Slovenský raj – Slovensko (27. 7.

Čtvrteční výlet zahajujeme opět přesunem autem, tentokrát na rozcestí Pila. Poměrně silně prší, tudíž jsme na parkovišti jediným autem, nikdo nevybírá poplatek ani nechce vidět vstupenku do národního parku. My však víme, že nejpozději do hodiny déšť ustane (což se také zanedlouho plní), a proto směle vyrážíme po žluté turistické značce dolinou Piecky, kterou tvoří potok Píľanka s vodopády Veľký, Kaskády a Terasový. Již známou trasou po žluté a červené se přesouváme na Kláštorisko (prý jsme zde dnes první a přinášíme hezké počasí), kde si nejdříve prohlížíme zříceninu kapličky pro pocestné se symbolickým cintorínom (hřbitovem). Hlavní dominantu však tvoří ruiny bývalého kartuziánského kláštera, které prochází postupnou obnovou. Po doplnění pitného režimu v nedaleké restauraci pokračujeme po modré na rozcestí Kyseľ, odkud se tentokrát po zelené vydáváme dolinou Veľký Kyseľ, v níž potok Kyseľ tvoří vodopády Pawlasov, Ochrancov prírody a V Bariére (V Barikáde). Dolina končí u Biskupských chyžiek, odkud nás žlutá a modrá dovede na Malou Poľanu, načež po červené a žluté sestupujeme zpět k Pile.

V pátek nejdříve opět absolvujeme úvod Prielomu Hornádu, ovšem přibližně v jeho čtvrtině odbočujeme po zelené Kláštorskou roklinou. Na poměrně krátkém úseku se nacházejí vodopády Objavitelov, Strakov, Dúhový, (kaskády) Gustáva Nedobrého, Malý, Machový a Kartuziánov. Ocitáme se na Kláštorisku, odkud z Hornej Lúky prudce sestupujeme k ústí potoka Kyseľ. Proti proudu Bieleho potoka pokračujeme po zelené k začátku Sokolie doliny, která je nejodlehlejší a podle nás i nejdivočejší a nejkrásnější dolinou Slovenského ráje. Žlutá nás vede kolem vodopádů Bočný, Skalný, Závojový a Vyšný. Za zmínku stojí především ten Závojový, který je s (nejčastěji) udávanou výškou 75 metrů s přehledem nejvyšším vodopádem Slovenského ráje a druhým nejvyšším na celém Slovensku. Přes Biskupské chyžky se vydáváme na sestup do Podlesku. U závěru Suchej Belej nás dostihne nejsilnější bouře, jakou jsem kdy venku zažil. Vzhledem k tomu, že se jedná o poslední den a poslední cca hodinu cesty, se ani neschováváme ve zdejším přístřešku a pokračujeme dále. Nepromokavé bundy fungují výborně, ale nevěřili byste, jak rychle ponožky (bez dlouhých kalhot) vrchem přivedou vodu do bot. Pro příště víme, že když doplníme návleky, bude to dokonalé a nepotřebujeme ani pláštěnky. Po návratu a večeři se jdeme ještě projít do blízké obce Betlanovce, kde se nachází nejstarší renesanční kaštiel (něco jako malý zámek, sídlo nižší šlechty) na Spiši.

Veľký vodopád – Piecky