Roháče – Slovensko (13.

Tento víkend jsme se rozhodli strávit na Slovensku, konkrétně v pohoří Roháče, což je jedna z částí Západních Tater (i když někdy se označení Roháče nesprávně používá pro celé Západní Tatry). V pátek večer přijíždíme do Zuberce a po ubytování jdeme na krátkou procházku zakončenou večeří v restauraci Oravská izba. Ráno přejíždíme na parkoviště u skiareálu Spálená – Zverovka. Vycházíme po modré značce a Spáleným žlabem poměrně prudce stoupáme na Predný Salatín. Sklon svahu se konečně trochu narovnává a od meteorologické stanice se už jedná o klasickou hřebenovou trasu. Záhy se ocitáme na Brestové (1934 m n. m.). Zápasíme se silným větrem – svou rychlostí se vyrovnává snad jen tomu, který na Kazbeku trhal a odnášel stany. V některých okamžicích jsme vděční za trekové hole k zapření a výjimkou nejsou ani turisté dřepící u země a čekající, až přejdou nejprudší poryvy. V průběhu dalšího putování se naštěstí vítr utišuje a my se pomalu přestáváme bát, že nás smete do údolí. Po červené sestupujeme do sedla Parichvost a nad ním už překonáváme hranici dvou tisíc metrů. Přes vrcholy Salatín a Malý Salatín (2048, resp. 2046 metrů) míříme do sedla U Zvonu (nebo také Zadní Salatínské sedlo). Následuje snadný ferratový úsek a za chvíli už jsme na Spálené. Pod ní celkem logicky leží Spálené sedlo, z něhož stoupáme na Pachoľu (2167 m n. m.). Od vrcholového kříže je krásně vidět celý hřeben, kterým jsme dosud putovali, a na opačné straně i to, co nás ještě čeká. Scházíme do Baníkovského sedla a po několika stech metrech se ocitáme na nejvyšším bodě našeho výletu i celých Roháčů, tedy 2178 metrů vysokém vrcholu Baníkov. Následuje zasloužený odpočinek, návrat do sedla a odbočka na žlutou. Spálenou dolinou sestupujeme do té Roháčské, přičemž nemůžeme minout Roháčský vodopád na stejnojmenném potoce. Roháčskou dolinu poté zdoláváme neznačenou pěšinou podél Studeného potoka, abychom se vyhnuli asfaltové cestě.

V neděli už počasí k výletům příliš neláká – docela se ochladilo a především v průběhu dne více či méně prší, čemuž pochopitelně přizpůsobujeme program. Nejdříve si procházíme křížovou cestu na úbočí Kýčery a od Božího hrobu ještě stoupáme k nově otevřené rozhledně. Vracíme se na ubytování, které tímto definitivně opouštíme, a přesouváme se ke skansenu Múzeum oravskej dediny (v popisu obrázků používám zkratku MOD). Zdejší stavby jsou rozděleny do tří tematických skupin (Dolnooravský rínok, Hornooravská ulica, Goralské lazy), jež doplňují samostatně stojící kostel a mlýn. Po důkladné prohlídce obědváme ve zdejší kolibě a poté nás už čeká cesta domů.

Kostel sv. Vendelína – Zuberec