Černá Hora (12.–21. 8. 2022); 1. díl

Letos kromě obvyklé cyklodovolené na území naší republiky máme v plánu ještě jednu, pro změnu zahraniční. Vyrážíme pochopitelně s mnohokrát vyzkoušenou a osvědčenou CK Alpina, tentokrát do Černé Hory – konkrétně do pohoří Durmitor, Sinjajevina a Bjelasica. Noční přejezd směřuje z Brna přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko do cílové země. První zastávka nás čeká v obci Djurdjevića Tara, kde je největším lákadlem Djurdjevićův most přes kaňon řeky Tara. Kromě úchvatného výhledu do hlubokého údolí příchozí láká i zdejší zipline, který si pochopitelně mnozí z nás nemohou nechat ujít. Poté už jedeme do města Žabljak, v jehož okrajové části Razvršje se nachází kemp, který se na několik následujících nocí stane naším domovem. Po ubytování se vydáváme na krátkou odpolední vyjížďku pod blízký vrchol Ćurevac. Ten není přístupný na kole, tudíž své bicykly necháváme v lese a poslední přibližně kilometr šlapeme pěšky. Zmíněný Ćurevac (1625 m n. m.) nabízí výhledy především do údolí Tary, ale také na některé okolní vrcholy. Zamračené počasí sice není úplně ideální, ale i tak toho vidíme docela dost. Poté sjíždíme do Žabljaku a pokračujeme k nedalekému Černému jezeru (Crno jezero). I když převážná většina účastníků zájezdu je zde poprvé, hned na první pohled si všímáme viditelně nízkého stavu vody oproti normálu. Chvíli si vše prohlížíme, načež se vracíme do Žabljaku, kde si v jedné z místních hospůdek dopřáváme pozdní oběd a začínáme pracovat na vzájemném seznámení.

V neděli ráno za drobného deště startujeme první regulérní výlet této dovolené. Ze Žablajku míříme po červené turistické značce přes osady Rudinovača a Suvodo do vesnice Njegovudja. Tady odpočíváme a doplňujeme energii v restauraci Cottage Mansion. Kousek za vesnicí si prohlížíme krásný kostel sv. Georgie. Navzdory zesilujícímu dešti pokračujeme přes Zminičko jezero do Pašino Polje. Odsud míříme neznačenou cestou k vrcholu Ralovo brdo, kde se napojujeme na cyklotrasu TT1. Ta nás vede kolem několika samot či malých osad na hlavní silnici směřující do Žabljaku. My z ní však krátce odbočujeme k dvojici jezer (Vražje a Riblje), přičemž u druhého z nich se nacházejí pozůstatky středověkých hrobů. Před cílem nás potom čeká ještě jedna zajížďka – do restaurace Durmitorsko sijelo ve skiareálu Savin kuk.

Další ráno nás vítá nádherné počasí, což je dobře, neboť před sebou máme královskou etapu celé dovolené – cca 80 kilometrů a 2000 výškových metrů. Trasa má název Prsten (resp. Prstenec) Durmitoru a na rozdíl od včerejší převážně šotolinové trati vede pouze po asfaltu. Ze Žabljaku stoupáme přes sjezdovku Bosača na vyhlídkové místo pod vrcholem Veliki Štuoc, odkud už po několikáté obdivujeme údolí Tary. Následuje sjezd do vsi Mala Crna Gora, za níž shlížíme do kaňonu Sušicy. Ještě o něco níže se nachází někdejší Sušičko jezero, ovšem dnes na jeho místě jezdí sekačky na trávu. Chvíli odpočíváme a občerstvujeme se, načež nás čeká prudké stoupání do obce Nedajno. Opět se díváme do údolí řeky Sušica a poté pokračujeme do Trsy. Zde v restauraci Eko-selo zařazujeme větší přestávku na oběd. Přes Pišče míříme zvolna vzhůru k občerstvení Kapija Durmitora, kde si kromě piva dopřáváme i domácí hruškovici. Opodál ještě obdivujeme volně se pasoucí koně, ovšem potom už pomalu směřujeme do sedla s nepříliš nápaditým jménem Sedlo. Odsud se nějakou dobu kocháme výhledy na pohoří Durmitor za námi a Sinjajevina před námi a nakonec nás čeká zasloužený sjezd do našeho kempu.

Djurdjevićův most přes údolí Tary – Djurdjevića Tara