Z logistických důvodů dnes nemáme možnost převážet kola autem, tudíž musíme vyjíždět přímo z místa bydliště. Volíme tak jeden z našich tradičních a nenáročných výletů podél dvou největších ostravských řek. Po cyklotrase A se dostáváme k Odře, kolem níž nás vede EV4 až do areálu Landek Park v Petřkovicích. Tady si prohlížíme množství důlní techniky, exposici lovců mamutů nebo řetízkové šatny někdejších horníků. Někteří z nás se pak svezou i důlním vláčkem. Za dosavadní výkon si zasloužíme občerstvení, které si dopřáváme v Bistropen. Pokračujeme kolem uhelné sloje a soutoku Odry s Ostravicí do Koblova. Měníme trasu za J a proti proudu Ostravice míříme do centra města. U Nové radnice se napojíme na E a kolem Slezskoostravského hradu jedeme až na okraj Vratimova. Po lávce přejíždíme na protějších břeh Ostravice. Od nedalekého hřebčína nás postupně vedou trasy P, H, C a A do oblíbeného minipivovaru Žíznivý dromedár. Odměňujeme se několika zdejšími speciály a především fandíme našim hokejistům na mistrovství světa v souboji o třetí místo.

Podrobnosti
Zobrazeno: 722

 Na programu Ostravské muzejní noci se pravidelně podílí i Střední umělecká škola, Ostrava. Tentokrát již od tří hodin probíhal den otevřených dveří pro budoucí uchazeče o studium na této prestižní škole. V pět hodin potom následovalo slavnostní zahájení a otevření prodejní výstavy žákovských prací (zisk z tohoto prodeje se stane příjmem Nadačního fondu SUŠ, z něhož je mimo jiné financován výtvarný materiál pro žáky školy). Ještě větší zájem však mezi většinou příchozích vzbudila celá řada workshopů, při nichž si návštěvníci mohli vyzkoušet točení na hrnčířském kruhu, 3D tisk, skládání papírových krabiček, výrobu a zdobení ručního papíru, potisk plátěných tašek či dekoraci šperků. K dispozici bylo rovněž promítání žákovských filmů nebo fotografování v ateliéru. Velké nadšení vzbudila (mnohdy neobvyklá) hudební produkce v podání nejen žáků, ale i učitelů. Již tradičně pak všichni ocenili rozsáhlé možnosti občerstvení včetně opékání párků a prodeje čepovaného piva nebo výborné kávy od Mental Café.

Podrobnosti
Zobrazeno: 888

 Po úterním pěším výletě se o víkendu opět vydávám na kolo. Tentokrát se pohybuji v pohoří Javorníky na česko-slovenském pomezí. Začínám v Huslenkách u základní školy a zanedlouho se u evangelického kostela napojuji na cyklotrasu č. 6290. Stoupám proti proudu Zděchovky, ovšem na rozcestí Uherská odbočuji na č. 6117. Míjím velmi netradiční zvoničku a sjíždím do údolí Kychové. Odsud mě vede žlutá turistická značka do Papajského sedla, čímž se ocitám na území Slovenska. Klesám do osady Čertov (Lazy pod Makytou), z níž po č. 5314 mířím vytrvale vzhůru do sedla Kohútka. Po červené turistické značce víceméně kopíruji státní hranici s našimi východními sousedy. Postupně se přes několik vrcholů (Stolečný vrch, Malý Javorník, Stratenec) a sedel (Frňovské, Bukovina, Pod Stratencom, Gežov) dostávám až na nejvyšší bod nejen svého dnešního putování, ale i celého pohoří, tedy na vrchol Veľký Javorník (1072 m n. m.). Po krátkém odpočinku se kousek vracím do sedla Gežov, z něhož žlutá míří do skiareálu Kasárne. Následuje nádherný (a především zasloužený) sjezd po č. 6184 ke kapli sv. Cyrila a Metoděje ve Velkých Karlovicích. Veden trasou č. 50 si dále prohlížím budovu obecního úřadu, židovský hřbitov nebo Karlovské fojtství. V Karolince si dopřávám pozdní oběd v Raťkovském šenku nedaleko souboru lidových staveb a posilněn pokračuji po proudu Vsetínské Bečvy. V Novém Hrozenkově láká ke koupání umělé jezero Balaton, ale vzhledem ke skutečnosti, že s sebou nemám plavky a nachází se zde poměrně hodně lidí, raději si nechávám zajít chuť. Přes Halenkov to mám k výchozímu místu už jen co by kamenem dohodil ... přesněji řečeno nějakých deset kilometrů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 757

 Vzhledem k zahájení cyklistické sezony nějak opomíjíme pěší výlety, a tak jsem docela rád, že druhou část našeho letošního turistického kursu tvoří výstup na Lysou horu. Protože je dnes pracovní den a navíc předpověď počasí slibuje několik výrazných přeháněk, není se třeba obávat zvýšeného turistického ruchu, který zde jinak často hrozí. Začínáme na nádraží v Ostravici a proti proudu Sepetného potoka míříme vzhůru. U lanového centra Opičárna se napojujeme na červenou turistickou značku, která nás klasickou cestou přes Butořanku a Lukšinec přivádí na nejvyšší, nejznámější a nejnavštěvovanější beskydský vrchol. Máme poměrně dost času, tudíž vyhlašujeme přibližně hodinovou přestávku na oslavy a občerstvení. Poté se stejnou trasou vydáváme dolů, abychom nakonec stihli dřívější vlak.

Podrobnosti
Zobrazeno: 834

 Po páteční návštěvě vinného sklípku nastal čas na něco aktivnějšího, pročež se vydávám na cyklistickou vyjížďku. Začínám v Krnově, odkud cyklotrasou č. 503 směřuji do Brantic (zámek, kostel Nanebevzetí Panny Marie). Pokračuji do Zátoru s kostelem Nejsvětější Trojice a pramenem Zátorské kyselky. Následující lesní úsek, v jehož průběhu postupně měním trasu za č. 6073 a č. 6161, mě přivádí do Milotic nad Opavou. Tady si nejprve prohlížím bývalý hřbitov s kaplí, křížem a několika náhrobními kameny, abych se posléze přesunul k dnešnímu druhému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Neznačenou cestou přijíždím na okraj Razové, kde se napojuji na č. 6160, jež míří do Horního Benešova. V něm stojí za zmínku kostel sv. Kateřiny, několik pomníků a Mírové náměstí. Pásmem bunkrů se dostávám k rozhledně Sosnová tyčící se nad stejnojmennou obcí. V té pak odbočuji na č. 6159. V části Brumovic zvané Úblo následují odbočky k bývalému lomu a památníku Johanna Wolfganga Goetha, v Pochni potom ke zřícenině hradu Vartnov. Dále se pohybuji na okraji Úvalna a Býkova-Láryšova, abych v druhé jmenované obci odbočil na neznačenou cestu. Ta se brzy napojuje na naučnou stezku Cvilín, kterou u Dolního hájnického rybníka vyměním za cyklotrasu č. 6166. Ta už vede zpět do Krnova, ale před samotným koncem si ještě nemohu odpustit odbočku na známé poutní místo Cvilín s kostelem Panny Marie Sedmibolestné a nedalekou nově opravenou rozhlednou.

Podrobnosti
Zobrazeno: 767

 Nejen prací živ je člověk, tudíž s některými členy pracovního kolektivu uvažujeme o nepracovní aktivitě. Jednoznačně nejvíce hlasů sklidil návrh na návštěvu vinného sklípku. Získané reference hovoří jasně, a proto vybíráme vinařství Holakovský v obci Vlkoš nedaleko Kyjova. Samotný sklípek se nachází mimo centrum obce, pročež máme před sebou nejdříve přibližně dvoukilometrovou procházku z autobusové zastávky do oblasti zvané Vlkošské búdy na úpatí zdejších vinic. Poté už následuje řízená degustace 16 vzorků výborného vína (především bílého), konzumace vybraných odrůd, občerstvení, povídání, zpívání, navazování mezinárodních kontaktů, setkání s dávnými přáteli ... prostě se jedná o velmi příjemně strávený večer a vlastně i noc (nebo alespoň její podstatnou část). Ráno nás čeká snídaně, nákup vína, odchod zpět na autobus, přejezd do Hodonína a vlakem hurá domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 699

 Změna je život (nebo život je změna?), tudíž po dvouleté přestávce způsobené řadou nesmyslných zákazů a příkazů náš oblíbený turistický kurs (v minulosti přechod Malé Fatry, resp. Hrubého Jeseníku) doznává podstatných úprav. Z logistických důvodů se původně plánovaný třídenní program mění pouze na dvoudenní. Každopádně první den je věnován návštěvě lezecké stěny Tendon Hlubina v ostravských Dolních Vítkovicích. Pod vedením zkušených instruktorů se pokoušíme opakovaně překonávat zemskou přitažlivost, což se nám obvykle úspěšně daří. Rozdělení na dvě skupiny pochopitelně začínáme na těch jednodušších cestách, abychom se v průběhu dopoledne postupně dostali až na 5b či 5c ... což na začátečníky není úplně marné. Máte-li alespoň trochu odvahy, vřele doporučujeme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 948

 Po Opavské pahorkatině minulý týden si pro svůj dnešní cyklovýlet vybíráme vzdálenější místo. Začínáme v obci Hluk nedaleko zdejší tvrze, která tak pochopitelně představuje naši první zastávku. Poté už po cyklotrase č. 5048 směřujeme do Dolního Němčí. Tady nás postupně čeká kaple sv. Anny, kostel sv. Filipa a Jakuba, Stojaspalův mlýn, soška sv. Josefa a památník bitvy na Luckém poli. Měníme trasu za č. 5052, načež následují dvě kaple, dva památníky a zvonice ve Slavkově. Vzápětí se ocitáme v Horním Němčí, kde si nemůžeme nechat ujít letoun MIG 19S ani kostel sv. Petra a Pavla se sochami obou svatých. Za obcí následuje poměrně prudké stoupání, které se ovšem posléze přijatelně narovnává. Kolem Kamenné boudy vytrvale míříme vzhůru, až se objevujeme na nejvyšším bodě Bílých Karpat, tedy 970 metrů vysoké Velké Javořině. Na rozdíl od naší předchozí pěší návštěvy sice není tak mlhavo, tudíž alespoň vidíme zdejší vysílač, ale o to více prší. Bez dlouhého zdržování se proto vydáváme na zpáteční cestu. Sjíždíme k rozcestí u pramene Jamného potoka (Veličky). Odbočujeme do Nové Lhoty, v jejíž části Vápenky si prohlížíme kapli Povýšení sv. Kříže a poté obědváme U Černého potoka. Posilněni pokračujeme po č. 46, abychom po pár kilometrech zamířili neznačenou cestou do Suchova. Prohlížíme si dvě kaple, z nichž za zmínku stojí především ta druhá – sv. Lukáše – s několika dřevěnými sochami a rovněž opodál stojící sochou Panny Marie. Dále směřujeme do Blatničky (kaple Panny Marie Sedmibolestné či sv. Ludmily, kostel Nanebevzetí Panny Marie), odkud nás Strážnická cyklotrasa přivádí kolem rybníka Dílce do Hluku. Tady si nejprve prohlížíme ukázku tradiční lidové architektury a nakonec se odměňujeme kávou se sladkou tečkou.

Podrobnosti
Zobrazeno: 775

 Knihovna Petra Bezruče v Opavě je místem konání naší třetí letošní vernisáže. Svá díla zde pod názvem 3x jinak představují umělci Jiří Bosák, Iveta Kovalíková a Alena Zupková. Bosák se Zupkovou už spolu vystavovali před téměř deseti lety v hlučínském Červeném kostele (Naproti sobě). Tentokrát doplnili do sestavy Ivetu Kovalíkovou a kromě Bosákových karikatur či monotypů Zupkové tak návštěvníci mohou obdivovat ještě malby. Akce se zúčastnilo několik desítek hostů, kteří si kromě výtvarných děl a klasického vernisážového občerstvení mohli užít ještě hudební program v podání dětského pěveckého sboru Domino pod vedením Ivany Kleinové.

Podrobnosti
Zobrazeno: 844

 Cyklovýlet minulý týden se mi velmi líbil, a tak pro tentokrát zdvojnásobuji počet účastníků. Začínáme v Hati nedaleko Hlučína u zdejšího kostela sv. Matouše a křížové cesty. Vyjíždíme po cyklotrase č. 554 přes Vřesinu, Bohuslavice a Bolatice ke známému hřebčínu Albertovec ve Štěpánkovicích. Tady měníme trasu za č. 6054 a vzápětí se ocitáme v Kobeřicích. Hned na jejich okraji obdivujeme netradiční kapli Božího milosrdenství a poté už zvolna směřujeme do centra obce (kostel Panny Marie Nanebevzaté, památník padlým ve světových válkách). Polní cestou míříme ke kapli sv. Antonína, abychom se zanedlouho vrátili na č. 6054. Kolem kaple sv. Urbana jedeme alejí do Hněvošic. Chvíli váháme, zda se nám více líbí neobvyklý kostel Krista Dobrého pastýře, nebo dřevěný kostel sv. Petra a Pavla. Nakonec hlasujeme pro ten dřevěný, načež přejíždíme do polské obce Ściborzyce Wielkie s další dvojicí kostelů. Brzy se ovšem vracíme na naše území, konkrétně do Sudic. Tady postupně zkoumáme monumentální kostel sv. Jana Křtitele, tank (památník osvobození) a letoun L29 Delfín. Po č. 6055 opět přejíždíme do Polska. Přes Krzanowice s kostelem św. Wacława následuje přesun do Chuchelné. Zámek dnes slouží jako rehabilitační ústav, my si prohlížíme kostel Povýšení sv. Kříže a blízkou kapli sv. Kříže, tedy hrobku rodu Lichnovských. Po č. 6095 se dostáváme do Bělé, v níž odbočujeme po zelené turistické značce ke kostelu sv. Jana Křtitele. Kolem pramene Židlo míříme krásným lesním úsekem do Píště, kde v areálu místního koupaliště obědváme. Nedaleko ještě zastavujeme u kostela sv. Vavřince s křížovou cestou a slunečními hodinami. Nakonec se po č. 6094 a 6091 vracíme do Hatě.

Podrobnosti
Zobrazeno: 707

 Dnes nás čeká poměrně nenáročný program v podobě účasti na zahájení sezony na zřícenině hradu Hukvaldy ve stejnojmenné obci. I když je hrad už měsíc pro veřejnost otevřený, samotná slavnost se kvůli nepříznivému počasí přesunula ze začátku dubna na jeho konec. Přicházíme poměrně brzy, tudíž se nám daří vyhnout hlavnímu návštěvnickému náporu. Kromě prohlídky hradu si zkoušíme například házení nožem nebo střelbu z luku, ochutnáváme historické i dnešní pokrmy a pozorujeme několik šermířských vystoupení včetně originálně pojatého Mrazíka v podání skupiny scénického šermu Allegros. Po průvodu a oficiálním otevření hradu ještě sledujeme dokument v podání TV Hukvaldy, načež se oborou vracíme do centra obce.

Podrobnosti
Zobrazeno: 750

 Konečně nastává vhodná doba a počasí na cyklistickou vyjížďku. Ne snad, že bych od posledního výletu v září předchozího roku na kole neseděl, ale desetikilometrové cesty do práce a zpět (i když poměrně pravidelné) se za nějakou velkou cyklistiku asi považovat nedají. Začínám na parkovišti u motorestu Starý Jičín na okraji stejnojmenného města. Postupně si prohlížím hotel Zámeček, pranýř a náměstí, načež mě cyklotrasa č. 5 vede do Starojické Lhoty (kostel Srdce Panny Marie, památník osvobození). Pokračuji po č. 6225 k rybníkům v Polomi a proti proudu Luhy do Bělotína. Z množství zajímavostí bych zmínil repliku římského milníku, kostel sv. Jiří s farou, řadu soch Michala Moravce nebo plastiku Železná brána Moravského Kravařska stejného autora. Neznačenou cestou mířím do Blahutovic, což je část Jeseníku nad Odrou. Tady mne zaujme Františkova cesta tvořená především kaplemi a jinými církevními stavbami. Kolem někdejšího kláštera (dnes komunitní centrum) přijíždím k ani ne rok staré rozhledně. Kromě výhledu na Blahutovice je viditelný třeba Veselský kopec nad Odrami. Klesám do Hrabětic (kaple sv. Václava, boží muka, dřevěná zvonička). V osadě Lučice se na chvíli opět ocitám v Bělotíně, abych následně pokračoval do Hynčic, tedy části Vražného. Zde je pochopitelně největším lákadlem rodný dům Johanna Gregora Mendela s exposicí věnovanou tomuto slavnému rodákovi. Kolem kostela sv. Petra a Pavla se napojuji na nově vybudovanou cyklostezku č. 503, která mě přivádí do Jeseníku nad Odrou. Nemohu si nechat ujít pramen zdejší kyselky a nedaleký zámek, načež přes Hůrku (kaple sv. Anny, památník letecké havárie) mířím zpět do Starého Jičína. Následuje docela náročné stoupání ke zřícenině stejnojmenného hradu. Poslední zastávku dnešního cyklovýletu představuje kostel sv. Václava a poté mě čeká už jen oběd v Zámečku a návrat domů.

Podrobnosti
Zobrazeno: 937

 Přibližně po měsíci a půl od předchozího koncertu dvojice Jiří Krhut, Štěpán Kozub v ostravském divadle Mír se oba přesouvají do multifunkční auly Gong. A jak se jim podařilo vyprodat komorní Mír, stejně jednoduše zvládli naplnit i několikanásobně větší halu, a to dokonce dvakrát po sobě. Tradičním souputníkem (či spíše souputnicí) je zpěvačka Barbara Kanyzová, která v průběhu večera dostala prostor také pro sólovou píseň. Dnes nás ovšem baví mnohem větší sestava – kromě již v nadpisu avizované filharmonie pod vedením Stanislava Vavřínka se na vystoupení podílí i karvinský sbor Permoník, kytarista Rudy Horvat, klávesista Jan Uvira nebo saxofonista Michal Žáček. Pokud jste se domnívali, že s filharmoniky za zády se budou oba baviči poněkud krotit, měli jste pravdu jen napůl. Oproti Míru sice vynechali nejdrsnější výrazy a vtipy, ale jinak se svému přirozenému smyslu pro humor nijak nebránili. Diváci si tak opět užili úžasný večer převážně melancholických písní prokládaných zábavným mluveným slovem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 834

 Další den našeho pobytu, tedy v sobotu, vyhlašujeme volný den. Jednak podle předpovědi počasí má na horách docela pršet (v údolí to nakonec tak hrozné není), jednak třetí den je krizový a vždy se zařazuje odpočinek (což vám potvrdí většina učitelů tělesné výchovy či pořadatelů sportovních kursů). Nejdříve přejíždíme do Bludova, kde je naším cílem Pradědovo dětské museum. Především pro předškolní dětí je zde řada venkovních i vnitřních atrakcí; navíc v rámci velikonočních aktivit si můžete namalovat či jinak vyzdobit vajíčko. Následně směřujeme do Velkých Losin, aniž bychom tušili, že námi vyhlédnutý termální bazén bude chtít navštívit několik stovek dalších lidí. Nejprve tak musíme vystát frontu a potom už si užíváme vodních radovánek.

Podrobnosti
Zobrazeno: 698

 Situace ohledně cestování začíná být konečně celkem normální, tudíž si na období Velikonoc objednáváme ubytování v Loučné nad Desnou, konkrétně v pensionu Biograf. Ve čtvrtek ovšem nejdříve míříme do Karlovy Studánky. Prohlížíme si uměle vybudovaný vodopád a potom už vyrážíme po žluté turistické značce do údolí Bílé Opavy. Jedná se o jedno z nejkrásnějších míst našeho druhého nejvyššího pohoří a navíc jsme zde téměř sami, tudíž si výlet patřičně užíváme. Z jarního města se okamžitě ocitáme v zimní přírodě s množstvím sněhu i ledu a nakonec tak přijdou vhod nesmeky. Z údolí směřujeme po modré k chatě Barborka, u níž se napojujeme na hlavní tah z Ovčárny na Praděd, což znamená mírně zvýšený počet turistů. Za pár desítek minut úspěšně dobýváme samotný vrchol (1491 m n. m.). Nejdříve vyjíždíme nitrem vysílače na vyhlídkovou plošinu a následně obědváme ve zdejší restauraci, přičemž nás obzvlášť potěšil zelený velikonoční speciál. Sestupujeme k chatě Ovčárna a autobusem sjíždíme do sedla Hvězda. Posledních pár set metrů chůze a jsme zpět v Karlově Studánce. Kromě ochutnávky pramene Petr si dopřáváme sladkou tečku v Lázeňské cukrárně.

Podrobnosti
Zobrazeno: 602