekyho Žbirky 22 dní. Pro velký úspěch skupina několikrát přidávala, až své účinkování definitivně uzavřela písní Klec v kleci.

Podrobnosti
Zobrazeno: 67

 Minulý rok jsem se poprvé zúčastnil akce Štramberský Jasoň, což je soubor převážně turistických pochodů o různých délkách s rozdílnými místy startu, přičemž všechny končí na náměstí ve Štramberku. Letos najdete v nabídce 10 tras pro turisty (od 3 do 33 kilometrů), 2 závodní tratě (30 a 50 km) a jako bonus cyklotrasu (46 km). Jak už je u nás obvyklé, rozdělujeme se na dvoučlennou pěší sekci (31 km z Kopřivnice přes Hukvaldy) a jednočlenný cyklistický peloton. Oficiální start je u restaurace Starobělská Koliba v Ostravě, ovšem já pochopitelně začínám z místa bydliště, pročež už na startu mám za sebou skoro tři kilometry. Při výjezdu z Bělského lesa se napojuji na cyklotrasu B, která míří do Krmelína. Stoupám do Oprechtic (Paskov), kde odbočuji na žlutou turistickou značku, kterou však brzy opouštím a kolem bývalého dolu Staříč II jedu do Staříče. Tady si prohlížím kostel Nalezení sv. Kříže s netradiční fontánou a opodál dřevěnou sochu horníka před obecním úřadem. Trasa č. 6003 vede k vodní nádrží Olešná, dále 6004 do Palkovic a odsud 6006 do Hukvald. Doplňuji energii, načež pokračuji po č. 6001 do kopřivnické části Lubina. Trasa 502 (resp. 502B) potom směřuje přes centrum Kopřivnice až k náměstí ve Štramberku. Dostávám účastnickou medaili a v jednom ze stánků si dopřávám oběd i orosenou odměnu. Mám za sebou téměř 50 km, nicméně ještě se musím vrátit domů. Objíždím Bílou horu a na okraji Kopřivnice měním trasu za č. 6039. V Příboře odbočuji k rodnému domu Sigmunda Freuda, na náměstí a ke kostelu Narození Panny Marie. Najíždím na Radhošťskou cyklotrasu (PG01), která přes Kateřinice a Trnávku míří do Krmelína. Po místních značkách jedu kolem Krmelínského kopce, za nímž mě čeká ostravská trasa U, která po změně na P končí přímo u našeho domu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 65

 Dalším letošním koncertem, který jsme se rozhodli navštívit, je vystoupení opavské formace Dobrozdání v ostravském klubu Parník. Původně bluesfolkové duo (Jiří Bosák, Kamil Quis) se může podle potřeby rozrůst až na sedm účinkujících, což je právě dnešní případ. Součástí koncertu je totiž i křest alba Opavou a kdy jindy by se kapela měla sejít v plné sestavě... K zakládající dvojici se tedy dnes přidává také Petr Kašný (klávesy), Oldřich Kutra (elektrická kytara), Tomáš Pěla (basová kytara), Tomáš Havránek (foukací harmonika) a Jan Stejskal (bicí). Kromě písní z nové desky zazněly i některé starší skladby. Jako vždy se v případě této skupiny jedná o pohodový večer se skvělou hudbou. A ti, kdo pro dnešek dali přednost kultuře před sportem, si alespoň ušetřili své nervy.

Podrobnosti
Zobrazeno: 122

 Dnes se ocitáme v Lukově ... tedy i jinde, ale v Lukově (malá obec nedaleko Zlína) trávíme rozhodně nejvíce času. Kromě pobytu na zahradě jedné ze zdejších chat si nacházíme čas i na velmi krátkou procházku po okolí. Hlavním cílem je zřícenina hradu Lukov, která v dnešní době vypadá mnohem méně „zříceně“ než před třiceti či čtyřiceti lety. Díky péči dobrovolníků se skutečná ruina proměnila ve vyhledávaný turistický cíl. Na hradě a v jeho těsné blízkosti se nacházejí dřevěné sochy Oldřícha Plisky, minout nemůžeme ani skalní útvar Králky. Prohlížíme si také pamětní kámen Michaely Haukové, který připomíná tragickou událost před téměř sedmdesáti lety. Vzhledem k počínajícímu večeru a použití mobilu nejsou fotografie zdaleka dokonalé, ale třeba někoho nalákají k návštěvě tohoto krásného místa.

Podrobnosti
Zobrazeno: 129

 S údivem zjišťuji, že poslední vernisáž v oblíbené oderské galerii PAPE jsem navštívil před více než rokem. Když se naskýtá vhodná příležitost tento nedostatek napravit, neváhám ani na okamžik. Dnes svá díla představuje Lucie Neuwirtová – vystudovaná grafička (žákyně například Jiřího Neuwirta, Josefa Odrášky nebo Eduarda Ovčáčka), jejíž současná tvorba ovšem kromě grafiky zahrnuje třeba tušovou malbu, ilustrace tužkou či perem, akvarel na papíře nebo plátně a také nepříliš častý smalt. Prostě všestranná umělkyně, která dnes návštěvníky seznamuje se svými akvarely na plátně. Převážně se jedná o práce z cyklu Našeptávači, ale najdete tady i zástupce cyklu Nubigena. Vernisáže se zúčastnila celá řada známých umělců (třeba Pavel Noga, Eva Kučerová, Alena Goršanová či Tereza Smetanová). Kromě samotné autorky na akci promluvili i galeristé Petra a Pavel Kozubíkovi, hudební vystoupení obstarala Markéta Žvaková (kytara, handpan, zpěv).

Podrobnosti
Zobrazeno: 121

Additional information