Dnes máme v plánu tradiční svatomartinskou husu. A protože jsme to my, přidáváme k tomu nenáročný pěší výlet. Začínáme na nádraží v Ostravici a vzápětí si prohlížíme Ráj dřevěných soch ... přesněji řečeno druhou část exposice. Po Liščí stezce stoupáme k evangelickému kostelu, od něhož se nabízejí výhledy nejen na obec, ale také například na Smrk. U hotelu Sepetná se napojujeme na Medvědí stezku, která kolem Medvědí skály, bývalé sjezdovky a někdejší restaurace U Zbuja míří na Albínovo náměstí (rozcestí Staškov). Pokračujeme k hospodě U Veličků, kde doplňujeme tekutiny. Dále naše kroky vedou kolem studánky U Korýtka, pod nefungujícím hotelem Petr Bezruč a úbočím Malé Hradové ke kapli Panny Marie. Odsud jdeme po modré značce k restauraci Pod Borovou, v níž si dopřáváme husu v různých podobách. Z nápojového lístku však povětšinou volíme pivo, a nikoliv svatomartinské víno. S plnými žaludky nás čeká už jen posledních pár kilometrů na nádraží ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Podrobnosti
Zobrazeno: 264

 Jako bonus k naší podzimní návštěvě Wrocławi přikládám článek o jednoznačně nejznámějších obyvatelích města. Tím jsou bezpochyby trpaslíci, kterým nikdo neřekne jinak než krasnale. Jsou v podstatě všudypřítomní a nemůžete je minout. Jejich počátky sahají až do 80. let minulého století, kdy na stěnách malovaní trpaslíci vznikali jako symbol odporu proti komunistickému režimu. První bronzová socha (Papa Krasnal) se však objevila až na počátku tohoto století a od té doby se šíří po celém městě. Představují různá povolání či řemesla, historické postavy, reklamy na podniky nebo firmy ... celkem jich můžete objevit více než tisíc. My je nijak cíleně nevyhledáváme, jenom náhodně potkáváme, ale i tak jsme jich „ulovili“ desítky. Následující fotografie berte jako rychlé seznámení s tímto fenoménem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 243

 Při návratu z pobytu ve Wrocławi se zastavujeme ve vesnici Moszna, kde se nachází nádherný zámek. Ten je přístupný jak s průvodcem, tak individuálně – v tom případě lze využít audioprůvodce, který je k dispozici i v češtině. Postupně si prohlížíme knihovnu, sál Pod pávem, galerii s fotografiemi Marty Pietrzyk, hraběcí kabinet, Zlaté apartmá a kapli. Součástí zámku je také oranžerie, restaurace nebo kavárna, lze se zde i ubytovat. Za návštěvu stojí rovněž přilehlý park se hřbitovem, několika pomníky a rybníky.

Podrobnosti
Zobrazeno: 250

 Jak už bylo řečeno v předchozím článku, velkou část pondělka trávíme v zoologické zahradě Wrocław. Odpoledne se potom přesouváme do centra města a navštěvujeme hospodu Pod Trzema Miotłami. Všem znalcům Harryho Pottera musí být jasné, že zařízení je věnováno právě tomuto literárnímu a filmovému dílu. Najdete tak zde množství předmětů spojených s postavou pravděpodobně nejznámějšího čaroděje – nástupiště 9¾, šály jednotlivých kolejí, mluvicí klobouk, mozkomor, létající klíče, sova Hedvika apod. Na úvod ochutnáváme máslový ležák, později přichází čas i na různé elixíry nebo zákusky.

Podrobnosti
Zobrazeno: 245

 Pondělí věnujeme především návštěvě zoologické zahrady ve Wrocławi. Protože přicházíme hned ráno, daří se nám vyhnout hlavnímu návalu. Svou roli hraje i nepříznivé počasí, kdy chvílemi prší, což určitě mnohé lidi odradilo. A důležitým faktorem je také skutečnost, že dnes máme běžný pracovní den, tudíž ne všichni mohou opustit práci. To všechno dohromady způsobuje, že zde sice rozhodně nejsme sami, ale počet příchozích nedosahuje žádných astronomických hodnot. Zoo je poměrně rozlehlá ... chcete-li projít každou exposici, jedná se minimálně o půldenní návštěvu; v případě detailního zkoumání všech zdejších obyvatel a jejich fotografování pak tady můžete klidně strávit celý den. I proto (a také kvůli velkému množství pořízených snímku) jsem se rozhodl této atrakci věnovat samostatný článek. Ze zvířat jsme si v poslední době oblíbili zebru, dlouhodobě máme velmi pozitivní vztah k vlkům, dromedárům (hlavně těm žíznivým) a velkým kočkám (bohužel nevidíme sněžného leoparda). Z pavilonů musíme zmínit především Afrykarium s průchozím podvodním tunelem nebo Motylarnia, kde je návštěvníkům umožněno chodit mezi poletujícími motýly. 

Podrobnosti
Zobrazeno: 261

 V neděli během našeho „polského“ pobytu opouštíme Wrocław a přejíždíme do Sobótky na okraji chráněné krajinné oblasti Ślęża (Ślężański Park Krajobrazowy). Čeká nás pěší výlet, který po pár stech metrech slavnostně zahajujeme v pivovaru Wieżyca. Od něj stoupáme po žluté značce na stejnojmenný vrchol s Bismarckovou rozhlednou. Dále pokračujeme nádherně zbarveným podzimním lesem přes sedlo Dębowa. Za zmínku stojí například pramen sv. Jakuba nebo socha dívky s medvědem a rybou, která ilustruje starou pověst. Nakonec se ocitáme na 718 metrů vysokém vrcholu Ślęża, jehož dominantami jsou rozhledna či kostel Navštívení Panny Marie s vyhlídkovou věží a archeologickými vykopávkami. Přehlédnout nelze ani vysílač nebo horskou chatu. V té si dopřáváme něco do žaludku, načež se po modré vydáváme na sestup. Pod skalním útvarem Olbrzymki ji opouštíme a neznačenou lesní cestou (Trakt Bolka) se dostáváme na černou značku, která kolem několika pramenů míří na výchozí místo (v závěru ji vyměníme za zelenou).

Podrobnosti
Zobrazeno: 259

 Letošní podzimní prázdniny jsme se rozhodli strávit u našich severních sousedů, tedy v Polsku. Konkrétně míříme do města Wrocław (česky Vratislav). Po ubytování vyrážíme na krátkou večerní procházku. Postupně míjíme například řeku Odru, několik ostrovů, kostel Nejsvětější Panny Marie, mlýn Maria a opomenout nesmím ani všudypřítomné sošky trpaslíků (krasnale). Na večeři se zastavujeme v gruzínské pekárně P’uri, kterou si okamžitě oblíbíme.

Podrobnosti
Zobrazeno: 254

 Pracovní povinnosti mě přivádí do Bruntálu. Nejvíce času tak trávím v budově zdejšího gymnasia, nicméně byla by škoda nenavštívit alespoň sousední zámecký park. Samotný zámek sice prochází rekonstrukcí, ale v jeho blízkosti stojí určitě za pozornost hradby a opomenout nemohu ani množství soch nejen antických bohů, ale také znamení zvěrokruhu nebo třeba děl vzniklých v rámci sochařského sympozia. Na nedalekém Zámeckém náměstí si ještě prohlížím dvojici památníků, načež si říkám, že by to chtělo přijet, až budu mít více času.

Podrobnosti
Zobrazeno: 360

 Sedmý cyklistický výlet za poslední měsíc zahajuji na náměstí v Klimkovicích a vzápětí se u zdejších rybníků napojuji na trasu 6011, která mě vede do Olbramic. Odsud 6191 míří do Zbyslavic a 6192 přes Bítov a Tísek do Slatiny. Tady stojí za zmínku například památník osvobození Rudou armádou, kaple sv. Jána a sv. Isidora nebo zámek, v němž sídlí obecní úřad. Dopřávám si drobné občerstvení a pokračuji po 6190 na vrch Okrouhlík s rozhlednou Slatina. Dále směřuji do Skřipova, na jehož okraji odbočuji na neznačenou lesní cestu, která vede kolem Honova mlýna údolím Setiny. Později se ke mně přidává zelená značka, u restaurace Setina rovněž cyklotrasa 6191. U osady Panský Mlýn obojí opouštím a stoupám do Kyjovic (zámek, kaple sv. Víta a několik památníků). Trasou 6140 jedu přes Čavisov do  klimkovické části Hýlov a dále k hostinci U Buroně (Mexiko). Co jiného si tady člověk může dát než nakládané tvarůžky... To už mám před sebou posledních pár kilometrů po 6199 do Klimkovic.

Podrobnosti
Zobrazeno: 362

 Dnes mě opět čeká vyjížďka na kole, ale tentokrát startuji poměrně daleko od svého bydliště. Parkuji u koupaliště Dolní Žleb ve Šternberku a po cyklotrase 6106 směřuji proti vodnímu toku Sitka (Huzovka). V Huzové stojí za pozornost památník ředitele zdejší školy Josefa Blažka nebo kostel sv. Jiljí. Po 6105 a 6144 se přes Arnoltice dostávám do Veveří, kde mě zaujme někdejší rychta a ruiny kaple sv. Jeronýma. V Kněžpoli (Jiříkov) si prohlížím kostel sv. Jana Křtitele, v samotném Jiříkově pak odbočuji k bývalé obci Hutov, z níž se nejlépe dochovala kaple sv. Anny. Po trase 511 sjíždím do jednoznačně nejznámější části Jiříkova, tedy do Sovince se stejnojmenným hradem. V Klippelově baště obědvám a pokračuji k léčebnému ústavu Paseka, v jehož areálu stojí dřevěná kaple Povýšení sv. Kříže. Klesám do Paseky, kde se nachází několik kaplí, kostel sv. Kunhuty se sousoším Kristus na hoře Olivetské, památník obětem I. světové války a v neposlední řadě Pasecký vodopád na říčce Teplička. Obec opouštím trasou 6009, kterou u Řídečské myslivny měním za 6105. Na rozcestí Sterlisko odbočuji na modrou turistickou značku, abych se dostal k Oltářnímu kameni. V Chabičově (Šternberk) se vracím na 6009, která mě přivádí zpět do Dolního Žlebu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 359

 Oproti předchozímu cyklistickému výletu poněkud povyšuji a místo Dolní Lomné začínám v té Horní, konkrétně u domova pro seniory (nehledejte v tom žádnou hlubokou myšlenku, prostě je tady parkoviště). Zbavuji se tří pěšáků a vyjíždím údolím říčky Lomná po trasách 6101 a 6082. U železničního viaduktu na pomezí Dolní Lomné a Mostů u Jablunkova odbočuji na 6081 a stoupám úbočím Malé Skalky, Skalky a Beskydu. Nedaleko rozcestí Motyčanka se napojuji na neznačenou cestu a zanedlouho přejíždím na Slovensko. Tady mě čeká č. 8464, která směřuje k Medvědí skále s kaplí sv. Huberta. Vracím se do naší vlasti, načež mě 6084 vede na Čerchlaný Beskyd, tedy ke Kamenné chatě a rozhledně Tetřev. Výhledy jsou velmi omezené a mlhavé, ale ani tak si je nechci nechat ujít. Kolem chaty Severka pod stejnojmenným vrcholem se přesouvám k chatě Skalka, v níž doplňuji tekutiny. Po chvíli odbočuji z cyklotrasy na lesní cestu, křižuji sjezdovku a krásným úsekem pod Čerchlaným Beskydem, Velkým Polomem, Muřinkovým vrchem či Burkovým vrchem většinou klesám k Lomné, podél jejíhož toku to mám kousek k autu. Dvě kola měním za čtyři, vracím se do restaurace hotelu Pod Kyčmolem, kde se setkávám s pěší části naší výpravy. Společně uzavíráme další povedený výlet pozdním obědem.

Podrobnosti
Zobrazeno: 338

 Na Slezskoostravském hradě se každý rok koná několik tradičních akcí, přičemž jednou z nich je i Hodokvas na hradě (dříve Hradní hodokvas). Zatímco obdobné velikonoční či vánoční akce, případně různé výstavy a hudební festivaly, navštěvujeme poměrně často, poslední hodokvas dohledávám na těchto stránkách v roce 2008. V průběhu toho letošního mohou návštěvníci na nádvoří zhlédnout několik divadelních, komediantských a šermířských představení, nedílnou součástí jsou jarmareční písně a v neposlední řadě také vystoupení sokolníků. Nesmí chybět řada stánků s občerstvením, otevřená je hradní kovárna, pro nejmenší příchozí jsou určeny tvůrčí dílny nebo malování na obličej, u těch větších poutá zaslouženou pozornost střelnice. Nakonec tak na místě trávíme výrazně více času, než máme původně v plánu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 347

 Další cyklistický výlet zahajuji v Dolní Lomné nedaleko Národopisného areálu Matice Slezské. Vyjíždím po modré turistické značce k osadě Polana, z níž pokračuji neznačenou cestou na Vyšní Kamenitý. Tady se otevírají první – i když značně mlhavé – výhledy. Napojuji se na trasu 6082, kterou však před Kolářovou chatou Slavíč měním za červenou značku. Ta mě vede úbočím Motykové nebo Kozích hřbetů až na rozcestí Okrouhlice. Lesní cestou pod vrcholy Nad Kršlí, Polomka a Sulov se dostávám k prameni Morávky. Opodál začíná stoupat zelená do turistické osady Bílý Kříž. Vzhledem k pracovnímu dni je zdejší občerstvení zavřené, pročež beru zavděk vlastními zásobami. U kaple sv. Cyrila a Metoděje se vracím na červenou, která míří po hraničním hřebeni na 984 metrů vysoký vrchol Polomka a dále až pod Malý Polom. Odbočím na modrou, po níž sjíždím k hotelu s minipivovarem Pod Kyčmolem. To už jsem na cyklotrase 6101, která údolím říčky Lomná zvolna klesá k výchozímu místu, přičemž se později změní na 6082.

Podrobnosti
Zobrazeno: 373

 Jako čerstvý majitel horského kola Trek Procaliber přemýšlím, jaký výlet by byl nejvhodnější pro první vyjížďku. Říkám si, že by to chtělo něco většího ... a co je v okolí Ostravy větší než Lysá hora? Plánuji trasu, jejímiž některými úseky jsem ještě nejel vůbec, případně jsem jimi jel jen v opačném směru. Začínám na parkovišti u nádraží v Ostravici po červené turistické značce k hotelu Sepetná. Tady se napojuji na Medvědí stezku B a kolem Ostré hory či Staškova se dostávám na Albínovo náměstí. Neznačenou cestou pokračuji přes přírodní reservaci Malenovický kotel ke známé mohyle Ivančena. Úbočím Malchoru se přesouvám na rozcestí Zimný nedaleko stejnojmenného vrcholu. Odsud už vede asfaltová cesta na vrchol Lysé hory (1324 m n. m.). Po krátkém odpočinku a malém občerstvení sjíždím kolem Zimného pod vrchol Huserka, odkud po červené značce přes osady Vyšní Mohelnice, Muroňka a Obidová směřuji na východiště turistických tras Ježánky (Visalaje). Modrá mě přivádí k experimentálnímu ekologickému pracovišti Bílý Kříž, kde odbočuji na žlutou hřebenovou trasu přes Švarnou Hanku na Gruň. Tady určitě stojí za zmínku dřevěný kostel Panny Marie nebo bývalá Bezručova škola. Po zelené klesám na Jamník, z něhož vede cyklotrasa 461 kolem vodní nádrže Šance až do Ostravice. V Beskydském pivovárku nefunguje zahrádka (prý už je zima), což mi přijde při tak hezkém počasí škoda, tudíž nakonec obědvám v občerstvení Vagonek.

Podrobnosti
Zobrazeno: 356

 Po včerejší vernisáži mě dnes čeká další kulturní zážitek. Ve známém ostravském divadle Komorní scéna Aréna, konkrétně v jeho ještě komornější scéně s příznačným názvem Komůrka, se odehrává netradiční představení Changgwi. Jedná se o ztvárnění staré korejské legendy a sami autoři ho označují jako loutko-hereckou miniaturu. Těmi autory mám na mysli Gabrielu Bernardovou (režie, dramatizace, rekvizity, kostým), Markétu Mašlanovou (scéna, loutky) a opomenout nesmím ani hlavní protagonistku Annu Bernardovou, která se podílela i na dramatizaci. Ačkoliv hra trvá jen kolem dvaceti minut, ve všech návštěvnících zanechává nesmazatelný dojem, což dávají najevo při následné besedě. O vysoké umělecké úrovni představení i skvělém hereckém výkonu mladé Anny Bernardové (17 let) svědčí rovněž účast na festivalu Loutkářská Chrudim.

Podrobnosti
Zobrazeno: 351