Ralská pahorkatina (5.–12. 7. 2025); 3. díl

Čtvrteční výlet zahajujeme přesunem do Mělníka. Vyjíždíme od autobusového nádraží a stoupáme na náměstí Míru. U Vrázovy vyhlídky (soutok Labe s Vltavou) se napojujeme na trasu 7 (Vltavská). Na levém břehu Labe si postupně prohlížíme bývalou Hořínskou hájenku, zámecký mlýn a právě rekonstruovaný zámek, opodál potom obdivujeme historické zdymadlo. V hořínské části Vrbno nás poněkud překvapuje dřevěná socha Shreka. V Lužci nad Vltavou odbočujeme na č. 8242, kterou v Mlčechvostech (Vraňany) opouštíme, abychom se polní/lesní pěšinou dostali do Ledčic. Dále pokračujeme neznačenou cestou přes Černouček a Ctiněves (kostel sv. Matouše, minipivovar) do Krabčic. V místní části Rovné začínáme stoupat na jeden z našich nejznámějších kopců. Zprvu příjemný sklon se na konci lipové aleje stává natolik prudkým, že (když se k tomu ještě přidá nekvalitní povrch) musíme několik desítek metrů kolo tlačit. Nicméně po chvíli už jsme zase v sedle a zanedlouho se ocitáme na 461 metrů vysokém vrcholu Říp. Říká se, že každý správný Čech by měl toto místo navštívit. No ... „když to srovnám s tím naším výletem na Kokořín...“. Ale nakonec proč ne, stojí tady rotunda sv. Jiří a Vojtěcha, v chatě si dáváme jídlo a pivo ... „ale že bych to musel vidět dvakrát...“. Sjíždíme do Rovného a po 3102 pokračujeme do Roudnice nad Labem. Z nepříliš vysoké Kratochvílovy rozhledny pozorujeme město, tedy především blízký zámek s přilehlým kapucínským klášterem. Trasa 2A se drží pravého břehu Labe, my ji však v Brzánkách vyměníme za 3124A a ve Vetlé (Vrbice) za modrou turistickou značku. Ta nás nakonec přivádí na vyhlídku Labská terasa – pod námi je Labe, vpravo Říp, vlevo Štětí. Vracíme se na 2A a navzdory faktu, že na rozcestníku píší něco o MTB trase, neohroženě pokračujeme do Štětí. Po 8249 stoupáme do části Stračí, ale jsme moc rychlí ... pivovar totiž otevírá až téměř za hodinu. Tak dlouho se nám čekat nechce, tudíž s troškou smutku míříme do krásných borových lesů nad městem. Ačkoliv cedule na závoře varuje před přítomností divokých prasat, my vidíme jen srnku, která stojí sotva pět metrů od nás a nedůvěřivě si nás prohlíží. Na pomezí obcí Želízy a Liběchov se nachází množství skalních reliéfů, kaple či jeskyně – což jsou všechno díla sochaře Václava Levého. Po modré sjíždíme do Liběchova, v němž nejprve kvůli rekonstrukci vozovky hledáme správný směr, ale potom už obdivujme zámek, křížovou cestu a především kapli sv. Ducha. Za chvíli jsme opět na č. 8249, která neomylně míří zpět do Mělníka.

Pátek je posledním (cyklistickým) dnem této dovolené. Již počtvrté vyjíždíme na výlet přímo z ubytování, čímž si stanovujeme těžko překonatelný rekord. Z Brniště směřuje trasa 3007 do Lindavy (Cvikov) a poté 3055 ke sklárně Ajeto. Po doplnění tekutin ve zdejší Sklářské krčmě nás čeká velmi zajímavá exkurse. Pokračujeme po 3056 do Sloupu v Čechách. Známý skalní hrad jsme navštívili před čtyřmi lety v rámci našeho pobytu v Lužických horách, a proto bez zastávky odbočujeme do Radvance. Modrá značka nás vede kolem bývalého mlýna a několika skalních reliéfů, ovšem brzy ji opouštíme, abychom se neznačenou lesní cestou (místy spíše pěšinou) přesunuli na žlutou. Dostáváme se na silnici vedoucí do Cvikova, my se však ještě před ním u hřbitova napojujeme na 3053. Za Cvikovem se vracíme na ranní 3007, kterou v Nové Huti (Svor) vyměníme za cyklotrasu s názvem Cesta k sousedům. Ta nás přes Svor přivádí do Nového Boru, v němž na náměstí Míru obědváme v pivovaru BORN. Poté si prohlížíme sídlo firmy Lasvit (Skleněný a Černý dům), jíž patří námi navštívená sklárna Ajeto. Z města odjíždíme po 3053 přes Chotovice a novoborské části Pihel (bývalý pivovar) či Bukovany. Neznačenou cestou stoupáme do Svojkova, napojujeme se na 3062 a tou se necháváme vést do Svitavy (Cvikov). Již projetou trasou 3055 kolem někdejších zrcadloven jedeme do Velenic, odkud to máme už jen pár kilometrů (3045) do Brniště.

Pražská brána – Mělník