Tuto dovolenou (a pravděpodobně už všechny budoucí) pojímáme na své poměry docela odpočinkově. Proto hned první výlet zahajujeme lanovkou, konkrétně z Dolní Moravy od informačního centra. Vystupujeme u chaty Slaměnka a prohlížíme si vznikající Stezku v oblacích. Poté trochu litujeme, že nemůžeme vyzkoušet zdejší cyklistické single traily, nicméně vycházíme pěšky po modré turistické značce k rozcestí Pod Babuší. Po zelené se přesouváme k lovecké chatě Babuše, kde se napojujeme opět na modrou. Přes vrcholy Podbělka, Sušina a Černá kupa přicházíme do sedla Stříbrnická. Odsud nás čeká po zelené závěrečné stoupání na Králický Sněžník.

Za svou základnu během této dovolené volíme známé lázeňské město Velké Losiny situované v podhůří Hrubého Jeseníku. Po ubytování v pensionu Terasa si jdeme prohlédnout centrum obce, zahrát minigolf a vyzkoušet zdejší zmrzlinu i čokoládové pralinky. Velkým Losinám se podrobněji věnujeme v pátek, kdy navštěvujeme ruční papírnu s museem (viz tento článek) a také zámek. Návštěvní řád zámku neumožňuje focení v interiérech, tudíž několik zveřejněných fotografií zachycuje pouze exteriéry.

Při cestě na naši pravděpodobně poslední letošní dovolenou se zastavujeme v obci Bouzov. Jednoznačně nejznámější zdejší památkou je stejnojmenný hrad, který se pochopitelně stává i naším cílem. Vybíráme si dva okruhy (Hrad se přestavuje a Hrad z ptačí perspektivy). Bohužel jak už to tak na některých hradech či zámcích bývá, fotografování je povoleno pouze v exteriérech, tudíž musíte vzít zavděk několika málo venkovními snímky. Po prohlídce hradu směřujeme kolem kostela sv. Gotharda na náměstí, kde v restauraci hotelu Bouzov obědváme.

Během dvou týdnů třetí cyklovýlet do pohoří Beskydy. Po Velkém Javorníku a Velké Čantoryji přemýšlím o další rozhledně, která by měla v názvu Velká nebo Velký. Žádná mě však nenapadá, proto si vybírám rozhlednu Tetřev, která alespoň leží pod vrcholem Velký Polom. Vyjíždím z Jablunkova neznačenou cestou, z které brzy v části zvané Městská Lomná odbočuji na cyklotrasu č. 6081. Na rozcestí Pod Beskydem se napojuji na č. 6084 a zanedlouho se ocitám u Kamenné chaty s rozhlednou Tetřev.

Dnes nás opět čeká pěší výlet ... a protože se musíme šetřit, netradičně začínáme lanovkou. Jedeme na Pustevny, z nichž vycházíme po červené turistické značce přes Tanečnici na Čertův mlýn. Po nezbytné prohlídce zdejších populárních skalních útvarů pokračujeme po zelené přes Bukovinu na známou turistickou chatu Martiňák. Tady zkoušíme nepříliš běžnou kombinaci zelňačka, borůvkové knedlíky a pivo (mimochodem vše výborné), načež se necháváme vést opět červenou do sedla Kladnatá. Měníme značku za žlutou a vydáváme se přes rozcestí Lhotská. Následuje nejkrásnější úsek tohoto výletu – hluboký les, široko daleko žádný turistický ruch a navíc několik set metrů trasy vede korytem potoka Červík, tudíž si trochu připadáme jako ve Slovenském ráji. Ovšem nic netrvá věčně a nakonec přicházíme na Samčanku (část obce Staré Hamry), odkud nám zanedlouho jede autobus domů.

Po nepříliš povedeném cyklovýletu minulý týden si dnes vyrážím spravit chuť do Slezských Beskyd. Parkuji v Bystřici a vydávám se po cyklotrase č. 6085 do Vendryně. Tady odbočím na č. 6086 a začínám stoupat k Ostrému vrchu. Cestou mě zaujme kostel sv. Kateřiny Alexandrijské a o něco dále staré vápenné pece. Po několika klesáních a stoupáních se dostávám do osady Střelma (část Nýdku), odkud neznačenou cestou směřuji vytrvale vzhůru až na známý vrchol Velká Čantoryje. Navzdory faktu, že celý den nepotkávám téměř žádné lidi, samotný vrchol je v obležení převážně polských turistů. Proto se zde nijak nezdržuji, pořizuji několik fotografií a spěchám pryč. Nejdříve sjíždím zpět do Střelmy a opět po č. 6086 do Nýdku. Prohlížím si zdejší kostely (evangelický a dřevěný sv. Mikuláše), načež mě čeká poslední dnešní stoupání k osadě Filipka. Měním cyklotrasu za č. 6088 a zanedlouho obdivuji zvoničku sv. Isidora. Sjíždím do Hrádku a po č. 10 se vracím do Bystřice. Tady mě ještě zajímají evangelický kostel a dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže. Poté se odměňuji zmrzlinou, čímž dnešní výlet končí.

Krátká procházka po lesích a loukách v okolí Pozděchova bývá nezbytnou součástí našeho zdejšího pobytu. Vzhledem k dlouhodobému suchu sice nerostou houby, ale jiných plodin je dostatek a navíc lze cestou potkat řadu zajímavých rostlin či živočichů.

V rámci pobytu na chatě samozřejmě nemůže chybět výlet. Tentokrát volíme místo poněkud vzdálenější, ale zato velmi známé. Přijíždíme do obce Velehrad, která se proslavila jako významné duchovní a církevní centrum. Nejznámější zdejší stavbou je bezpochyby basilika sv. Cyrila a Metoděje s přilehlým klášterem a dalšími budovami. Po důkladné prohlídce vycházíme po červené turistické značce přes Chabaně (část Břestku) se sekvojovcem obrovským a několika historickými hraničními kameny na Břesteckou skálu. Pokračujeme na hrad Buchlov – tady nás čeká prohlídka volně přístupných míst, výstup na vyhlídkovou věž a také oběd. Na zpáteční cestu se vydáváme po zelené na horu Modla, kde se nachází kaple sv. Barbory. Přes Čertovo sedlo scházíme pod Břesteckou skálu a po červené se vracíme zpět na Velehrad.

Dnešní výlet nedopadl úplně podle plánu, ale i tak rozhodně stál za to. Vyjíždím od železniční stanice Hostašovice po cyklotrase č. 6175, kterou téměř vzápětí střídám za č. 6016. Kolem Mořkova směřuji na okraj Veřovic, kde mě potkává defekt zadního kola. Měním duši a pokračuji po žluté turistické značce přes Padolí. Zanedlouho odbočuji po neznačené cestě, stále stoupám vzhůru a přibližně 500 metrů pod vrcholem přichází další defekt ... opět zadní. To už je mi trochu podezřelé, prohlížím plášť a nacházím malé praskliny. Další náhradní duši samozřejmě nemám, přehazuji tedy přední a zadní obutí, abych zatěžoval kolo, které je v pořádku. Moc si ovšem nepomáhám – s prázdným zadním kolem nelze příliš šlapat, s prázdným předním se špatně řídí. Kousek před cílem to ale nevzdám, a tak slavně vyjíždím na Velký Javorník. Po odpočinku a návštěvě zdejší rozhledny přemýšlím, co dál. Jako nejjednodušší řešení se jeví sjet do Veřovic (cca 6 km) a vlakem přejet zpět do Hostašovic. Bohužel zjišťuji, že probíhá výluka a místo vlaků jezdí autobusy. Jelikož si nejsem jistý, zda bych se do autobusu s kolem vešel a zda by mě tam řidič vůbec pustil, rozhoduji se neriskovat a stejnou trasou se na kole vracím k autu.

Stejně jako každý rok, i letos se vydáváme na proslulý hudební festival Colours of Ostrava. Tentokrát probíhá již 14. ročník (po čtvrté v Dolních Vítkovicích) a jako vždy se jedná o úžasný zážitek. Ze zahraničních interpretů nás nejvíce zaujali Nicolas Pellerin et les Grands Hurleurs, Kasabian či Rodrigo y Gabriela, z českých pak Tomáš Kočko, Xindl X, Bratři Ebenové a Aneta Langerová. Výborné bylo rovněž divadelní představení Krasavice interkontinentální s Annou Polívkovou a Marthou Issovou.

Při návratu z Jizerských hor se zastavujeme v obci Mladeč nedaleko Litovle. Předmětem našeho zájmu jsou Mladečské jeskyně. Celková délka chodeb je více než 1 200 metrů, z toho prohlídkový okruh tvoří necelých 400 metrů. Naleznete zde množství dómů a komínů, nechybí ani krápníková výzdoba s největším stalagmitem zvaným Mumie. Pozoruhodností těchto jeskyní jsou bohaté archeologické nálezy světového významu. Objeveny byly pozůstatky jak vyhynulých pravěkých zvířat (např. mamut, jeskynní lev či medvěd), tak i cromagnonců (kromaňonců), kteří zde žili již před více než 30 000 lety. Součást nálezů samozřejmě tvoří i celá řada předmětů denní potřeby (nástroje, zbraně apod.).

Ve čtvrtek máme v plánu navštívit Ještěd, který sice nepatří do Jizerských hor (jedná se o nejvyšší vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu), ale když jsme tak blízko, nemůžeme si ho nechat ujít. Jak už jsem zmiňoval, ne všichni jsou ve 100% formě, a proto se rozdělujeme na dvě části. Polovina směřuje na vrchol pěšky z Horního Hanychova po modré turistické značce a vrací se zpět po červené a modré přes Pláně pod Ještědem. Ostatní se drží názvu cyklodovolená, tudíž volíme kola.

Poslední zastávku při naší návštěvě Liberce tvoří samotné centrum města. Konkrétně se jedná především o náměstí Dr. E. Beneše s pozoruhodnou radnicí. Dále se procházíme po nejbližším okolí, které zahrnuje například kostely sv. Antonína a sv. Kříže, Divadlo F. X. Šaldy, synagogu, Krajskou vědeckou knihovnu nebo netradiční zastávku Sokolská u zdi.

Další navštívenou institucí v Liberci se stává zdejší botanická zahrada. Nejdříve nás u vchodu trochu překvapí vstupné, které o 20 Kč převyšuje vstup do zoologické zahrady, nicméně zanedlouho zjišťujeme, že zaplacených peněz vůbec nemusíme litovat a rozhodně se bude na co dívat. Jedná se o nejstarší botanickou zahradu v ČR a naleznete zde jak venkovní exposice, tak i skleníky. Skleníkový areál představuje již sám o sobě pozoruhodnou stavbu a každá z jeho částí se zaměřuje na určité botanické téma. Vše doplňují velká akvária, sbírky zkamenělin i další zajímavé exponáty. Nám se nejvíce líbí oddělení sukulentů, masožravých rostlin a leknínů včetně známých viktorií.

Podle předpovědi by dnes mělo vydatněji pršet (což se nakonec plní jen zčásti), proto plánujeme návštěvu Liberce. Nejdříve naše kroky směřují do zdejší zoologické zahrady, jejímž největším lákadlem jsou bezpochyby proslulí bílí tygři (přesněji řečeno bílá forma tygra indického). Kromě ostatních zvířat nás samozřejmě zajímají především další druhy kočkovitých šelem, ale také třeba divácky vděčné surikaty, pandy červené nebo tučňáci. Momentálně ještě doporučujeme ke zhlédnutí výstavu Giganti v Zoo Liberec, což je přehlídka modelů pravěkých zvířat.