Další beskydský výlet zahajujeme v netradičně velkém počtu sedmi turistů pod chatou Třeštík, kde vystupujeme z autobusu. U chaty se napojíme na žlutou, po níž se zanedlouho dostáváme k rozhledně Sůkenická (či Súkenická), někdy též zvané Čarták. V tuto roční dobu je sice již mimo provoz, ale na nedaleké chatě vám ochotně zapůjčí klíče, takže o výhledy nezůstanete ochuzeni.

Již delší dobu zvažujeme přechod Hrubého Jeseníku po tzv. Jesenické magistrále. Sice jsme už po ní šli několikrát, ale konkrétně já zatím vždy jen v zimě na běžkách. A protože poslední zimu jsme tradiční běžkařskou akci z objektivních důvodů byli nuceni vynechat, prohlašujeme letošní podzim za ideální čas ke splnění našich plánů.

Po dlhšej dobe opäť smerujeme k našim východným susedom (našťastie to nemáme ďaleko). Parkujeme v obci Súľov a po zelenej turistickej značke vychádzame smerom nahor. Našou prvou zastávkou je skalný útvar Gotická brána, ktorá okrem iného ponúka výhľady nielen ďalej do skál, ale aj do údolia vodného toku Hradné.

Využívám svého pobytu v Praze a vydávám se na výstavu „Tutanchamon – jeho hrob a poklady“, která se koná na Výstavišti Holešovice. Sice zde naleznete „pouze“ repliky – těch je ovšem více než tisíc a jsou naprosto dokonalé, takže mnohdy zůstanete stát v němém úžasu. Navíc vše spatříte tak, jak to viděl Howard Carter při svém slavném objevu v roce 1922. Můžete tedy obdivovat předsíň, pohřební komoru i pokladnici; všechny artefakty jsou pak vystaveny ještě jednou s rozsáhlým komentářem. Na několika místech zhlédnete krátké filmy o Egyptě, Howardu Carterovi či samotném nálezu hrobky. A kdybyste si chtěli část starého Egypta přenést domů, na konci se nachází prodejna suvenýrů, z nichž na první pohled zaujme kniha „A Secret Voyage“ vydaná v omezeném nákladu 750 kusů. Momentální akční cena je zanedbatelných 21 000 Kč (běžná cena údajně 72 500 Kč). Nekupte to s takovou slevou...

Ve středu se pohybujeme převážně v areálu Pražského hradu. Dopoledne projdeme všechna nádvoří, chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Starý královský palác a kostel sv. Jiří. Odpoledne je pak zaměřeno na výstavy, a tak postupně vidíme výběr toho nejlepšího z hradních sbírek v Obrazárně, dále barokní umění ve Schwarzenberském paláci a nakonec současné čínské umění „PEKING – PRAHA“ v Císařské konírně. Následuje individuální program, což konkrétně pro mě (a některé další) znamená Zlatou uličku, Staré zámecké schody a nesmím zapomenout na svou oblíbenou Valdštejnskou zahradu.

Po roční přestávce se opět vydávám na týdenní pracovní návštěvu Prahy. I když to „pracovní“ berte s velkou reservou, protože (jak mi kdysi dávno bylo řečeno) jsem prý jediný, kdo se na tuto „práci“ těší a užívá si ji. Což je koneckonců naprostá pravda ... prostě jen musíte vědět, jak na to.

Přibližně před čtyřmi lety jsem v tomto článku sliboval, že „až trochu vyrostu a hodně potrénuji“, vypravím se na Lysou horu na kole. Vyrůst se mi ještě nepodařilo a asi už ani nepodaří. S tím trénováním to také není nijak slavné, ale přeci jenom letos na kole jezdíme docela hodně, tudíž jsem na tom podstatně lépe než v minulých letech. A když jsem během uplynulého měsíce postupně přežil stoupání na Velkou Deštnou, Prašivou a Radhošť, rozhodli jsme se vyzkoušet i Lysou horu.

Trochu neplánovaně (kdo by nevyužil VIP vstupenek zdarma) se dnes vydáváme na výstavu American Classic Cars na ostravském výstavišti Černá louka. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o přehlídku amerických veteránů, konkrétně o její 2. ročník. Největším lákadlem je zřejmě růžový Cadillac Elvise Presleyho, nicméně pokud se vám líbí velká americká auta z minulého století, najdete zde celou řadu dalších nádherných exponátů.

Poslední prázdninový víkend se rozhodujeme pro pěší výlet do Beskyd a za svůj cíl volíme vrchol Velký Polom. Ráno se svezeme autobusem na Visalaje a z nedalekého rozcestí Ježanky vycházíme po modré turistické značce na Bílý Kříž. Z něj pokračujeme po červené přes Polomku (první drobná změna vedení značky), sedlo Malý Polom, rozcestí Čuboňov a Burkův vrch až ke kapli Panny Marie na Muřinkovém vrchu. Po krátké přestávce a občerstvení stoupáme na Velký Polom (1067 m. n. m.), kam nyní přímo vede turistická značka (zatímco před cca rokem zmíněný vrchol obcházela úbočím). Sejdeme ke třem chatám, na nichž dnes probíhají borůvkové hody – Kamenná chata, Severka a Skalka. Vybíráme poslední jmenovanou a objednáváme si kančí s borůvkovou omáčkou a borůvkové pivo. Zbývající část trasy naštěstí vede už jenom z kopce, a tak se zanedlouho ocitáme v Mostech u Jablunkova, odkud nás vlak odveze domů.

Přesně týden od posledního cyklistického výletu se vydávám opět na kolo; nejdříve se ovšem nechám cyklobusem odvézt do Rožnova pod Radhoštěm. Na začátek od hotelu Eroplán vyjíždím po zelené turistické značce na nedaleký Karlův kopec, kde stojí nedávno otevřená Jurkovičova rozhledna, která je skutečně postavená podle návrhu slavného architekta.

Při návratu z Orlických hor se zastavujeme v Moravské Třebové, kde hodláme navštívit především místní zámek. Z pěti nabízených prohlídkových okruhů si vybíráme dva. První se jmenuje Poklady Moravské Třebové a jedná se v podstatě o klasickou zámeckou prohlídku, která zahrnuje historii zámku i města. Méně typická je Alchymistická laboratoř mistra Bonaciny, což je interaktivní multimediální exposice, která návštěvníky přitažlivou formou seznamuje s prací alchymistů. Na závěr si ještě projdeme centrum města a po výborném obědě v restauraci Excalibur jedeme domů.

V rámci našeho pobytu v Orlických horách se ve čtvrtek vydáváme poněkud dále, konkrétně do Broumovských stěn. Nejdříve se z Deštného v Orlických horách přesuneme autem přes Kudowa-Zdrój a Hronov do obce Machov. Odtud vycházíme po červené turistické značce k rozcestí U Zabitého, kde odbočujeme po žluté prudce vzhůru. Prvním větším útvarem je Soví hrádek, po němž následuje celá řada větších či menších skal. Přes Bludiště a Junáckou vyhlídku dorazíme na rozcestí Pánův kříž, odkud se malým (téměř) okruhem přes Božanovský Špičák dostáváme na zelenou, která nás dovede do Zeleného hájku. Opět po žluté navštívíme další dvě vyhlídky Korunu a Kamennou bránu, načež přes Zaječí rokli přijdeme do Slavného. Pokračujeme po modré (a v závěru po červené) zpět do Machova.

Středa je opět vyhrazena cyklovýletu a čeká nás jednoznačně nejkopcovitější etapa (nejen) této dovolené. Nejdříve vyjíždíme z Deštného v Orlických horách po proudu říčky Bělá Antoniiným údolím, z něhož zanedlouho odbočíme a začneme stoupat proti proudu Huťského potoka a dále do Uhřínova. Tady si nemůžeme odpustit odbočku do archeologického skansenu Villa Nova, který se snaží přiblížit středověkou vesnici. Po prohlídce pokračujeme stále neznačenou cestou přes Kačerov do obce Kunčina Ves, z níž nás cyklotrasa č. 4330 přivede do Zdobnice a č. 4070 do Říček v Orlických horách. Na hlavní hřeben Orlických hor (konkrétně do sedla mezi Komáří vrch a Mezivrší) stoupáme po č. 4075 a je to nakonec méně náročné, než jsme se obávali. Ze sedla se nejdříve vydáváme po č. 4071 na opačnou stranu, než leží náš dnešní cíl, protože nás láká nedaleká rozhledna Anenský vrch. Od ní již směřujeme správným směrem těsně pod hřebenem, až se nakonec ocitneme na nejvyšším vrcholu Orlických hor, kterým je Velka Deštná (1115 m. n. m.). Jelikož se jedná o můj výškový rekord na kole (když nepočítám, že mě v Himálaji vyvezli i s kolem do cca 5600 m. n. m. a já jsem jenom jel dolů), následují neutuchající oslavy. Nakonec sjíždíme úbočím Malé Deštné do známého sedla Šerlich a v nedaleké Masarykově chatě obědváme (podle času spíše večeříme). Protože jsme načerpali dostatek energie, pokračujeme stále po č. 4071 ještě pod Sedloňovský vrch, odkud se po č. 4328 vracíme zpět do Deštného.

Pro poslední letošní dovolenou jsme si vybrali Orlické hory a jednalo se o mou premiérovou návštěvu tohoto pohoří. Za svou základnu volíme Roubenku Deštné v obci Deštné v Orlických horách. Po příjezdu a ubytování si nemůžeme nechat ujít procházku po okolí, kterou zakončujeme večeří v restauraci pensionu Na Staré cestě, kde se nám moc líbí, a proto zde v následujících dnech jíme ještě několikrát.

Na začátku druhé dekády srpna se vydáváme na poslední letošní dovolenou. Naším cílem jsou Orlické hory a jak se již stalo dobrým zvykem, cestu si zpestřujeme návštěvou nějakého zajímavého místa. Tentokrát volíme Zoo Olomouc, protože prostě zoologické zahrady máme rádi a navíc v této jsme ještě nebyli.