Bílé Karpaty (15.–19. 7. 2020); 1. díl

Také letos se vydáváme na vícedenní přechod nějakého pohoří. Tuto akci máme naplánovanou již poměrně dlouho, a proto ji, i když předpověď počasí není nejpříznivější, nechceme dále odkládat. Oním zmíněným pohořím jsou Bílé Karpaty a jedná se bezkonkurenčně o nejdelší přechod, který jsme kdy absolvovali. Celková délka (včetně všech odboček, hledání míst na přespání apod.) se nakonec vyšplhala na přibližně 126 km, které jsme zvládli v pěti dnech. Začínáme ve středu vlakovým přejezdem do Strážnice. Nejdříve se motivujeme výbornou snídani ve zdejší pekárně a poté již vycházíme po červené turistické značce do Tvarožné Lhoty (kostel sv. Anny s dřevěnými sochami, několik kaplí nebo zvonice). Odsud směřujeme na vrchol Travičná se stejnojmennou rozhlednou, z níž je mimo jiné krásně vidět nejvyšší bod Bilých Karpat, který nás však čeká až zítra. Pokračujeme přes bývalé hradiště Šumárník a na Výzkumu si dopřáváme krátký odpočinek. Další stoupání nás přivádí na Kobylu, pod jejímž vrcholem doplňujeme vodu. Následující zajímavou zastávku představují Tři kameny, kde se stýkají hranice tří historických panství. Dále zde naleznete několik křížů nebo lípu zasazenou Jiřím Grygarem. Sestupujeme do slovenské osady Šance (část obce Vrbovce), odkud po modré stoupáme k rozcestí Nad Machovou, přičemž se již pomalu díváme po místě vhodném na přespání, které nakonec objevujeme těsně před rozcestím.

Ve čtvrtek ráno pokračujeme po modré přes Vysoký vŕšok a Kamenné vráta na rozcestí Kubíkův vrch, kde měníme značku za zelenou. Následuje Šibenický vrch a Anežčina studánka, načež se pod Čupcem vracíme na červenou. Po vrcholech Kašpariskův vrch a Durda se již ocitáme na nejvyšším místě našeho putování, tedy 970 metrů vysoké Velké Javořině (nebo Veľké Javorině), která se rozkládá přesně na hranici s našimi východními sousedy a slouží jako místo společného setkávání. Na vrcholu se nachází televizní vysílač, nedaleko potom několik soch či památníků a zhruba o 70 výškových metrů níže stojí Holubyho chata se dvěma pamětními deskami. Trochu slavíme, hodně obědváme a nakonec se za drobného deště vydáváme po zelené na sestup do Květné (část Strání), kde stojí za zmínku místní sklárny. Poté nás čeká poslední dnešní stoupání a pár set metrů pod vrcholem Nové hory stavíme přístřešek u Janáčkovy (Březovské) kyselky.

Veselská brána – Strážnice