Bílé Karpaty (15.–19. 7. 2020); 2. díl

I v pátek pokračujeme přechodem Bílých Karpat. Nejdříve od Janáčkovy (Březovské) kyselky scházíme do údolí říčky Hrubár, z něhož nás čeká zprvu pozvolné a později velmi prudké stoupání na Velký Lopeník (Veľký Lopeník). Po vykonání dobrého skutku se odměňujeme pivem, zdejší speciální pálenkou a především výhledem z rozhledny. Kolem Malého Lopeníku, přes Kobylec a Lopenické sedlo přicházíme na Mikulčin vrch, kde na vyhlídkové terase místní restaurace obědváme. Po žluté směřujeme na Rapantův vrch a poté již jen klesáme do Starého Hrozenkova. Naučnou stezkou Okolo Hrozenka se dostáváme do Žítkové, kde se kromě jiného nachází dům poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové (žítkovské bohyně mimochodem proslavila stejnojmenná populární kniha Kateřiny Tučkové). V jedné z restaurací u obecního úřadu večeříme, načež odbočujeme po naučné stezce Moravské Kopanice do lesa, kde záhy urychleně budujeme nocležiště ... s prvními kapkami počínajícího deště.

Celou noc prší a ani ráno se situace nelepší. Vycházíme tedy o něco později než předchozí dny, a to za vytrvalého deště, který se nás drží téměř celý den. Na rozcestí Hutiska se napojujeme na žlutou, jež nás přivádí na rozcestí Na Koncích. Po doplnění vody a krátkém odpočinku nás vede červená přes Čerešienky a Javorník do Vlárského průsmyku (u nás Brumov-Bylnice, na Slovensku Horné Srnie). Zaháníme déšť pivem, což výborně funguje, a osadou Sidonie stoupáme proti proudu Vlárky. Cestou potkáváme několik studánek, řadu stylových sklářských domků z přelomu 19. a 20. století a také chlebové pece. Na louce nad osadou stavíme přístřešek ... a i když se ještě snáší pár kapek, počasí se výrazně zlepšuje.

V neděli se sice kolem nás nachází nízká oblačnost, ale mezi mraky vykukuje slunce, pročež máme mnohem lepší náladu. Zanedlouho se ocitáme u kaple Panny Márie Kráľovnej s vydatným pramenem. Přes Kosák stoupáme na Kaňúr s památníkem Marka Martišky a s nádhernými výhledy především na Nedašov. Počasí už na včerejší déšť dávno zapomnělo, tudíž si závěr našeho putování docela užíváme. Přes Láz se dostáváme na rozcestí Požár, kde odbočujeme na zelenou. Kolem vrcholů Kyjanice a Ploščiny přicházíme k rekreačnímu středisku Královec. To už nás čeká jen sestup k nádraží ve Valašských Kloboukách, patřičné oslavy v blízké restauraci a odjezd domů.

Výhled z Velkého Lopeníku na Velkou Javořinu (vzadu uprostřed) – Lopeník