Před pár měsíci jsem se zúčastnil testovacích dní obchodu ElementStore ve Sviadnově a o své nadšení z kola Trek Procaliber jsem se s vámi podělil v tomto článku. Když zmíněný obchod slaví své narozeniny, neváhám ani chvíli a vydávám se ještě jednou vyzkoušet onen skvost mezi hardtaily. Zatímco minule jsem měl velikost M, nyní zkouším M/L. Nevím, zda je to právě tou o něco větší velikostí, nebo tím, že už jsem na kole absolvoval vyjížďku, ale nyní si na sportovnější posed a širší řídítka zvykám téměř okamžitě. Přibírám k sobě toho nejlepšího sparingpartnera, který existuje, a vyrážíme vpřed. Tentokrát nám počasí příliš nepřeje – je zataženo, mlhavo a občas prší, ale nejedná se o nic, co by nás mohlo zastavit ... a alespoň vyzkoušíme přilnavost plášťů. Nevymýšlíme nic složitého a kopírujeme trasu, kterou jsem si vyzkoušel již minule, tedy nejdříve Místecký okruh, neznačená cesta kolem vrcholu Štandl, z Lysůvek č. 6003 do Chlebovic a dále žlutá údolím Vodičné na úbočí Kabátice. Odsud vede lesní cesta na rozhlednu Panorama – ta sice vzhledem k mlhavému počasí nabízí velmi omezené výhledy, ale ani ty si nechceme nechat ujít. Vrchol Kabátice objíždíme z druhé strany a poté klesáme po modré až k hrázi vodní nádrže Olešná. Odsud se Místeckým okruhem a neznačenou pěšinou vracíme zpět.

Podrobnosti
Zobrazeno: 350

 Letošní druhou vernisáží v oderské galerii PAPE se pro mě stává zahájení výstavy Mimozy Bocin s názvem Imaginace vize. Mimoza Bocin je původem bulharská výtvarnice, která však již více než dvacet let bydlí v Opavě. Absolventka výtvarného studijního programu na universitě ve městě Veliko Tarnovo se v současnosti živí jako středoškolská učitelka, vede rovněž kursy pro dospělé a její doménou je především kresba. Dnes se příchozí mohou setkat s jejími díly, která vznikla kombinovanou technikou a na nichž naleznete portréty, zátiší či různé kompozice. Hudební část vernisáže obstaral se svými klávesami Kamen Tashev. Na závěr bych uvedl snad jen poznámku, že jednotlivé obrazy nemají názvy.

Podrobnosti
Zobrazeno: 344

 Cíl dnešního výletu je poměrně jasně daný – Štramberk jsem sice na kole již letos navštívil v rámci turistické akce Štramberský Jasoň, nicméně tentokrát začínáme ve Frenštátě pod Radhoštěm, jedeme ve třech a na štramberském náměstí nás čekají další lidé. Vyjíždíme z parkoviště u aquaparku a po cyklotrase Radhošťská (PG01) se přesouváme do Tiché. První přestávku máme na dětském hřiště U Dubánka, druhou u přírodní památky Travertinová kaskáda a potřetí zastavujeme u studánky Jaštírka. Přes kopřivnické části Mniší a Lubina se dostáváme do Příbora, kde stojí za zmínku náměstí se sousoším Panny Marie (se sv. Floriánem a sv. Rochem) a litinová kašna se sochou Hygie, dále kostel Narození Panny Marie nebo rodný dům Sigmunda Freuda s netradičním památníkem. Za občerstvovací stanici si vybíráme kavárnu U Dvou piaristů. Pokračujeme po trasách 6039 a 502 (resp. 502B) do Štramberku. Nemůžeme si nechat ujít výstup ke známé rozhledně Trúba, ovšem nejvíce času trávíme na náměstí, kde probíhá Den města. Obědváme, doplňujeme tekutiny a v neposlední řadě ochutnáváme místní specialitu, tedy štramberské uši. Nakonec odjíždíme po Radegastově okruhu 7 kolem nádraží do Lichnova. Krátce odbočujeme na červenou turistickou značku (socha sv. Isidora, zvonička, výhledy), ovšem poté už neomylně míříme zpět k výchozímu místu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 342

 Další letošní koncert, který jsme se rozhodli navštívit, se koná v ostravském kině Luna. Protagonistou je jeden z našich nejznámější folkových zpěváků – Pavel Lohonka, kterého všichni příznivci tohoto žánru znají jako Žalmana. Pochopitelně nesmí chybět ani doprovodná skupina ... ta již dlouhou dobu vystupuje ve složení Michaela Hálková (flétny, perkuse, zpěv), Petr Havrda (kytary, zpěv) a služebně nejstarší Petr Novotný (basová kytara, klávesy, zpěv). Během večera zazněly více než dvě desítky písní (od úvodní Ještě dobrý lidi přes např. Jantarová země, Ho Ho Watanay, Rána v trávě, Jdem zpátky do lesů či Divokej horskej tymián až po závěrečnou Loch Way). Překvapením bylo i sólové vystoupení Petra Novotného. 

Podrobnosti
Zobrazeno: 365

 Velký svět techniky v ostravských Dolních Vítkovicích jsme naposledy navštívili přibližně před čtyřmi lety. Tedy abych byl úplně přesný ... v budově jsme byli i v pozdějších letech, ale to se týkalo pouze dočasných výstav v přízemí. Jsme tak docela zvědaví, jakými proměnami za tu dobu prošly stálé exposice Dětský svět, Svět vědy a objevů, Svět civilizace a Svět přírody. A rozhodně nejsme zklamáni – objevila se spousta nových exponátů, z nichž největší pozornost budí ty interaktivní. Premiérově navštěvujeme 3D kino a také Divadlo vědy, v němž se některým z nás nezapalují lýtka, ale ruce. Poměrně hodně času trávíme rovněž na místě, kde se náš portrét mění podle různých uměleckých děl, nebo v sekci určené na vyzkoušení sportů pro tělesně postižené jedince.

Podrobnosti
Zobrazeno: 327

 Dnešní pěší vycházku začínáme na parkovišti v obci Košařiska a hned v úvodu máme před sebou stoupání po modré značce úbočím Kykuly do sedla Pod Ostrým. V sedle se nachází pomník beskydským salašníkům, dřevěná socha anděla nebo přístřešek. Navíc se příchozím otevírají nádherné výhledy do údolí Olše i na protější hřeben s nejvyšším vrcholem Velkou Čantoryjí. Pokračujeme po zelené k někdejší chatě Kozinec, která již delší dobu prochází rekonstrukcí. Napojujeme se na modrou, kterou však záhy opouštíme a míříme na vrchol Velký Kozinec (752 m n. m.). Zdejší samoobslužný Kozí bar je poněkud vyprázdněný, ale přeci jen něco nacházíme. Chvíli odpočíváme, obdivujeme výhled na Javorový a Malý Javorový, načež vyrážíme opět po modré směrem vzhůru. V přírodní rezervaci Čerňavina odbočujeme na 1044 metrů vysoký Ostrý. S překvapením zjišťujeme, že od naší poslední návštěvy v minulém roce se podoba vrcholu poněkud proměnila. Sestupujeme k chatě Ostrý, kterou pochopitelně nemůžeme minout bez zastávky. Poté už máme před sebou jen pár kilometrů neznačenou lesní cestou k výchozímu místu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 347

 Po včerejším nenáročném programu nás čeká poněkud aktivnější pohyb, konkrétně cyklistický výlet. Začínáme na parkovišti v areálu Landek Park po ostravské cyklotrase G. Ta nás vede podél Odry přes Koblov do Antošovic. Rothschildovou alejí míříme do Šilheřovic, kde se napojujeme na 554. Přes Hať se dostáváme do Vřesiny, z níž pokračujeme do Závady. Měníme značku na č. 6095 a na hranici obce odbočujeme neznačenou cestou ke známé pstruží farmě v Bělé. Poněkud nás překvapuje nízký počet návštěvníků, což ovšem znamená, že na oblíbenou rybí pochoutku nemusíme dlouho čekat. S plnými žaludky míříme po lesní cestě na okraj Bohuslavic, kde se objevuje trasa 6096. Tu v Kozmicích opouštíme, abychom si prohlédli Zuzančinu kapličku se smírčím křížem a nedalekou křížovou cestou. Přes les a pole jedeme na č. 6093. To už jsme v Darkovičkách (část Hlučína), kde postupně míjíme kapli Panny Marie Nanebevzaté s historickým pohřebním vozem, tank T-34 a nakonec zastavujeme u pěchotního srubu Alej. Tady absolvujeme soukromou prohlídku, při níž se dovídáme spoustu zajímavostí. Kolem několika dalších srubů či bunkrů přejíždíme do Šilheřovic, kde se odměňujeme v Rothschildově cukrárně. Poté už následuje závěrečný úsek přes Černý les.

Podrobnosti
Zobrazeno: 319

 Dnes se v areálu martinovských dílen Dopravního podniku Ostrava koná tradiční Den ostravských dopraváků. Společnost zde nejen vystavuje velké množství historických vozidel, z nichž některá nabízejí i vyhlídkové jízdy, ale součástí akce je rovněž bohatý doprovodný program. Z hudebních vystoupení lze jmenovat skupiny Ketta, De.Ton a Swingalia, nejmenší návštěvníky zaujmou veverka Terka a myška Klárka nebo Zdeněk Kačor s Dopravním kabaretem, pro pohybuchtivé příchozí je určeno Hýbání s Týnou a Zdeňkem. Pozornost téměř všech potom upoutaly ukázky Městské policie Ostrava (výcvik psů a koní) či zásah hasičů při požáru elektrobusu. Nesmím opomenout ani soutěžní jízdy zručnosti a prohlídky dílen Škoda Ekova. Při delším pobytu přišla vhod velká nabídka občerstvení.

Podrobnosti
Zobrazeno: 302

 Jedna z mnoha letošních pracovních akcí nás tentokrát přivádí do již vyzkoušeného hotelu Horal ve Velkých Karlovicích. A protože nejen prací živ je člověk, máme poměrně hodně času také na jiné aktivity. Čeká nás několik procházek, plavání v hotelovém bazénu, sauna, bowling, ochutnávání různých nápojů a spousta hovorů o všem možném i nemožném. Prostě když víte, jak si to zařídit, může i služební cesta být velmi příjemná ... což ostatně tvrdím už přibližně čtvrt století.

Podrobnosti
Zobrazeno: 290

 Pátek slibuje po ranním dešti hezké počasí, tudíž opět vyrážíme na výlet. Začínáme v městě Murter na stejnojmenném ostrově. Cyklotrasa č. 2 nás vede do Tisna, v němž se dostáváme na pevninu. Tady se napojujeme na č. 1, přičemž z osady Ivinj máme v plánu pokračovat po pobřeží zátoky Makirina. Po pár stech metrech však zjišťujeme, že pěšina je zaplavená vodou, pročež se kousek vracíme a jedeme po EV8 přes Pirovac do zátoky Prosika. Odbočujeme k Vranskému jezeru, které objíždíme po trase 230. Z Donji Bakovići stoupáme na vrchol Kamenjak. Kromě nádherných výhledů (především na Vranské jezero a Pirovacký záliv) zde stojí za zmínku kostel Všech svatých a v neposlední řadě také restaurace, v níž si dopřáváme tácek s místními pochutinami. Sjíždíme do vesnice Banjevci (Stankovci) s dvojicí kostelů a dále pokračujeme přes Kašić do Pirovacu. Do Tisna víceméně kopírujeme ranní trasu, dále jedeme přes část Jezera a nakonec se vracíme do Murteru. Do odjezdu autobusu nám ještě zbývá přibližně hodina, což je tak akorát na pořádnou koupel v moři.

Podrobnosti
Zobrazeno: 310

 Také ve středu nás nejdříve čeká přesun autobusem, tentokrát do vesnice Baške Oštarije (Karlobag). Pět minut se snažíme zahnat déšť a potom už trasou HR-W-13 jedeme přes samotu Stupačinovo pod hřeben s několika tisícimetrovými vrcholy. Tady začíná krásný lesní úsek, který je však na některých místech docela náročný a určitě není určen začínajícím cyklistům (taky se jedná o turistickou značku). V sedle Dabarska kosa odpočíváme, občerstvujeme se a obdivujeme okolní hory. Neznačenou cestou, na níž po chvíli zaujme skalní tunel, klesáme k horské chatě Kata, kde doplňujeme tekutiny. Vracíme se do sedla, z něhož sjíždíme na pomezí obcí Ledenik a Sušanj Cesarički. Napojujeme se na „hlavní“ cestu ... i když to „hlavní“ berte s velkou rezervou, neboť na ní potkáváme jen pár aut. Se zastávkou na několika vyhlídkových místech pokračujeme ve sjezdu až k mořské hladině. Na pláži Tatinja ve stejnojmenné zátoce v Karlobagu ochutnáváme místní pivo i pokrmy a především ze sebe smýváme prach cesty (prostě se koupeme v moři, ale takhle to zní poetičtěji).

Podrobnosti
Zobrazeno: 310

 První cyklistický výlet zahajujeme přímo z ubytování ve Starigradu a vzdálenostně se jedná o krátkou projížďku, nicméně sklon stoupání místy přesahuje 20 %, což z něj dělá poměrně náročnou záležitost. Nejdříve jedeme úbočím kopce Mali Vitrenik a záhy se objevují vyhlídková místa. Dále směřujeme přes osadu Dokoze do sedla s názvem P.656. Opouštíme asfalt a šotolinou pokračujeme kolem několika hor (např. Kojića glavica nebo Šikića glavica) až k osadám Veliko Rujno a Gornji Marasovići. Nachází se zde kostel Nanebevzetí Panny Marie, studna, kříž či Desatero Božích přikázání. Také se odsud dá jít na blízký vrchol Bojin kuk, což by ale znamenalo vézt s sebou boty na přezutí z cyklistických treter a nejlépe taky věci na převlečení ... a to se nám pochopitelně nechtělo. Chvíli odpočíváme, užíváme si krásných výhledů, povídáme si s kolemjedoucími slovenskými cyklisty a nakonec se pomalu začínáme vracet zpátky. Zbytek dne pak v kempu věnujeme především seznamování a dodržování pitného režimu.

Podrobnosti
Zobrazeno: 297

 Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, další letošní dovolená nás přivádí do Chorvatska. Po zastávce u Plitvických jezer se přesouváme do města Starigrad nedaleko Zadaru, konkrétně nocujeme v kempu Villa POPO (někteří ve stanech, někteří v pokojích hlavní budovy). Cestujeme s mnohokrát vyzkoušenou a osvědčenou CK Alpina, tudíž je jasné, že hlavní náplní našeho pobytu rozhodně nebude válení u moře – navzdory faktu, že jsme ubytovaní téměř na pobřeží. Přibližně čtvrtina účastníků jezdí na kole, ostatní se věnují pěší turistice. Po příjezdu a ubytování se jdeme projít podél moře a pochopitelně se nejedná o naši jedinou návštěvu města.

Podrobnosti
Zobrazeno: 296

 Na poslední prázdninovou dovolenou se vydáváme do Chorvatska. První zastávku představuje známý národní park Plitvička jezera (Plitvická jezera). Jedná se o soustavu 16 navzájem propojených jezer, z nichž největší (a nejhlubší) je Kozjak (83 ha), nejmenší Milino jezero (0,12 ha). Vcházíme severní branou a postupujeme tak od toho nejníže položeného k těm vyšším, ale je možné využít obousměrnou kyvadlovou dopravou a jít směrem dolů. Kromě jezer se zde nachází také kolem 20 jeskyní a několik desítek vodopádů, přičemž nejvyšší je 78metrový Veliki slap (Velký vodopád). Přes Kozjak se svezeme výletní lodí, od nejvýše ležícího Prošćanského jezera potom již zmíněným vláčkem. Nemáme totiž moc času a před odjezdem chceme ještě stihnout oběd v Lička kuća. Návštěvu parku hodnotíme velmi pozitivně – jezera i vodopády se nám líbí a naše původní obavy z velkého množství lidí se naštěstí záhy ukazují jako neopodstatněné, což je způsobeno i tím, že do areálu vstupujeme hned po otevření. Na závěr dodám ještě jednu zajímavost ... na Plitvických jezerech se natáčely některé scény filmu Poklad na Stříbrném jezeře.

Podrobnosti
Zobrazeno: 299

 Po několika pěších výletech si říkám, že nastal nejvyšší čas opět vytáhnout kolo. Vyjíždím z Vendryně po cyklotrase 10 do Bystřice, kde si prohlížím dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže. Pokračuji po č. 6087 do Nýdku (další dřevěný kostel, tentokrát sv. Mikuláše, evangelický kostel, památník obětem II. světové války), odkud mě chvíli vede zelená turistická značka, nicméně u osady Střelmá odbočuji na neznačenou lesní cestu, která vytrvale stoupá až pod chatu Čantoryje. Tady se napojuji na žlutou a pokračuji ve výstupu na česko-polský vrchol Velká Čantoryje (995 m n. m.). Nemohu si nechat ujít výhledy ze stejnojmenné rozhledny ani drobné občerstvení v jednom ze zdejších stánků. Po zelené se přesouvám na Czantoria Mała – ta už leží výhradně na území našich severních sousedů, proto ten polský název. Částečně po žluté a částečně neznačenou pěšinou klesám na trasu 256Y, již vzápětí měním za 132 a poté za 257S. Přes obce Cisownica, Kozakowice Dolne a Kozakowice Górne (to už jsem na 24C) se dostávám do Goleszówa. Tady si prohlížím dvojici kostelů, z nichž mě více zaujme ten sv. Michaela Archanděla s nádhernými vitrážemi. Odjíždím do Dzięgielówa, u někdejšího zámku se vracím na 256Y a pozvolna mířím k hranicím. Ještě před jejich překročením odbočuji do Včelího městečka a poté se už definitivně přesouvám na území naší republiky. Trasa mění číslo na 6085 a míří přes třineckou část Dolní Líštná k nemocnici. Sjíždím k Olši a podél jejího toku se po č. 10 dostávám zpět do Vendryně.

Podrobnosti
Zobrazeno: 374