Julské Alpy – Slovinsko (28. 6. – 9. 7. 2023); 2. díl

Sobotní předpověď počasí není úplně nejpříznivější, pročež plánujeme návštěvu dvou soutěsek v okolí Bledu. Nejdříve nás čeká ta známější, tedy Vintgar. Soutěska je hezká, ale jestli jste zvyklí na Jánošíkove diery nebo Slovenský ráj, budete poněkud zklamaní. Na rozdíl od výše jmenovaných míst zavánějících dobrodružstvím, kdy se chodí korytem potoka a využívají se žebříky, kramle či řetězy, se tady jde po hezkém dřevěném chodníku několik metrů na hladinou vody. Taky nás překvapilo, že (na rozdíl od uvedených míst na Slovensku) trasa vede po směru vodního toku. Soutěska končí vodopádem Šum, od něhož pokračujeme ke kostelu sv. Kateřiny na okraji vesnice Zasip a následně přes vyhlídkový Podhomski rob zpět na výchozí místo. V restauraci s nepříliš nápaditým jménem Vintgar nás čeká oběd a poté přejíždíme pár kilometrů do Krnici. Tady začíná Pokljuška soutěska, která vypadá úplně jinak než dopoledne navštívený Vintgar – neprotéká jí žádná řeka (vidíme jen koryto vyschlého potoka) a je mnohem divočejší (myšleno zarostlejší). Chybí zde jakékoliv zázemí (kromě malinkého parkoviště pro pár aut), tudíž není tak turisticky atraktivní. Nepotkáváme zde téměř žádné lidi ... a nejen proto nakonec prohlašujeme tuto soutěsku za hezčí. Během našeho putování vidíme celou řadu skalních útvarů včetně pozornost poutajícího mostu. Spektakulární je průchod přes dřevěnou galerii Kraljeviča Andreja přilepenou k jedné ze skal a mířící do úzké štěrbiny. Za ní získává okolí docela pralesovitý charakter a možná i to je jeden z důvodů, proč se zde pohybujeme úplně sami. Tím druhým bude zřejmě počasí, neboť se (zcela podle předpovědi) spouští déšť, což nás pochopitelně nemůže nijak rozházet. Lesem nad soutěskou se vracíme zpět, přičemž si ještě prohlížíme velkou jeskyni.

V neděli opět vycházíme přímo ze Staré Fužiny. Po břehu Bohinjského jezera se dostáváme do obce Ukanc, odkud začínáme zvolna stoupat k dvojici chat. V jedné z nich odpočíváme a doplňujeme tekutiny. Vzhledem k tomu, že je toto místo dostupné autem, počet turistů se několikanásobně zvyšuje. Čeká nás posledních pár výškových metrů (převážně po schodech), načež se ocitáme u vodopádu Savica, který je vlastně zároveň začátkem stejnojmenné řeky. Pro puntičkáře musím dodat, že tady začíná Velika Savica a teprve u nedalekého spojení s přítokem Mala Savica řeka získává jméno Savica. Vracíme se k chatám u soutoku a tentokrát si dopřáváme oběd v podobě sýrového a uzeninového talíře s lokálními produkty. Vše zapíjíme pivem z blízkého minipivovaru Lintvern. Sestupujeme do Ukance, z něhož k cestě přes Bohinjské jezero využíváme loď.

Pondělí máme vyhrazeno na přejezd do dalšího ubytování. Nicméně vzhledem k tomu, že cesta trvá sotva dvě hodiny, plánujeme ještě výlet. A ten uskutečňujeme, i když od rána vytrvale (a poměrně silně) prší. Zavádíme termín „májový deštíček“ a především turistický axiom „rychle zmokne, rychle uschne“. Začínáme na parkovišti u planiny Blato nad Starou Fužinou. Nejdříve asi čtyři kilometry stoupáme k planině Krstenica. Cestou potkáváme kamzíky, kteří nám ovšem odmítají pózovat. Při dalším putování vidíme množství mloků černých, kterých je tolik, že občas máme problém některého nezašlápnout. Zvlněnou krajinou přicházíme na planinu U Jezera. Ve zdejší chatě obědváme a potom nás čeká už pouze sestup k autu.

Řeka Radovna v soutěsce Vintgar – Podhom